Období, které je za námi budu zpracovávat ještě dlouho. Moje nemocná zima se přelila přes celé jaro a já tak mám ve svém podvědomí zvláštní směsici nereálného času, ve kterém jsem nejprve zůstával doma se svými strachy a nadějemi, a později se svými nejbližšími. To druhé období bylo samozřejmě neporovnatelně lepší. Kdybych nevěděl důvod, proč to celé zastavení světa bylo, skoro by to vypadalo, jako kdyby se se mnou moje rodina loučila, střídala se se mnou doma a brala mě na výlety na místa, která miluju...
Nejlepší je na tom ale to, že takhle to nebylo a není. Je to stejné, jako když vyjdete na jaře ven a najednou zafouká studený vítr, listí na stromě ještě moc není a je chladno a vy máte pocit, že podzim je tady v plné parádě a před vámi celá nevlídná zima. A najednou se nadechnete, protože si uvědomíte, že tenhle vjem je mylný, protože je březen a před vámi je ta krásná část jara a celé léto se všemi krásami, které léto nabízí. A v tu chvíli se vám uleví, kdesi uvnitř se usmějete a možná bude ten úsměv vidět i na vaší tváři. Něco vás spletlo, ale tím dobrým způsobem, jako když se vzbudíte v neděli a máte pocit, že máte jít do práce. Jo, přesně tyhle zmatení mám rád a v tomto případě si užívám i zmatení mého podvědomí, protože realita je lepší, než jak jí někdy v prvním okamžiku cítím....jen ten smutek, ten tam nějak je a proto i toto psaní je způsobem, jak ho dostat pryč. A tak vám moc děkuji, moji věrní psychoterapeutové.:-)
Vše se dává do pořádku, pořád se objevují čísla nových nemocných, ale nejsou tak vysoká, ekonomika se rozběhla a škody se teprve budou sčítat, hranice se otevírají a my máme chuť někam vyrazit a zapomenout, že se světem není něco v pořádku. Děti do školy chodí sporadicky, navzdory červnovému termínu je období zkoušek na střední školy a maturit. Stejně tak vysokoškoláci bojují s přesunutými termíny, které se natahují daleko do letních měsíců. Minulý týden jsme dělali symbolickou tečku za celým koronavirovým obdobím, využili akce Noc kostelů a uvnitř jednoho uspořádali takové poděkování všem, kteří nejen s ADROU pomáhali a to velmi originálním způsobem - divadlem. Divadlo Víti Marčíka je pro mě zjevením herectví, neskutečné energie a mnoha námětů k přemýšlení. Sál byl nacpaný k prasknutí, znovu jsem si vyzkoušel moderování, tentokrát s mojí Ivou, náměstek primátora děkoval přítomným dobrovolníkům a atmosféra mezi těmi cca 150 lidmi byla skvělá, takže ještě dlouho po skončení si lidi povídali a sdíleli se. Tento večer jsme nechali za sebou a soustředíme se na dvě události před námi - svatby. Na obou budeme zpívat, na té první připravujeme s Ivou celý program. Slíbili jsme to těm dvěma mladým lidem před rokem v jeden srpnový den a viděli v nich znovu ten krásný mix ideálů a naivity, který lidé, kterým je dvacet x a kteří se spolu drží za ruku, mají. A chtěli jsme tento postoj podpořit a udělat jim hezký začátek toho dobrodružství s nejistým koncem, kterému se říká manželství.
Dny dál běží, a já děkuji za každý z nich...
Nejlepší je na tom ale to, že takhle to nebylo a není. Je to stejné, jako když vyjdete na jaře ven a najednou zafouká studený vítr, listí na stromě ještě moc není a je chladno a vy máte pocit, že podzim je tady v plné parádě a před vámi celá nevlídná zima. A najednou se nadechnete, protože si uvědomíte, že tenhle vjem je mylný, protože je březen a před vámi je ta krásná část jara a celé léto se všemi krásami, které léto nabízí. A v tu chvíli se vám uleví, kdesi uvnitř se usmějete a možná bude ten úsměv vidět i na vaší tváři. Něco vás spletlo, ale tím dobrým způsobem, jako když se vzbudíte v neděli a máte pocit, že máte jít do práce. Jo, přesně tyhle zmatení mám rád a v tomto případě si užívám i zmatení mého podvědomí, protože realita je lepší, než jak jí někdy v prvním okamžiku cítím....jen ten smutek, ten tam nějak je a proto i toto psaní je způsobem, jak ho dostat pryč. A tak vám moc děkuji, moji věrní psychoterapeutové.:-)
Vše se dává do pořádku, pořád se objevují čísla nových nemocných, ale nejsou tak vysoká, ekonomika se rozběhla a škody se teprve budou sčítat, hranice se otevírají a my máme chuť někam vyrazit a zapomenout, že se světem není něco v pořádku. Děti do školy chodí sporadicky, navzdory červnovému termínu je období zkoušek na střední školy a maturit. Stejně tak vysokoškoláci bojují s přesunutými termíny, které se natahují daleko do letních měsíců. Minulý týden jsme dělali symbolickou tečku za celým koronavirovým obdobím, využili akce Noc kostelů a uvnitř jednoho uspořádali takové poděkování všem, kteří nejen s ADROU pomáhali a to velmi originálním způsobem - divadlem. Divadlo Víti Marčíka je pro mě zjevením herectví, neskutečné energie a mnoha námětů k přemýšlení. Sál byl nacpaný k prasknutí, znovu jsem si vyzkoušel moderování, tentokrát s mojí Ivou, náměstek primátora děkoval přítomným dobrovolníkům a atmosféra mezi těmi cca 150 lidmi byla skvělá, takže ještě dlouho po skončení si lidi povídali a sdíleli se. Tento večer jsme nechali za sebou a soustředíme se na dvě události před námi - svatby. Na obou budeme zpívat, na té první připravujeme s Ivou celý program. Slíbili jsme to těm dvěma mladým lidem před rokem v jeden srpnový den a viděli v nich znovu ten krásný mix ideálů a naivity, který lidé, kterým je dvacet x a kteří se spolu drží za ruku, mají. A chtěli jsme tento postoj podpořit a udělat jim hezký začátek toho dobrodružství s nejistým koncem, kterému se říká manželství.
Dny dál běží, a já děkuji za každý z nich...
Žádné komentáře:
Okomentovat