Včera bylo 24. ledna a já si s překvapením uvědomil, že už je to měsíc od Vánoc. Chci alespoň bodově zaznamenat, jaké tentokrát byly.
Byly vytoužené a očekáváné.
I když je prosinec každý rok hektický, letos jsme si na sebe vymysleli ještě něco dalšího. Prosinec jsme u nás symbolicky zahájili ”Mikulášem” a plným domem děti a rodičů. Čert se snažil nebýt moc drsný, anděl opět roztomilý a Mikuláš majestátný. Sotva dozněl nabitý mikulášský týden, s partou, se kterou hrajeme a zpíváme už několik let, jsme se rozhodli vystupovat na ulici. A aby to bylo stylové, rozdávali jsme k tomu přáníčka s rolničkami. Začala všechna cvičení, nákupy rolniček, objednávky a tisky přání, tvorba www stránek a budování struktury sociálních sítí. To nejdůležitější bylo, že se všechno uskutečnilo a myslím si, že i povedlo. Přes všechny počáteční obavy a strachy máme za sebou skvělou zkušenost. Měli jsme radost, že lidi reagovali pozitivně, zastavovali se, poslouchali a tleskali. My jsme se díky tomu cítili dobře. K tomu jsme nabídli své služby také humanitární organizaci ADRA a zpívali na vánočních setkáních v seniorských domech. Do toho jsme se samozřejmě účastnili organizace a vystupování na každoročním tradičním vánočním koncertu pro 200 až 300 lidí. Všechno to zabralo spoustu času, spoustu večerů, odpolední a víkendů. Ale k tomu všemu na nás stále čekal ten klasický blázinec ohledně kupování dárků, úklidu, zdobení, pečení a kdoví čeho všeho a k tomu samozřejmě všechny pracovní povinnosti před koncem roku.
Bylo toho v některých chvílích až moc, na hranici našeho zdraví a příští rok to budeme muset nějak lépe rozvrhnout, abychom se z té vší radosti a pomoci druhým nezbláznili nebo nezhroutili.
Tak proto byly tento rok Vánoce obzvlášť vytoužené. Chtěli jsme mít hlavně čas na sebe a na děti, čas si odpočinout a také se více vidět se širší rodinou. To všechno jsme v těch posledních dvou měsících zanedbávali. A tomuto plánu jsme podřídili všechno. Neplánovali jsme žádné velké akce, žádný bujarý Silvestr a místo toho si hráli, odpočívali, dívali se na pohádky a cpali se dobrotami. S dárky byl snad každý spokojený, … my tedy určitě, v kamnech praskal oheň a já mohl dát průchod své úchylce:-) a propálit za těch několik dní snad sto svíček.
Byly vytoužené a očekáváné.
I když je prosinec každý rok hektický, letos jsme si na sebe vymysleli ještě něco dalšího. Prosinec jsme u nás symbolicky zahájili ”Mikulášem” a plným domem děti a rodičů. Čert se snažil nebýt moc drsný, anděl opět roztomilý a Mikuláš majestátný. Sotva dozněl nabitý mikulášský týden, s partou, se kterou hrajeme a zpíváme už několik let, jsme se rozhodli vystupovat na ulici. A aby to bylo stylové, rozdávali jsme k tomu přáníčka s rolničkami. Začala všechna cvičení, nákupy rolniček, objednávky a tisky přání, tvorba www stránek a budování struktury sociálních sítí. To nejdůležitější bylo, že se všechno uskutečnilo a myslím si, že i povedlo. Přes všechny počáteční obavy a strachy máme za sebou skvělou zkušenost. Měli jsme radost, že lidi reagovali pozitivně, zastavovali se, poslouchali a tleskali. My jsme se díky tomu cítili dobře. K tomu jsme nabídli své služby také humanitární organizaci ADRA a zpívali na vánočních setkáních v seniorských domech. Do toho jsme se samozřejmě účastnili organizace a vystupování na každoročním tradičním vánočním koncertu pro 200 až 300 lidí. Všechno to zabralo spoustu času, spoustu večerů, odpolední a víkendů. Ale k tomu všemu na nás stále čekal ten klasický blázinec ohledně kupování dárků, úklidu, zdobení, pečení a kdoví čeho všeho a k tomu samozřejmě všechny pracovní povinnosti před koncem roku.
Bylo toho v některých chvílích až moc, na hranici našeho zdraví a příští rok to budeme muset nějak lépe rozvrhnout, abychom se z té vší radosti a pomoci druhým nezbláznili nebo nezhroutili.
Tak proto byly tento rok Vánoce obzvlášť vytoužené. Chtěli jsme mít hlavně čas na sebe a na děti, čas si odpočinout a také se více vidět se širší rodinou. To všechno jsme v těch posledních dvou měsících zanedbávali. A tomuto plánu jsme podřídili všechno. Neplánovali jsme žádné velké akce, žádný bujarý Silvestr a místo toho si hráli, odpočívali, dívali se na pohádky a cpali se dobrotami. S dárky byl snad každý spokojený, … my tedy určitě, v kamnech praskal oheň a já mohl dát průchod své úchylce:-) a propálit za těch několik dní snad sto svíček.
Nesmím taky zapomenout na jednu dlouho plánovanou návštěvu u rodiny mé sestřičky na zasněžené Šumavě. Sáňkovali a bobovali jsme, chodili na procházky zasněženým lesem, v malé chatičce přikládali do kamen a nad nimi na šnůrách sušili mokré věci a venku zatím padaly velké vločky. Zopakovali jsme návštěvu z minulého roku a zůstali tentokrát i na noc. Bylo to moc fajn.
Silvestr jsme si užili na domečku v rodinném kruhu. Hráli jsme si, dívali se na animák a společně pekli a připravovali dobroty. Verunka tentokrát vydržela vzhůru až do půlnoci a mohla sledovat půlnoční ohňostroje. Poprvé, s nadšením pozorovala to pomíjivé barevné šílenství na obloze.
Ale protože život je často pestřejší, než bychom si přáli, hned druhý den po Silvestru dostal Míša vysoké teploty a během dvou dnů jsme měli doma dva marody se spálovou angínou. Přešel víkend a já zůstal první polovinu pracovního lednového týdne s dětmi doma. Tu druhou zůstala doma zase Iva a tak jsme si tímto zvláštním způsobem prodloužili prázdniny o další týden.
Včera bylo 24. ledna a já si s překvapením uvědomuji, že už je to měsíc od Vánoc. A leden se kolem nás prohnal tak, že jsme si ho ani pořádně nevšimli. Za chvíli přijde únor a s ním první záblesky jara. Máme se na co těšit …
Žádné komentáře:
Okomentovat