Jdu po prašné cestě, která se zvedá do kopce, kam se pomalu vydávám. Jihočeská krajina, krajina mého života, krajina mého dětství. Nemusím chvátat, protože není kam a není proč. Slunce se sklání pomalu k západu a já mám pocit, jakoby i ono zpomalilo. Jakoby se celý svět v tento letní den na chvíli zastavil. Abych viděl ten zázrak, abych ho cítil. Paprsky se zvolna sklonily na posečená strniště kolem a kulaté role obilí rozeseté až do dálky vypadaly, jakoby je tam poskládal nějaký umělec. A zázrak onoho momentu, který byl obyčejným pro všechny kolem, jen pro mě byl výjimečný. Opět jsem po dlouhé době stál u hořícího keře a cítil, že mám srdce…
Když pak přišel večer, šel jsem naproti Ivě, která přijela skoro za tmy. Po dvou dnech školení z milionového hlučícího města rovnou do klidu pomalu tekoucí řeky a totemu na osadě. Může být někde ještě větší rozdíl? Poslední týdny jsou děti většinou pryč, na skautských táborech, nebo jsme pryč my, to když jsou na domě s kamarády. Začínáme mít na sebe více času a začínáme spolu tak nějak znovu chodit. Není, ještě to není to období, které odborníci na lidské vztahy nazývají “syndromem prázdného hnízda”. Naše hnízdo je zatím plné a někdy až hodně plné. :-) Rozdíl je najednou v možnosti se zvednout a někam odjet. Zatímco dříve by naši nepřítomnost děti obrazně nebo i doslova oplakaly, teď září skrývanou nebo neskrývanou radostí.:-)
Do toho společného času “ve dvou” spadá i letošní poznávací cesta do dalšího z jihočeských měst, která jsme si v době covidu slíbili postupně poznat. Po Táboru a Jindřichově Hradci přišly na řadu Prachatice. Dalo by se říct, že proti oněm zmíněným jménům je to jakási Popelka zastrčená do podhůří Šumavy. Ať už se na to díváte jakkoliv, my jsme si užili jak ubytování, tak samotné město plynoucí svým klidným tempem. Pravě ona blízkost Šumavy dodává tomuto městu nezaměnitelnou atmosféru. Nezůstali jsme po celou dobu pouze ve městě, ale vyrazili na krásná místa šumavského podhůří. Užívali jsme si nejenom přírodu a městečko samotné, ale také ubytování – stylové, kouzelné, útulné a na krásném místě. S rodinnou kavárnou vedle vchodu, s nabídkou prvotřídní kávy zdarma každé ráno i večer. K tomu naši hostitelé, nevtíraví a přitom přátelští. Když teď vzpomínám a píšu o těch několika dnech plných procházek, času na čtení a vzájemné blízkosti, hned bych se tam vrátil. Dny jsou provoněné jehličím a vůní dobré kávy…
Žádné komentáře:
Okomentovat