Chodíte někdy pro vodu do studánky? Cože je to za otázku? Nějaké podobenství?
Vůbec ne, to jsem si jen dneska uvědomil, že jít pro vodu do studánky musí být pro mnoho lidí něco, co je jako z jiného světa.
Ale já opravdu dnes vzal konev a vydal se lesem. Lesem, který na nové listy teprve čeká, lesem vonícím vlhkým listím a kůrou. Kapky kapaly a dělaly na hladině řeky malé kruhy. A kdybyste se spolu se mnou zastavili a chvíli naslouchali, mohli byste slyšet, jak vám déšť v lese něco šeptá.
Nechal jsem si na chatě schválně mobil, protože těhle pár minut ke studánce je jakýmsi svatým časem. Někdy mi to připadá, jako by vlastně čas ani nebyl, neběžel, neutíkal.
Skláním se ke studánce, nabírám chladnou vodu a nechvátám. Když člověk chvátá, zvíří se drobný písek na dně a voda se zakalí. Některé věci nejde uchvátat, i kdybychom se na hlavu stavěli. Některé věci se nemění a dělají se prostě stejně správně dneska, před sto lety a za sto let…
„Dobrý den,“ pozdravil malý princ.
„Dobrý den,“ řekl obchodník.
Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít.
„Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ.
„Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“
„A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?“
„Co kdo chce...“
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce…
Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ
Žádné komentáře:
Okomentovat