Psáno v neděli 28. 9. 2023
Tak jsem si myslel, jak bude můj minulý příspěvek tím posledním s příchutí léta. A to jsem se tedy spletl. Stále jsem na svém mobilu nevyměnil letní tapetu, protože léto snad letos nikdy neskončí. Většina stromů je stále zelená a všichni stále v tričkách a krátkých kalhotách…
Právě teď ležím v plavkách na dece u moře, toho jihočeského. Tohle místo mě provází už od dětství. Vzpomínky na dřevěné chatičky nad Kobylnicí, vůně dřeva a smůly, doširoka otevřená okna a ranní pohled na sluncem třpytící se jezero, čekání na pomalu posunující se parník, babička a její zástěra. Pohled na nedozírnou vodní hladinu s vlnami alespoň trochu nahrazoval touhu vidět moře. A na druhé straně, kam se nesmí, byla zakázána země. Tam byl ten zlý a zkažený západ, před kterým nás ve škole varovali, a který nám podle rakouských televizních reklam připadal jako zaslíbená země, jako rajská zahrada.
A teď tady s Ivankou na přelomu září a října zažíváme pravý letní víkend a nemůžeme uvěřit nejen tomu počasí, ale taky tomu, že tu spolu oslavujeme stříbrnou svatbu. V podvědomí mám pocit, že jsme odletěli někam za sluncem.
Na Lipně je nově molo, taková atrakce, kam se každý může podívat a kochat se výhledem na vodní hladinu a okolní krajinu, která se zvedá do kopců kolem. Součástí mola je také jedna z nejvíc “finest dining” restaurací v jihočeském kraji. A ještě nad ní grill&bar s neskutečným výhledem. Na první pohled vypadá luxusně, lákavě nebo snobsky, podle toho, jakého jste ražení. Samozřejmě, že ceny vystřelují do nebes. Díváme se z konce mola a já najednou vidím tu nádhernou terasu, ta lehátka a velké závěsné houpací křeslo. Navrhuji jít nahoru, Iva nechce, že je to blbý. Blbý? To teda není. Vedu Ivu nahoru. Krása použitých materiálů, způsobu a provedení ozvučení, toho jedinečného místa a výhledu, to vše připomíná Dubaj. Ano, i s tím počasím, které je se vším všudy letní. Usazujeme se, Iva se houpe. Čteme si z našich Kindlů, kocháme se pohledeme kolem, povídáme si a užíváme si kouzlo arabského světa :-). Když si objednáváme dva drinky, vůbec mi cena nepřipadá divná, protože si s ní kupujeme zároveň tohle místo. Schopnost se nechat rozmazlovat a užít si nejen tohoto luxusu, ale také maskáčů, ve kterých budeme s Ivou za týden na chatě. To je kombinace, která asi není úplně běžná, ale tohle jsem prostě my.
Průběh posledních měsíců nedával moc naději na nějakou rozmařilou oslavu našeho výročí. Kdysi jsme plánovali Paříž, ale to opravdu teď nešlo. Protože Iva vyhrála v červnu voucher na večeři v té úžasné restauraci na molu, napadlo ji, že by to mohla být taková naše slavnostní večeře. Pak jsme začali plánovat, zda někde na Lipně přespat. Nakonec z toho byl krásný hotel a dvě noci objednané doslova pár dní před tímto víkendem. Všechno je tak pro nás nové, neplánované. Všechno je bonusem - počasí, hotel, jídlo, program i společný čas. Když nic nečekáte, nemůžete být zklamáni.
Ano, jsme spolu čtvrt století a je nám to pořád málo. I kdybychom spolu byli sto let, nebude nám to stačit. Je to neskromné, je to troufalé, ale je to tak. Děkujeme Bohu, že jsme se dali přes všechny podivuhodnosti a nepravděpodobnosti života dohromady. Tento víkend si to zase uvědomujeme o další malý kousíček víc. Tady u moře, na přelomu září a října, v letním slunci, které se leskne v hladině, až musíte mhouřit oči a zakrývat si je rukou. Tady na tomto místě a v tomto čase, který patří jenom nám…
Žádné komentáře:
Okomentovat