Už několik let po sobě čteme, že planeta překonává teplotní rekordy a každý následující rok je teplejší a teplejší. Zdálo se, že toto léto šla střední Evropa a s ní i naše země trochu proti trendu. Rychlé střídání počasí, několik týdnů, kdy panovaly podzimní teploty, takže v červenci rostly houby, časté deště, většinou prudké až přívalové, které na louce za naším domem vytvořily jezero dosud neviděné velikosti. Bylo těžké si najít jeden celý týden, kdy by bylo prostě jen hezky bez nějakého dalšího meteorologického dobrodružství.
Možná proto nás tak zaskočil konec prázdnin a začátek září. Kdo si vzal první nebo druhý týden v září dovolenou, ten to vyhrál. Krásné, teplé počasí s tropickými teplotami. Rozhodli jsme se, že si léto protáhneme, co nejdéle to půjde. Začátek školy přeci není z hlediska přípravy ani nejrůznějších zájmových kroužků tak náročný, a tak jsme odkládali, co se dalo a vyráželi každé možné odpoledne k vodě. Ta touha, ještě na chvíli okusit léto, i když pozdní, byla silnější, než mnoho poviností, které nás volaly.
Den za dnem jsme plánovali odpoledne tak, abychom vyráželi k vodě, k řece a zapomněli na to, že se k nám pomalu plíží podzim. A šlo to dobře. Stačí zavřít oči a nastavit tvář slunci. Stačí se nadechnout, zadržet dech, odrazit se a nataženými rukami protnou vodní hladinu, která člověka pohltí se všemi problémy, které se ho drží.
Letošní záčátek školního roku byl celkově více v klidu i z toho důvodu, že Verunka je už zkušená školačka a nervozita minulého září z toho, zda jsme neudělali chybu s jejím nástupem, patřila minulosti. Navázali jsme jen na to, co jsme v červnu opustili a nemuseli prozkoumávat to nové.
Kdysi jsme se báli, že až děti trochu více vyrostou a ztratí se ono roztomilé období, přijdou jen starosti. Nyní vidíme, že právě tohle období, které prožíváme, je úžasné a asi bychom ho jen těžko měnili za jiné. Jako minulý víkend, kdy znovu hlásili teplé počasí a my se jen tak spontánně rozhodli grilovat. Nakonec jsme vytáhli světýlka a svíčky a posedali kolem dobrého jídla a pití, povídali si a po jídle přinesli ven všechny možné deky a polštáře a zůstali do noci spát venku. Četl jsem znovu staré zápisky z deníku, než všichni usnuli a mohl jsem usnout i já.
Nebo jako tento víkend, kdy jsme v sobotu odpoledne roztáhli na trávníku před zahradou deky a poštáře, vyhřívali se a nakonec se převlékli do plavek a sprchovali pod naší studenou zahradní sprchou. Až člověka mrazilo. Děti po sobě stříkaly vodu z hadice, my si střídavě četli, střídavě mlsali a střídavě si společně hráli. K večeru přijaly děti s nadšením Ivy návrh na projíždku na kole, ze které se nakonec stalo desetikilometrové dobrodružství s hledáním cesty divokou a krásnou stezkou kolem řeky, i na stromy jsme spolu nakonec lezli a Verunka se s vyhrnutými nohavavicemi brodila v řece. Večer jsme si pustili společně film, na který jsme se už dlouho těšili a usínali s tím, že nás čeká ještě neděle a milión dalších let, kdy nikdo z nás nikdy nezestárne, všichni budeme vždycky zdraví a každé ráno nás bude budit sluníčko na modré obloze….
Možná proto nás tak zaskočil konec prázdnin a začátek září. Kdo si vzal první nebo druhý týden v září dovolenou, ten to vyhrál. Krásné, teplé počasí s tropickými teplotami. Rozhodli jsme se, že si léto protáhneme, co nejdéle to půjde. Začátek školy přeci není z hlediska přípravy ani nejrůznějších zájmových kroužků tak náročný, a tak jsme odkládali, co se dalo a vyráželi každé možné odpoledne k vodě. Ta touha, ještě na chvíli okusit léto, i když pozdní, byla silnější, než mnoho poviností, které nás volaly.
Den za dnem jsme plánovali odpoledne tak, abychom vyráželi k vodě, k řece a zapomněli na to, že se k nám pomalu plíží podzim. A šlo to dobře. Stačí zavřít oči a nastavit tvář slunci. Stačí se nadechnout, zadržet dech, odrazit se a nataženými rukami protnou vodní hladinu, která člověka pohltí se všemi problémy, které se ho drží.
Letošní záčátek školního roku byl celkově více v klidu i z toho důvodu, že Verunka je už zkušená školačka a nervozita minulého září z toho, zda jsme neudělali chybu s jejím nástupem, patřila minulosti. Navázali jsme jen na to, co jsme v červnu opustili a nemuseli prozkoumávat to nové.
Kdysi jsme se báli, že až děti trochu více vyrostou a ztratí se ono roztomilé období, přijdou jen starosti. Nyní vidíme, že právě tohle období, které prožíváme, je úžasné a asi bychom ho jen těžko měnili za jiné. Jako minulý víkend, kdy znovu hlásili teplé počasí a my se jen tak spontánně rozhodli grilovat. Nakonec jsme vytáhli světýlka a svíčky a posedali kolem dobrého jídla a pití, povídali si a po jídle přinesli ven všechny možné deky a polštáře a zůstali do noci spát venku. Četl jsem znovu staré zápisky z deníku, než všichni usnuli a mohl jsem usnout i já.
Nebo jako tento víkend, kdy jsme v sobotu odpoledne roztáhli na trávníku před zahradou deky a poštáře, vyhřívali se a nakonec se převlékli do plavek a sprchovali pod naší studenou zahradní sprchou. Až člověka mrazilo. Děti po sobě stříkaly vodu z hadice, my si střídavě četli, střídavě mlsali a střídavě si společně hráli. K večeru přijaly děti s nadšením Ivy návrh na projíždku na kole, ze které se nakonec stalo desetikilometrové dobrodružství s hledáním cesty divokou a krásnou stezkou kolem řeky, i na stromy jsme spolu nakonec lezli a Verunka se s vyhrnutými nohavavicemi brodila v řece. Večer jsme si pustili společně film, na který jsme se už dlouho těšili a usínali s tím, že nás čeká ještě neděle a milión dalších let, kdy nikdo z nás nikdy nezestárne, všichni budeme vždycky zdraví a každé ráno nás bude budit sluníčko na modré obloze….
Žádné komentáře:
Okomentovat