Je 17. září a já se v plavkách dívám na Ivu, jak plave své obvyklé stovky metrů v řece. Jak je naším zvykem, když se potom Ivanka vrací, jdu do vody teprve já a společně z vody vylézáme. Je to taková symbióza. Jedeme se koupat, já se ale koupu asi tak pětinu času toho, co ona. Plavání je pro mě činnost, kdy se potřebuji dostat z bodu a do bodu B. Mojí hlavní motivací je osvěžení, otužování a radost z pohybu ve vodě, ne delší trasy. Pro Ivu je plavání něco, u čeho ožívá. Něco, co by se dalo nazvat relaxem, cvičením a meditací zároveň. Je s vodou v takovém přátelství a souznění, jak to já nikdy nepochopím. Některé věci už nedoženu…
Je neskutečného 17. září a teploty šplhají stále ke 30 stupňům. Vím, že v posledních letech bývá první polovina září často plná krásných dní, kdy se dá koupat a užívat letního počasí. Ale letos je to opravdu výjimečné! V některých zemích začíná škola v polovině srpna. Samozřejmě kompenzaci pro žáky v těchto končinách je, že prázdniny začínají v půlce června. Vždycky jsem se divil, že to musí být divné, začít chodit do školy v srpnu a mít často venku letní teploty a horko. Letos to zažíváme stejně, jako kdyby ten srpen byl. Děti nám říkaly, že po 14 dnech ve škole stále nemají pocit, že by škola vůbec začala. Mají pocit, jako kdyby byl konec června, kdy je ve třídách nesnesitelně dusno, horko a kdy se těší na odpoledne, až budou venku nebo půjdou k vodě. Oblečeni celé dny v krátkých kalhotách tričku, a ráno v přibalené mikině.
Za námi je víkendová akce pro mladé lidi u nás v kostele, kde naše děti hrály v divadle a hrály skvěle. Vyznění divadla o tom, jak nebýt lhostejný, zahrané s vtipem a mrazivým koncem, budu mít ještě dlouho v hlavě. Do všech těch přípravných akcí zasáhla angína, kterou Verunka dostala. A s tím vysoké teploty, bolest v krku a pravidelné braní antibiotik, které k tomu patří. O víkendu u nás přestávalo několik kamarádů, kteří zase po roce přijeli. Bylo rušno, ale bylo moc fajn se zase vidět.
A co já? Oslavil jsem další narozeniny, byli jsme v pěti na večeři a moc si užili jídlo ve vyhlášené asijské restauraci. Rodinka mi tam tak hezky přála, až jsem nevěděl, kam s očima. Krásné okamžiky, jejichž hodnota s časem stále stoupá. Další rok za mnou a přepestrý až běda.:-)
PS: Je 21. září a jsme opravdu každý den u vody. Většina stromů je stále zelená a nic moc nepřipomíná, že přichází podzim. Na víkend se má ochladit, ale příští týden se vrátí opět letní teploty. Tento rok zatím babí léto nepřišlo. Ono totiž to opravdové léto stále ještě neodešlo…
Žádné komentáře:
Okomentovat