Už po druhé jsme navštívili německé lázně Bad Füssing. Od nás z jihu to není moc daleko, a tak jsme využili služeb jedné místní cestovky a jeli autobusem, hlavně z toho důvodu, že po několika hodinách v teplé vodě se nikomu nechce zpět řídit auto. Poprvé jsme byli na podzim, hlavně pod dojmem srpnového pobytu v maďarských lázních. K tomu se ještě přidala možnost podívat se tam zadarmo a bylo rozhodnuto.
V malém městečku dýchajícím lázeňskou atmosférou lze nalézt několik areálů, nabízejících prostor k relaxaci a odpočinku. Co pro mě bylo a je překvapující, je možnost koupat se v otevřených teplých bazénech, zatímco venku je zima, takže se z bazénů kouří. Když nechcete využít zateplené terminály určené k přechodům mezi bazény, jdete v mokrých plavkách a kolem vás je jen pár stupňů nad nulou. Bazény jsou různě velké, s různým obsahem minerálů a síry a různou teplotou. V porovnání s maďarskými lázněmi Bük je množství síry minimální, voda je průzračná a obsah síry tak prozrazuje maximálně typický odér.
Zaujalo mě, kolik lidí z Čech sem jezdí. A tak mám pocit, že už nejenom lyžařská střediska na rakouské straně hranic ve svých kalkulacích silně spoléhají na českou klientelu. Zastoupeny jsou všechny ročníky, s tím, že je zde k vidění více starších lidí než jsem zvyklý vídat, ale to mně osobně nijak nevadí, naopak to přispívá k většímu klidu, který je zde vyžadován. Moc se mi líbí atmosféra, kdy si každý užívá klid a pohodu. Po týdnech, většinou s hektickým tempem povinností, jste najednou uzavřeni do příjemného prostoru. Víte, že není kam chvátat, že nikam nemusíte jít, něco vyřizovat, že prostě máte několik hodin jenom na to, abyste mohli relaxovat, což v překladu znamená lenošit:-)
Když jsem ležel, díval se na nebe a nechával si ve 38 stupňů teplé vodě masírovat tělo perličkovou koupelí, napadlo mě, zda si to vůbec zasloužím. Kolik lidí a generací v celé historii lidstva si mohlo za relativně malý peníz dovolit takovou pohodu. Možná je to legrační, takhle ve vířivce přemýšlet, ale já si prostě nemohu pomoct, protože neplánuji, co mě napadne a právě tohle mě napadá.
Když jsem se díval na lidi kolem mě, znovu mě napadlo, že šaty opravdu dělají člověka. Najednou se ztratí pánové v montérkách i pánové v drahých šatech a kravatách, a zůstane jen tlusťoučký pán ve vypasovaných plavečkách. Najednou není na co si hrát, najednou je všechno jaksi více obnaženo, nelze se schovat za jmenovky, tituly nebo oblečení z Marks and Spencer.
Taky mě při pohledu kolem napadá, jak moc je krása pomíjitelná a jak velká je bláhovost, honit se za ní, i když chápu i ze své zkušenosti, že člověk, zvláště pak mladý člověk, od přirozenosti touží po tom, co se jeho očím líbí. Najednou vidíte matku s dcerou a ta dcera je krásná dívka, ale vy víte, že za 30 let bude vypadat velmi podobně jako její matka. Ne že by byla její matka nějak nepohledná či škaredá, ale ta krása, ten polibek mládí, ta svůdná a opojná nymfa, zmizí a už se nikdy neukáže.
A tak jsme prožili krásný a odpočinkový den, který jakoby ani do našeho života nepatřil. Stejně jako se člověku někdy zdá, když se vrátí z dovolené z hor nebo od moře, že to snad musel být sen, protože to bylo až příliš hezké, aby to mohla být pravda.
Žádné komentáře:
Okomentovat