Za chvíli to přijde. Sedíme vedle sebe a sál se pomalu noří do tmy. Žena vedle voní zajímavým parfémem, ale nic z toho se nevyrovná tobě. Máš vlasy kratší, než v mých vzpomínkách. Dnes dokonce stříbrné náušnice, lesk na rtech a decentní namalované oči. Lodičky a oblečení, které bychom si do normálního pracovního dne nevzali, ale nehodilo by se ani na ples nebo do divadla. Kupovali jsme si ho v několika rakouských obchodech a musí odrážet nejen určitou noblesu, ale také trochu něco, co není usedlé a vyjadřuje osobitost. Dívám se, zda sem zapadáme nebo působíme jako pěst na oko. Naštěstí to vypadá více na tu první variantu.
Začíná znít hudba, představení začíná. Pro někoho dekadentní, pro někoho zajímavé, pro někoho fascinující. Někteří lidé jsou tu za zábavou, jiní pracovně. My jsme někde uprostřed.
Hudba umně střídá části známých diskotékových melodií se sety nějakého DJe. Světelná technika dělá svou práci, všechno je nablýskané, všechno vypadá krásně a optimisticky. Člověk zapomíná, že za dveřmi sálu je normální večer se všemi problémy, co jich lidé mají.
Na módní molo vstupuje první modelka a celá přehlídka začíná!
Něco jiného je vidět část přehlídky v záběru nějakého filmu nebo někde ve zprávách. Sedíme na nejlepších místech, protože díky Ivě a její práci v bance zastupujeme důležité sponzory. Modelky jsou na dosah. Vidím jejich nalíčení, jejich nehty na nohou, jejich žilky vystupující na nártu dlouhých nohou. Všechno se zdá být na dosah. Sláva, ambice, peníze, kariéra. Modelové, modelky, návrháři, politici, podnikatelé a další lidi, kteří jsou in a mají na to. A přehlídka pokračuje, některé modely jsou skoro průsvitné a já si uvědomuji, že tohle je svět módy, tady platí trochu jiná pravidla.
Na chvíli se dotýkáme bohémského světa. Světa velké marnosti, velkého lesku i bídy. A protože bídu si tady nikdo nechce přiznat, všichni se snaží, aby byl vidět hlavně lesk. Celé je to jedna velká show, jedná velká oslava. Čeho? Pokládám si otázku. Tolik odpovědí, kolik odpovídajících.
Ještě dnes, když si na ty chvíle vzpomenu, ještě dnes cítím, jak mi ten svět na malou chviličku zamotal hlavu. Ne, že bych se chtěl stát jeho součástí nebo že bych chtěl přijmout jeho pravidla za svá. Já jen, že od té doby vnímám, že tento svět dokáže být opojný a okouzlující a stále si dobře pamatuju, jak ke mně tehdy promluvil. Ke mně, když mi bylo něco málo přes dvacet a všechno se zdálo být na dosah...
Začíná znít hudba, představení začíná. Pro někoho dekadentní, pro někoho zajímavé, pro někoho fascinující. Někteří lidé jsou tu za zábavou, jiní pracovně. My jsme někde uprostřed.
Hudba umně střídá části známých diskotékových melodií se sety nějakého DJe. Světelná technika dělá svou práci, všechno je nablýskané, všechno vypadá krásně a optimisticky. Člověk zapomíná, že za dveřmi sálu je normální večer se všemi problémy, co jich lidé mají.
Na módní molo vstupuje první modelka a celá přehlídka začíná!
Něco jiného je vidět část přehlídky v záběru nějakého filmu nebo někde ve zprávách. Sedíme na nejlepších místech, protože díky Ivě a její práci v bance zastupujeme důležité sponzory. Modelky jsou na dosah. Vidím jejich nalíčení, jejich nehty na nohou, jejich žilky vystupující na nártu dlouhých nohou. Všechno se zdá být na dosah. Sláva, ambice, peníze, kariéra. Modelové, modelky, návrháři, politici, podnikatelé a další lidi, kteří jsou in a mají na to. A přehlídka pokračuje, některé modely jsou skoro průsvitné a já si uvědomuji, že tohle je svět módy, tady platí trochu jiná pravidla.
Na chvíli se dotýkáme bohémského světa. Světa velké marnosti, velkého lesku i bídy. A protože bídu si tady nikdo nechce přiznat, všichni se snaží, aby byl vidět hlavně lesk. Celé je to jedna velká show, jedná velká oslava. Čeho? Pokládám si otázku. Tolik odpovědí, kolik odpovídajících.
Ještě dnes, když si na ty chvíle vzpomenu, ještě dnes cítím, jak mi ten svět na malou chviličku zamotal hlavu. Ne, že bych se chtěl stát jeho součástí nebo že bych chtěl přijmout jeho pravidla za svá. Já jen, že od té doby vnímám, že tento svět dokáže být opojný a okouzlující a stále si dobře pamatuju, jak ke mně tehdy promluvil. Ke mně, když mi bylo něco málo přes dvacet a všechno se zdálo být na dosah...
Žádné komentáře:
Okomentovat