Podzim pomalu přichází, zastavený množstvím krásně teplých dnů s teplotami přes 20 stupňů. Ještě minulý týden jsme se s Ivou koupali v řece a pro mě to představuje asi životní rekord. Říjen a my v řece a listí poletující kolem nás. Ale protože teplota vzduchu byla kolem 21 stupňů, žádní velcí otužilci nejsme. Ale ten krásný pocit, že léto tak trochu ještě trvá, ten byl krásný.
Zastavím se a ohlédnu zpět na letošní prázdninová highlights, tak jako svítí maják do šera, vystupují vzpomínky na několik dní na Lipenském jezeře. Stejně jako minulý rok, jsme měli na tomto jihočeském moři pronajatou velkou plachetnici.
Těžko popsat někomu, kdo na jachtě nikdy nebyl, ten pokoj a klid, který zažíváte vzdáleni hluku světa. Tam, kde se Lipno začne rozlévat do mnohakilometrových šířek, třeba kolem Dolní Vltavice nebo Černé v Pošumaví, je uprostřed té tmavé vody neuvěřitelný klid. Dát si v tomhle prostředí snídani nebo odpolední kávu je nezapomenutelný zážitek.
Zase jsme měli rozplánované návštěvy, abychom udělali radost nejen nám. Počasí bylo pestré. Přes den krásně, takže jsme se hodně koupali, tahali děti za lodí na laně a skákali šipky z přídě. Bláznivé ale bylo, že se každý den k večeru počasí začalo kabonit a blížila se bouřka. Samotné Lipenské jezero leží v nadmořské výšce přes 700 metrů, a kolem něj se tyčí kopce jako třeba Vítkův kámen s nejvýše položeným hradem a výškou přes 1000 metrů. Počasí se tak mění docela rychle a pravidelné koukání na meteoradar s oblačnostmi v okolí je dost dobrý nápad. Přesto jsme každý den k večeru ujížděli před bouří do mariny, takže někdy adrenalin.
Ale poslední den to bylo úžasné a asi snad nejlepší, co jsem na vodě zažil. Ráno se počasí poprvé zkazilo a pršelo, v průběhu dne se ale oblačnost protrhávala a začalo to foukat. S Míšou jsme už sehraná dvojka, loď chytala krásný zadoboční vítr, při stoupání proti větru se jachta pokládala do vln a vítr nám čechral vlasy. Paprsky slunce se objevovaly a mizely a vytvářely nádherné obrazy šumavské krásy. Nechtělo se nám v tu chvíli vůbec do mariny, vůbec domů, a tak informace o možnosti odevzdat loď později přišla vhod. Zůstali jsme, jak to šlo a vyvazovali loď až k sedmé večer.
Tak plavčíci, zase za rok…:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat