Ludas page

V minulých dnech se s námi říjen rozloučil velkolepým počasím s teplotami, které připomínaly spíše zářijové babí léto. Sedl jsem si s knížkou před dům, natáhl si nohy, zabalil se do deky a nastavil sluníčku tvář. Brzo jsem zjistil, že už jsem si na ten jas a teplo odvykl. I když jsem měl oči zavřené, slunce mě do nich pálilo. Stejně tak mě po chvíli pálila i tvář. Stačí pár týdnů a člověk zapomene, jaký je to pocit. A právě s tím pocitem tepla se na chvíli vrátily všechny vzpomínky léta. Kéž by se dal čas vrátit zpět. Kéž by si člověk mohl odskočit do minulosti, vyhřát se na břehu řeky, potom si v ní zaplavat, uschnout a znovu se objevit na přelomu října a listopadu, aby čelil přicházejícímu dušičkovému počasí s větší silou.

Každý slunečný den si děti po příchodu ze školy a školky hrály do setmění venku, ve všední dny i o víkendu zde byly několikrát děti ze sousedství. Míšova laboratoř za domem se změnila na prodejnu a my dospělí jsme museli chodit nakupovat věci a vybírat ze slev, které byly inzerované na přiložených plechových tabulích. Všichni v tričkách nebo mikinách, vždyť teploty se šplhaly nad dvacet stupňů ve stínu. Tráva ještě zelená, některé kytky nezmrzlé, člověk tak rychle zapomněl, že za měsíc a kousek bude ulicí chodit Mikuláš s čerty a anděly a na zahradách začnou blikat světélka upozorňující na blížící se Vánoce. Člověk tak rychle zapomněl, že za 14 dní klidně může sněžit. Víkend byl navíc prodloužen státním svátkem a tak bylo dost času připravit celou zahradu na zimu (což bylo tentokrát hlavně na Ivě) a zároveň si užít posledních teplých dnů.

A skoro bych si díky těm krásným teplým dnům ani nevšiml, že se změnil čas. Tentokrát mě nijak nevychýlil, protože jsem doma a nejsem tak závislý na přesné hodině, kdy jdu spát nebo kdy vstávám. Díky tomu, že letos vyšly trochu netypicky podzimní prázdniny pro děti až po změně času a ne před ní, i zde proběhlo všechno v pořádku. Vlastně jsme se vrátili k času, který je přirozený. Ale ty večery, ty brzké večery a prodlužující se stíny už po čtvrté hodině odpolední, jsou smutné a nikdo mi to nevymluví.

Dny přinášejí dobré i špatné. Chvíle klidu i neklidu, pohody i trápení. Dnes jsem po celodenním půstu a následném čistění absolvoval vyšetření tlustého střeva. A protože mám ve střevech ložiska zánětů, celé vyšetření je problematičtější, co se týká průchodu a bolestivosti. Bojoval jsem a jsem šťastný, že je to za mnou. Prý jsem byl na sále hodinu, což je na tento typ vyšetření docela dlouho. Čas ale v takových okamžicích běží jinak a jeho vnímání je velmi subjektivní. Na jednu stranu to uteklo, na druhou stranu to bylo chvílemi nekonečné. Prohlídka potvrdila předpoklady, ukázala rozsah škod a určila postup další léčby. Mimo jiné z toho všeho zcela jasně vyplynulo, že musím zůstat dál doma. Když jsme stavěli náš dům, s humorem jsem Ivě říkal, že si stavím dům, ve kterém budu trávit čas, až se nemoc znovu objeví. Že bude hezké, mít takové zázemí, až bude hůř. Teď je hůř a já si toto zázemí užívám.