Psáno 18.2.2024
Bilancuju a balancuju. Dvě slova, která asi nejvíc vystihují moje současné já. Možná by to pro některé bylo překvapující, ale já jsem se dostal do bodu, který ze všeho nejvíc připomíná pubertu. Ne pubertu v blbých vtípcích a pohvízdávání na procházející holky, ale v tom, že znovu hledám, co v životě chtít. Jsem kapitán na lodi, která je snad dostatečně bytelná a kterou umím řídit, ale hledám obzor, hledám směr a čekám na vítr.
Dávám se pomalu dohromady. Snažím se dát dohromady svoje tělo i svou duši.
Možná, že právě teď je ta správná chvíle
… poskládat si znovu priority
… naučit se mít konečně opravdu rád
… naučit se říkat lidem ne
… vykašlat se na to, co si o vás lidé myslí
… splnit si některé sny, na které nebyl čas
Třeba ve vás něco z toho rezonuje. Třeba se ke mně přidáte a zkusíte něco změnit. I velké věci začínají maličkostmi, každý velký strom začínal jako malý klíček.
Žádné komentáře:
Okomentovat