Ludas page

Přichází září a s tím i spousta tónů nejrůznějších nostalgických nálad. Tomu, že končí prázdniny, se snad nikdy nevyhneme. I když se nás to s Ivou osobně netýká, naše Verunka stále kopíruje školní rok, běh rodin kolem nás také, a tak chtě nechtě cítíme tu tíseň, která prostupuje postupně společností, s tím jak se blíží prvního září.

Stejně jako minulý rok, jsme strávili úplný závěr prázdnin na Šumavě s rodinami našich kamarádů. Vlastně to bylo podobné jako minulý rok. Podobně krásné, a já musím přemýšlet, zda jsem někdy byl na Šumavě a ono to krásné nebylo. Měli jsme pro sebe chatu a dělali výlety po okolí. Kdo z vás to na Šumavě zná, byli jsme na Filipově Huti. Počasí nebylo tropické jako loni, když jsme se tam schovali před horkem, ale přesto nás počasí překvapilo a místo deště bylo příjemné a vybízející k výletům. Je ale pravda, že destinace našeho ubytování je ve výšce nad 1000 m n. m., a když jsme sedali v neděli odpoledne do auta, měli jsme na teploměru 19 °C, zatímco doma u baráku bylo 26 °C! Užili jsme si společných výletů, povídání, ohníčků i zpívání s kytarami. A i tam byla cítit, zvlášť při nedělním odjezdu, všeobecná chmura. Ne, to se nevracíme jenom domů z další dovolené, po které budou následovat další dny prázdnin a opět nějaká jiná dovolená. Ne, to už zítra se znovu člověk vypraví do školních lavic.

Ale protože jsme chtěli tento pocit vymazat, vzali jsme si s Ivou na prvního září dovolenou, vyzvedli Verunku a její sestřenici Zuzi ihned po škole a vyrazili opět do Třeboně na letní plovárnu. Připojil se k nám také Míša s Lindou, kterým akademický rok začíná až v průběhu září. A po několika hodinách jsme se z Třeboně rozjeli domů a udělali společné grilování na zahradě, kam přijeli všichni z mojí strany rodiny. Více už jsme asi nemohli udělat proto, abychom změnili, jak dnešní mládež říká, “vibe” toho zakletého prvního dne školy.

Další dny byly opět naprosto letní, a tak jsme se každý den koupali a snažili se využít toho, že v posledních letech se měsíc září, nebo alespoň jeho první polovina, stává letnějším časem, než leckdy červen nebo červenec.

A i teď, když píšu tyto řádky, vidím, jak plave Iva ke břehu. A já sedím na břehu řeky a dívám se nejen na ni, ale i na ty krásné stromy kolem, které jsou z většiny ještě zelené a na svoje vybarvení do žluto-oranžovo-hnědo-červené palety teprve čekají. Sám jsem do vody také vlezl, ale jenom na chvíli, abych se otužoval, nebo prostě ucítil a zažil, jako kdybych na chvíli vrátil léto. Ale pak už se mi plavat nechtělo, na to je odbornice Ivanka. Náš rodinný plavec. Takže léto nekončí, jedeme a koupeme se dál… :-)