psáno na konci července...
Koupeme se, zapadá slunce a jez šumí stejně, jako před rokem. Čas utíká stejně jako voda, která nám teče před chatou, když unáší drobné lístky, že by si člověk za chvíli ani nevzpomněl, co je všechno za ním. Před rokem byla úplně jiná situace, Iva sotva chodila a já jsem se zotavoval po turbulentních měsících. I když to pořád není ono, a možná už nikdy nebude, je to pořád o mnoho, mnoho lepší než minulý rok. Oba dva se snažíme lépe plánovat náš pracovní i volný čas. Častokrát se nám to nedaří, ale zlepšujeme se.
Už mnoho dnů v kuse je pořádné léto, dusno a horko. Přejíždíme mezi naší chatou a naším domečkem, všude je nám hezky, každá možnost přináší svá pro a proti.
Před 14 dny jsme měli návštěvu ze Slovinska - Marco a Karin a jejich dvě děti. Dlouhý příběh našeho kamarádství, který vyprávíme pokaždé někomu, když jsme u nich, nebo když jsou oni u nás. Určitě jsem o tom už tady psal. Měli přijet už minulý rok, ale jak jsme byli zdravotně mimo, museli jsme to odvolat. Každopádně jsme plánovali, kam by se mohli podívat, protože už tady několikrát byli. Ale spoustu věcí tady na jihu je tak krásných, že je chtějí vidět znovu. Naši nám nabídli využití jejich bytu v centru, takže naše návštěva i my jsme měli soukromí a klid a nemuseli se mačkat na domečku.
Chtěli ukázat dětem zámek na Hluboké a do místní ZOO jsme nakonec jeli s nimi. Navštívili jsme taky Český Krumlov a měli jsme pro ně připravené překvapení – fotografování v ateliéru Seidel. Na jejich počest jsme také doma udělali grilovací párty a pozvali 20 lidí, a tak bylo moc fajn a veselo. Odjížděli opět nadšení z České republiky, z naší kávové kultury, kterou doma neznají, opět nadšení z našich měst, zámků a hradů.
Měli jsme čas na to povídat o problémech, které nás trápí, o tom co v životě řešíme, prostě hlubší rozhovory, které vždycky vedeme. Je to privilegium, když vás někdo pustí do svého soukromí. A v tomto případě je to něco jako zajímavý a napínavý seriál, protože vždy mluvíme o tom, co se stalo v době, kdy jsme se neviděli. A taky mluvíme o tom, co se asi stane, čeho se bojíme, na co čekáme. A když se potom vidíme po měsících, nebo dokonce po roce, znovu s překvapením koukáme, jak se věci a události vyvinuly. A protože život je ten nejzajímavější příběh, nechybí překvapení, krásné happyendy, ale někdy taky smutné konce.
Uvidíme, kdy se zase uvidíme a budeme spolu otevírat další díl toho napínavého seriálu…
Žádné komentáře:
Okomentovat