Když jsem psal o tom, jaké výkyvy počasí zažíváme, netušil jsem, že budeme v dubnu zažívat teploty mezi 20-25 stupni a bude nám to připadat normální. Jednoduše řečeno - počasí je asi o měsíc napřed.
Současná situace naší rodiny, či spíše situace moje a Ivy, protože Míša, ten má pohodičku za každé situace, by se dala označit jako ještě více hektická. Přispělo k tomu hlavně to, že spolu s Ivou připravujeme svatební obřad. Teď nemám na mysli výběr jedné písně varhaníka v obřadní síni radnice či jiného státem zřízeného místa. Mám na mysli hodinový program, do něhož se zapojí kolem 40 lidí a asi 15 dětí. Bude se zpívat a hrát, mluvit a pronášet, budou se provádět známé i neznámé zvyky a rituály a bude se promítat. Doufám, že to bude dojemné a veselé zároveň. Doufám, že nevěsta se ženichem budou spokojení, protože právě pro ně je to všechno připravováno. A taky doufám, že už to budeme mít všechno za sebou, protože bych už rád taky přemýšlel nad něčím jiným než nad počtem mikrofonů a družiček. Každopádně, po příštím víkendu to bude za námi, tak nám držte palce, ať se vše povede.
Míša roste, o víkendu mu budou dva roky a já ani nemám čas na to pořádně myslet, natož to nějak prožívat. To, jak rychle roste a jaké dělá pokroky, jen ukazuje na to, jak čas rychle běží. Snažím se čas využít a dělat si během týdne několik okýnek, vyhrazených jen pro něj. Někdy se to daří více, někdy méně. V úterý jsme byli znovu v zoo a já mohl porovnávat, co se na Míšovi za ty tři měsíce, kdy jsme tu naposled byli, změnilo a jak je zase o kousek chytřejší a vyspělejší. Pozná se to podle jeho reakcí na zvířata, podle komentářů, které pronáší a žel i podle umanutosti a tvrdohlavosti, to když se chce sám rozhodovat o tom, kam půjde nebo nepůjde.
V jednu chvíli, to když se držel drátěného plotu a se zaujetím sledoval, co se děje uvnitř, jsem si vzpomněl na černobílou fotografii ve svém albu, respektive v albu mých rodičů, kde jsou mé fotky. Přesně jedna taková tam je, jen s tím rozdílem, že já to teď viděl v barvě. Jinak to vše sedělo - místo, věk i podoba :-)
Současná situace naší rodiny, či spíše situace moje a Ivy, protože Míša, ten má pohodičku za každé situace, by se dala označit jako ještě více hektická. Přispělo k tomu hlavně to, že spolu s Ivou připravujeme svatební obřad. Teď nemám na mysli výběr jedné písně varhaníka v obřadní síni radnice či jiného státem zřízeného místa. Mám na mysli hodinový program, do něhož se zapojí kolem 40 lidí a asi 15 dětí. Bude se zpívat a hrát, mluvit a pronášet, budou se provádět známé i neznámé zvyky a rituály a bude se promítat. Doufám, že to bude dojemné a veselé zároveň. Doufám, že nevěsta se ženichem budou spokojení, protože právě pro ně je to všechno připravováno. A taky doufám, že už to budeme mít všechno za sebou, protože bych už rád taky přemýšlel nad něčím jiným než nad počtem mikrofonů a družiček. Každopádně, po příštím víkendu to bude za námi, tak nám držte palce, ať se vše povede.
Míša roste, o víkendu mu budou dva roky a já ani nemám čas na to pořádně myslet, natož to nějak prožívat. To, jak rychle roste a jaké dělá pokroky, jen ukazuje na to, jak čas rychle běží. Snažím se čas využít a dělat si během týdne několik okýnek, vyhrazených jen pro něj. Někdy se to daří více, někdy méně. V úterý jsme byli znovu v zoo a já mohl porovnávat, co se na Míšovi za ty tři měsíce, kdy jsme tu naposled byli, změnilo a jak je zase o kousek chytřejší a vyspělejší. Pozná se to podle jeho reakcí na zvířata, podle komentářů, které pronáší a žel i podle umanutosti a tvrdohlavosti, to když se chce sám rozhodovat o tom, kam půjde nebo nepůjde.
V jednu chvíli, to když se držel drátěného plotu a se zaujetím sledoval, co se děje uvnitř, jsem si vzpomněl na černobílou fotografii ve svém albu, respektive v albu mých rodičů, kde jsou mé fotky. Přesně jedna taková tam je, jen s tím rozdílem, že já to teď viděl v barvě. Jinak to vše sedělo - místo, věk i podoba :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat