středa 3. května 2023

Byl jednou jeden večer, jeden dům a v něm my dva. My dva sami na celém světě a žár, který nás pohlcoval. Léta běží, ale ten žár je stále v nás. A v našem domě hrála hudba, kterou jsme poslouchali, když jsme byli mladí a při milování doufali, že budeme mít děti. O ten žár, který nepřestává a překvapuje mě i po letech, nechci nikdy přijít. Možná s mým posledním dechem, ne jinak…

All of my life
Is all I'll give you here
The meaning of me
Is something to pursue

You think I'm a saint
It's in your pretty head
Stretched out like a saint now
I love you to death

Vzali jsme auto a jeli na konec poloostrova. Horko, cikády, slaná vůně moře a suchých bylin všude kolem. Silnice se začala zvedat do serpentin a my s ní. Otevřená okénka, tvoje krásné nahé nohy na palubní desce auta. Stoupali jsme nečekaně nahoru, až se před námi otevřel nádherný výhled, který bral dech a já neplánovaně zastavil. Stáli jsme tam, oněmělí tou krásou výhledu kilometry daleko do otevřeného moře plného ostrůvků nejrůznějších velikostí. Stáli jsme a udělali jednu fotku. Dodnes ji mám jako ikonu na ploše a čas od času na ni kliknu, zvětším si ji a prohlížím. Koukám se do těch mladých tváří skoro bez vrásek, na ty zdravé lidi plné energie a plánů do života. Někdy mám pocit, že jsme se nezměnili, někdy mám pocit, že jsou to dva jiní lidé.

Jedno je ale stejné. To nejdůležitější. Pořád jsi moje nejbližší, moje polovina a stále v sobě mám ten žár. A vím, že u tebe je to stejné. Budeme spolu navždycky, napořád, bez konce. Jen smrt nás jednou rozdělí. 

A ta je zatím daleko…a ani ta není ta nejmocnější. 

Tou je Láska a v tu oba věříme…

1 komentář:

Pitoš řekl(a)...

Moc pěkné a povzbuzující