Znovu leden, znovu návrat do normálního uspěchaného světa. Když se podívám do deníku, asi naleznu pokaždé zápisy o tom, jak hektický byl prosinec, jak jsme byli vyčerpaní a unavení, jak už jsme potřebovali volno a jak ono volno uteklo jako voda.
Musím se až smát, když to vidím. Probíhá to tak každý rok a přesto mám každý rok pocit, že takhle vypjaté a hektické to nikdy nebylo. Stejně tak jako mám každý rok pocit, že se mi zpátky do toho lednového pracovního procesu nechce. Najednou vidím všechny události, které se na mě řítí. Všechny pracovní povinnosti, všechna rozhodnutí, která budu muset udělat, všechnu tu rutinu. Pomalu se dostávám do situace, že i věci, které by mohly být zábavné a volnočasové mi v tuto chvíli začínají připadat únavné, vyčerpávající a stresující.
Ale protože se už po těch mnoha letech, co jsem se sebou prožil, docela dobře znám :-), něco málo jsem se naučil. Vše je vždy dáno našim subjektivním viděním světa. Na vše, co se nám děje a co se děje kolem nás, se lze dívat různým způsobem. Jinak řečeno, existuje nějaká událost nebo situace, ale její vyznění a dopad na můj život závisi na postoji, stanovisku, které k ní zaujmu. Závisí na pohledu, jak tuto událost vnímám.
Je tato událost důvod k obavám nebo k poznání něčeho nového? Je tato situace stresující nebo je to výzva? Jde o pokušení nebo o příležitost? Jedná se o nudu a šeď nebo klid a jistotu? A tak by se dalo pokračovat. A samozřejmě ne vždy se postoj pohybuje v opačných pólech, ale častěji v mnoha odstínech mezi nimi.
Problém ale nenastává v našem nastavení postoje, který se někdy ukáže jako špatný. Problém je v tom, že jsme natolik ovlivněni vlastními emocemi, výchovou, zkušenostmi, genetickými dispozicemi a kdoví, čím ještě, že máme problém správný a adekvátní postoj zaujmout. Naše podvědomí často zaujme postoj dříve než naše vědomí a nám potom dá velkou práci s tím alespoň něco málo udělat.
Mě osobně pomáhá soustředit se na hezké a pozitivní věci. Snažím se neustále se na něco těšit. Plánuji si drobné radosti. Investuji čas i energii do vztahů. A snažím se vnímat svět v širších souvislostech tak, abych neviděl sebe ani svoje problémy jako to nejdůležitější na naší planetě.
Ne vždycky se mi to daří.
Proto si přeji a přeji to i vám, aby nový rok nebyl plný překážek, ale výzev, které bude radost zdolávat. Aby případné neúspěchy nebyly důvodem ke smutku a malomyslnění, ale příležitostí k poučení se, jak to zkusit jinak a lépe. Abychom nebyli těmi, kteří potřebují pomoc, ale těmi, kteří pomáhají ostatním. Abychom zvládli všechno, co se na nás neustále ze všech stran valí a přesto se radovali ze života...
Musím se až smát, když to vidím. Probíhá to tak každý rok a přesto mám každý rok pocit, že takhle vypjaté a hektické to nikdy nebylo. Stejně tak jako mám každý rok pocit, že se mi zpátky do toho lednového pracovního procesu nechce. Najednou vidím všechny události, které se na mě řítí. Všechny pracovní povinnosti, všechna rozhodnutí, která budu muset udělat, všechnu tu rutinu. Pomalu se dostávám do situace, že i věci, které by mohly být zábavné a volnočasové mi v tuto chvíli začínají připadat únavné, vyčerpávající a stresující.
Ale protože se už po těch mnoha letech, co jsem se sebou prožil, docela dobře znám :-), něco málo jsem se naučil. Vše je vždy dáno našim subjektivním viděním světa. Na vše, co se nám děje a co se děje kolem nás, se lze dívat různým způsobem. Jinak řečeno, existuje nějaká událost nebo situace, ale její vyznění a dopad na můj život závisi na postoji, stanovisku, které k ní zaujmu. Závisí na pohledu, jak tuto událost vnímám.
Je tato událost důvod k obavám nebo k poznání něčeho nového? Je tato situace stresující nebo je to výzva? Jde o pokušení nebo o příležitost? Jedná se o nudu a šeď nebo klid a jistotu? A tak by se dalo pokračovat. A samozřejmě ne vždy se postoj pohybuje v opačných pólech, ale častěji v mnoha odstínech mezi nimi.
Problém ale nenastává v našem nastavení postoje, který se někdy ukáže jako špatný. Problém je v tom, že jsme natolik ovlivněni vlastními emocemi, výchovou, zkušenostmi, genetickými dispozicemi a kdoví, čím ještě, že máme problém správný a adekvátní postoj zaujmout. Naše podvědomí často zaujme postoj dříve než naše vědomí a nám potom dá velkou práci s tím alespoň něco málo udělat.
Mě osobně pomáhá soustředit se na hezké a pozitivní věci. Snažím se neustále se na něco těšit. Plánuji si drobné radosti. Investuji čas i energii do vztahů. A snažím se vnímat svět v širších souvislostech tak, abych neviděl sebe ani svoje problémy jako to nejdůležitější na naší planetě.
Ne vždycky se mi to daří.
Proto si přeji a přeji to i vám, aby nový rok nebyl plný překážek, ale výzev, které bude radost zdolávat. Aby případné neúspěchy nebyly důvodem ke smutku a malomyslnění, ale příležitostí k poučení se, jak to zkusit jinak a lépe. Abychom nebyli těmi, kteří potřebují pomoc, ale těmi, kteří pomáhají ostatním. Abychom zvládli všechno, co se na nás neustále ze všech stran valí a přesto se radovali ze života...
Žádné komentáře:
Okomentovat