Ludas page

Jsem stále doma. Tahle věta v sobě má všechno. Má v sobě dobré a má v sobě i zlé. Dny se skládají v týdny, týdny se skládají v měsíce, zima se opatrně převlékla do jarního a teď už začíná léto a já jsem stále doma. 

Na konci dubna jsem měl nastoupit do práce, kde jsem vydržel jenom týden. Po pár dnech mi můj šéf řekl, zda nechci jít znovu na home office a já s radostí přijal. Nebylo mi dobře a návrat jsem fyzicky nezvládal tak dobře, jak jsem doufal. Znovu jsem tak zaplul do svého bezpečného domácího přístavu, odkud jsem schopen naprosto a dokonale zajistit všechny potřeby mých spolupracovníků i mého zaměstnavatele tak, že většina lidí vůbec neví, že v budově fyzicky nejsem.

Takže tak trochu idylka, zdálo by se. Výhody freelancera ve státní správě. Až na to, že ne. To, že jsem doma, je v dané situaci skvělé řešení, nicméně je zároveň důkazem toho, že jsem se po operaci stále nedal dohromady a věci nejsou tak, jak jsem si představoval.

Přesto jsou v mém životě nádherné okamžiky událostí, které jsem zvládl tak nějak navzdory svému tělu. Jedna z nich byla křesťanská akce UNITED CITY, ve které jsem v organizačním týmu, a díky které se nám podařilo na jednu dubnovou sobotu přivézt do našeho města křesťanský festival plný přednášek, workshopů a kvalitní muziky. Se vsetínským týmem, odkud tento festival původně je, jsme očekávali 3 až 4 stovky lidí a 5 stovek byl sen. Nakonec kulturní dům Vltava v našem městě zaplnilo skoro 800 nadšených mladých lidí a my prožili totální radost a naplnění ze smysluplně vynaložené energii.

Další byla svatba jednoho z mých kamarádů, kterého znám už jako malého kluka a který se v jeden krásný květnový víkend oženil. My jsme zajišťovali organizaci programu a písničky a byli pozvání i na svatební hostinu. Protože to nějakou dobu vypadalo, že z kamaráda zůstane starý mládenec, byla svatba o to více radostnou událostí. Moc jsme si to užili, navzdory mým i Ivanky problémům s bolavými zády.

No, a poslední událostí, na kterou se nesmí zapomenout, byl 6. ročník ADRAběhu, který na sebe tentokrát vzal duální podobu běhu virtuálního, ale také reálného v rámci odpoledního happeningu. A bylo to neskutečné, bylo to velké a věnuji tomu příští příspěvek.

Když tyhle tři velké akce zpětně vidím, je jasné, že můj zdravotní stav se postupně zhoršoval, protože v tuhle chvíli bych neměl sílu ani na jednu z nich. A tak vyhlížím jedno nepříjemné vyšetření, které ukáže, co se vlastně děje a co se mnou bude. Znovu pluji do neznáma a nevím, co budoucnost přinese…