Po dvou týdnech na kortikoidech přicházejí opět ony záchvaty nespavosti, které jsem vyhlížel ze začátku a které k mému překvapení zpočátku nepřicházely. A tak si pro sebe říkám: “Vítejte, staří známí!” a píšu tyto řádky, když se venku začíná pomalu rozednívat a rodí se další letní den. Utíkají jeden za druhým, jako korálky navlékané na nit. Jako dny spojující se ve složité vzory mozaiky tvořící život člověka, který žádný není stejný, neopakuje se, nepodobá se jinému. Každý příběh je jedinečný, každý je unikátní. Ten váš, ten můj, vašich rodičů, vašich dětí…
Ten zvláštní stav nespavosti, lehké otupělosti, kdy se stírá hranice mezi bděním a sněním, to je ranní podzimní krajina, kdy se nad zemí lehce vznáší mlha, tlumící všechny ostré a hlasité zvuky. Jako tenkrát, když jsme se spolu toulali kolem šumavských rašelinišť. Jen my, uprostřed listopadu, v téhle magické krajině prázdné od všech turistů. Přesně ten čas, kdy lesní stezky ztichnou a zmizí všichni turisti, všechna horská kola a zatím je žádní běžkaři nevystřídají. Krajina jakoby si brala čas na odpočinek. Ví, že se běh světa nedá zastavit a tak jen chvíli čeká a nechává věci plynout. Procházeli jsme po úzkých lesních cestičkách, i širokých stezkách a nepotkali hodiny živou duši. Mlha před námi se otevírala a za námi zavírala a každý krok byl krokem do neznáma. V tichu té krásné smutné nádhery jsme stáli okouzlení tou působivou němou krásou.
Vždy jsem nesnášel podzim, teď se učím ho mít rád. Vždyť je přesně tohle roční období začínajícím obdobím mého života. Obdobím, do kterého pomalu vstupuji. Ne, ještě v něm nejsem, ale listy už začínají pomalu žloutnout a první z nich se snášejí v působivých spirálách na zem a vodní hladinu řeky, pomalu tekoucí a připomínající Herakleitův výrok “panta rei” - vše plyne. Ne, pořád je ještě hezky teplo, ale rána začínají být chladná a na stoncích vysoké trávy se objevují pavučiny, které prozrazují zavěšené kapky rosy, které na nich uvízly. Ještě jsou krásné dny, ale slunce v nich s každým dalším dnech vychází později a dříve zapadá. Na stromech uzrávají sladká jablka, ale dny se zkracují a noci prodlužují.
Podzime, vítej …
Žádné komentáře:
Okomentovat