Vánoce se pomalu blíží a vše je klasicky v běhu. Naše každoroční cvičení na vánoční koncert a hraní v domovech seniorů nám bere zbývající čas a energii, kterou dělíme mezi naše práce, povinnosti a zbytek volného času. Tahle doba je také zásadní pro Adru, kterou tady na jihu Iva vede. Štědrost lidi stoupá a toho se využívá na vánočních trzích, protože dobrovolnické centrum si na sebe musí vydělat a tohle je velká příležitost. Kdybych se teď podíval do historie tohoto deníku, najdu podobné stesky na to, jak nestíháme. Než jsme měli děti, když jsme je měli malé, když jsme byli mladší i starší. Asi to jinak neumíme, než vířit a míhat. Nedokážeme se včas připravit, zastavit se, zabrzdit a nevím, zda to bude někdy jinak.
Ale já jsem teď zastavil. Alespoň na jeden den. Kanyla v mé ruce mě poutá k infuzi na stojanu vedle mě. Jsem doslova připoutaný, abych přestal vířit s míhat se. Kolik nás takových je, kteří musíme být alespoň na chvíli připoutáni, abychom se sami nezničili.
Jsem stále doma a další měsíce budou asi kombinací home office a docházky do práce. Nějak si nedovedu představit vrátit se do práce na celý týden. Tolik se toho změnilo a já jsem pořád tak trochu nalomený.
Táta se vrátil z nemocnice, dostal nové koleno a já pozoroval ten zázrak, kdy se 3 dny po operaci stavěl s berlemi na nohy. Trápilo ho několik věcí, z nich právě koleno bylo jednou z nich. Protože jeho kulhání způsobovalo nepřirozené ohýbání páteře (kde má naprasklý obratel), muselo se začít kolenem. Teď to vypadá, že kromě kolena se narovnává i páteř. Táta musí chodit s berlemi a ty ho narovnávají. Konečně dobré zprávy!
Vánoce se pomalu blíží a my se pomalu blížíme k nim. Konec roku bude vybízet k bilancování a já už teď nevím, jak se na tu celou letošní jízdu dívat. Tolik pestrosti, tolik dobrého i zlého, to tu ještě mockrát nebylo.
Ale bilancovat budu až na konci roku. Teď nás čekají Vánoce, čas s nejbližšími, dárky, pohádky, dobroty a pár dní klidu. Moc se na to těším…
Žádné komentáře:
Okomentovat