Ludas page

Poslední zápis do deníku byl ze zpětného pohledu docela depresivní, ale v tu chvíli jsem to tak cítil a jsem rád, že ta doba vrcholu další pandemické křivky je za námi. Dnes nebudu psát o tom, že další je zase před námi, protože nechci psát opět něco podobného. Namísto toho se těším, že připomenu a zaznamenám to, na co nechci zapomenout … tak to vezmu, tak nějak pozpátku…:-)

Sedím právě u dřevěného stolu a z okna vidím do lesa a na řeku. Ano, opět jsme na chatě, kam tak rádi utíkáme a kde je nám tak dobře. Přemýšleli jsme, jak strávíme letošní Silvestr, po tom minulém v plném počtu, opět jen s Verunkou. A pak přišla nabídka, aby Verunka jela na skautský silvestrovský pobyt i s Míšou. Veru tím byla potěšena a nabídku přijala. Jak ten víkend prožít bez dětí způsobem, abychom nesmutnili, že jsme zůstali sami. Je to první Silvestr po 16 nebo 17 letech ve dvou. Jasná volba bylo odjet na naši milovanou chatu a strávit přechod do nového roku bez ohňostrojů a petard (vidina dosti lákavá). Nakonec jsme ale tak úplně sami stejně nezůstali. Hodně času jsme strávili ve vedlejší chatě, kam po dlouhé době přijeli kamarádi a opakovaně nás zvali dál. 5 kytar na šest dospělých bylo zárukou skvělé atmosféry, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat. Přímo na silvestrovský večer jsme došli za rodiči do blízké vesnice, posedět, popovídat, popřát si. Cestou zpátky jsme s Ivou šli kilometry potmě pod hvězdami. Teplota přes deset stupňů a magická noc. Najednou nebylo kam chvátat. Zastavili jsme se u starého křížku pod mohutnou lípou, uprostřed otevřené krajiny s výhledem na siluetu Kletě a v tom tichu a pokoji jsme se objali a drželi se. Čím jsme spolu déle, tím více vnímáme, jak se navzájem potřebujeme držet…

Bylo nám krásně a tak jsme si noční procházku ještě prodloužili a s očima přivyknutýma sledovali tu nádheru kolem. Nakonec jsem u chaty rozdělal oheň a opekli jsme si buřtíky. Bylo na to lepší počasí než v listopadu, kdy jsme ohníčkovou sezónu uzavírali. Krásný Silvestr.

Letošní Vánoce byli a nebyli na sněhu. Štědrý den byl oblevový, jak je v posledních letech železným zvykem. Napravil to ale hned den následující. Kdo vstával 25. až kolem deváté, probudil se do bílé krajiny. Nádhera, která se neomrzí a zvlášť u nás na jihu v nížině je stále vzácnější. Na Štěpána u našich na husičku a potom ještě na Šumavu za sestry rodinkou. To jsou každoroční rituály, které máme rádi. Tentokrát moc hezky v kulisách zasněžené zimy.

Na Štědrý den jsme vyjeli navštívit Ivanky mamku, kterou se nám nepodařilo přemluvit k strávení večera u nás. Mamka dělala chlebíčky, ty nejlepší na světě, dávali jsme si dárky a povídali bez nějakého chvatu. Na večer jsme už tradičně pozvali bratrance Káju, který by jinak byl sám. Později přijeli i naši, byl to moc hezký večer, za který můžu být jen vděčný a nic bych na něm neměnil.

V předvánočním čase jsme navzdory kovidu zpívali ve dvou domech pro seniory, organizovali online koncert a snažili se vybruslit ze situace, kdy byli zrušeny vánoční trhy, kde měl být stánek s možností výdělku pro dobrovolnické centrum. Všechno se povedlo nad očekávání dobře a kdybych mohl, dal bych si poslední dva týdny klidně znovu a možná í vícekrát. :-)