Jsou chvíle a místa, kde se čas trochu zpomalí a plyne klidně jako voda v řece. Ne, že by tam přestaly platit neúprosné fyzikální zákony, to spíše tam naše mysl funguje jinak. Možná si řeknete, že je to ovlivněno rozpoložením a momentální náladou člověka. Tím, že není ve stresu, tím, že je, jako v našem případě doba dovolených a nikdo nikam nechvátá. Možná ano, možná ne. Z osobní zkušenosti vím, že tohle místo má v sobě něco zvláštního, co nutí člověka zpomalit a splynout s okolím.
Že by to bylo tím lesem, který šumí a vše přikrývá? Máte pocit, že jste schovaní, chránění, že existuje život zde - “uvnitř lesa” a mimo něj. Vysoké stromy se pomalu naklánějí s větrem, majestátně, bez chvatu, s vědomím, že jsou jen nepatrnou částí toho všeho kolem. Listy se pomalu snášejí v nejrůznějších spirálách k zemi. Vše je v harmonii. Vše je tak, jak má být a mělo být už od počátku věků.
Že by to bylo řekou, která zde tak pokojně plyne? Dává celému místu zvláštní kouzlo. Ráno z ní někdy stoupá mlha, jindy odráží odlesky slunce a tak se na kmenech stromů i dřevěných zdech chaty mihotají zlaté vlnky. Tmavá řeka, skrývající tajemství, unáší spadlé větve i listy a je ikonou plynoucího času, který líně, ale nezastavitelně plyne. Ano, je ikonou plynoucího času, kdy z drobného malého života skotačivé říčky, postupně vzniká řeka v plné síle, aby se nakonec zpomalila a obtěžkána všemi vzpomínkami na svou dlouhou cestu splynula s oceánem.
A sama chata, dřevěná, osobitá, vonící, praskající, žijící svým vlastním životem, nezávislým na přítomnosti či nepřítomnosti svých obyvatel. Malé částečky prachu se v klidu vznášejí prostorem ve slunečních paprscích, které sem občas zasvítí přes koruny stromů. Za dešťů buší kapky do střechy, že déšť nejen slyšíte, ale i cítíte. V podzimních nebo zimních večerech praská v kamnech oheň a z chaty je útočiště, které člověka chrání před nemilosrdnou zimou venku. Ten výhled na řeku pod vámi a les kolem je návykový. Vzpomínáte si na něj s tichým smutkem ve chvílích, kdy stojíte uprostřed města, uprostřed hluku a chvatu. Slibujete si, že jakmile to půjde, zabalíte tašky a odjedete.
Na tomto místě stačí jeden týden, aby člověk začal zapomínat na starosti světa. Týden, který jsme zde spolu strávili a který nám už nikdo nevezme. Úžasný čas plný her a povídání, čtení, procházek a vzájemné blízkosti.
Kdy sem pojedeme znovu?
Že by to bylo tím lesem, který šumí a vše přikrývá? Máte pocit, že jste schovaní, chránění, že existuje život zde - “uvnitř lesa” a mimo něj. Vysoké stromy se pomalu naklánějí s větrem, majestátně, bez chvatu, s vědomím, že jsou jen nepatrnou částí toho všeho kolem. Listy se pomalu snášejí v nejrůznějších spirálách k zemi. Vše je v harmonii. Vše je tak, jak má být a mělo být už od počátku věků.
Že by to bylo řekou, která zde tak pokojně plyne? Dává celému místu zvláštní kouzlo. Ráno z ní někdy stoupá mlha, jindy odráží odlesky slunce a tak se na kmenech stromů i dřevěných zdech chaty mihotají zlaté vlnky. Tmavá řeka, skrývající tajemství, unáší spadlé větve i listy a je ikonou plynoucího času, který líně, ale nezastavitelně plyne. Ano, je ikonou plynoucího času, kdy z drobného malého života skotačivé říčky, postupně vzniká řeka v plné síle, aby se nakonec zpomalila a obtěžkána všemi vzpomínkami na svou dlouhou cestu splynula s oceánem.
A sama chata, dřevěná, osobitá, vonící, praskající, žijící svým vlastním životem, nezávislým na přítomnosti či nepřítomnosti svých obyvatel. Malé částečky prachu se v klidu vznášejí prostorem ve slunečních paprscích, které sem občas zasvítí přes koruny stromů. Za dešťů buší kapky do střechy, že déšť nejen slyšíte, ale i cítíte. V podzimních nebo zimních večerech praská v kamnech oheň a z chaty je útočiště, které člověka chrání před nemilosrdnou zimou venku. Ten výhled na řeku pod vámi a les kolem je návykový. Vzpomínáte si na něj s tichým smutkem ve chvílích, kdy stojíte uprostřed města, uprostřed hluku a chvatu. Slibujete si, že jakmile to půjde, zabalíte tašky a odjedete.
Na tomto místě stačí jeden týden, aby člověk začal zapomínat na starosti světa. Týden, který jsme zde spolu strávili a který nám už nikdo nevezme. Úžasný čas plný her a povídání, čtení, procházek a vzájemné blízkosti.
Kdy sem pojedeme znovu?
Žádné komentáře:
Okomentovat