Tak skončil hektický víkend, zaplněný už od pátečního odpoledne vším, co se týkalo svatby. Přípravy, zkoušky zpěvu, nacvičování choreografie nástupů i rozestavování a manipulace s mikrofony. Nezbytná velká generálka, včetně instalace aparatury, do toho výzdoba sálu i přilehlých prostor a objednávání, nákup a shánění květin či dalších věcí, nutných pro celkový dojem a scénu.
K tomu všemu bylo nutné soustředění a volné ruce. Proto musel Míša putovat během víkendu od jedněch prarodičů k druhým. Ne, že by mu to vadilo, to spíš postupem času nám. Ale všechny chmury jsme zaháněli myšlenkou na mou pondělní dovolenou a úterní svátek - dny, které jsme chtěli strávit spolu.
V přípravách na svatbu, s vědomím, že se nesmí nic pokazit, protože v sázce je příliš mnoho, snažil jsem se na nic nezapomenout, nic nepodcenit, spolehnout se na své pomocníky až ve chvíli, kdy si budu alespoň trochu jistý, že se na ně spolehnout dá. Kromě mnoha pomocníků, bez kterých by svatba v této podobě nemohla proběhnout, jsem byl závislý na pomoci dvou klíčových lidí.
Prvním byl kamarád, který byl schopný vybrané písně převést do not, rozepsat do hlasů pro celý sbor, vymyslet aranžmá a pro závěrečnou píseň dokonce zkomponovat celou orchestrální hudbu. K tomu se samozřejmě přidávají hodiny strávené nacvičováním jak s dětmi, tak s námi dospělými. Jen ono komponování závěrečné skladby ho stálo mnoho desítek hodin práce, ale jak sám řekl, celý projekt ho posunul zase o kus dál a tak celé toto pracovní šílenství hodnotil nakonec kladně.
Tím druhým byla moje Iva, která znovu jako obvykle, vědomě v mém stínu, svým přirozeným cítěním a několika návrhy, které jsem shledal jako skvělé, měnila zásadně podobu programu. Stejně tak se nabídla a vzala si na starost kompletní výzdobu, která byla, za vydatné pomoci a nečekané invence ostatních, vkusná, nepřeplácaná, elegantní a velmi líbivá.
Někdy mě napadalo, zda to s tím vším nějak nepřeháníme. Zda kvůli jedné chvíli už moc neblázníme. Zda ta námaha a stres za těch pár pomíjivých okamžiků vůbec stojí. Ale nakonec, když jste přímo tam, svatba probíhá a vy vidíte, že se alespoň trochu přibližuje těm snům, které má každá holka už od malička, přibližuje se té vysněné pohádce a romantice, která někdy v životě tolik chybí, v tu chvíli vidíte, že by byla obrovská škoda nevyužít potenciál, který je v lidech kolem vás, který je ve vás. A ten rozdíl mezi rutinním obřadem s cizím oddávajícím, trvajícím několik minut, se nemůže rovnat hodinovému programu, během něhož si ti dva opravdu uvědomují, že to co právě prožívají, je na celý život a že je to slib a závazek.
Svatba podle všech komentářů, rozhovorů, mailů a telefonátů dopadla dobře. Pro mě bylo nejdůležitější, aby se líbila nevěstě a ženichovi a také jejich rodičům. A tak jsem rád a vděčný všem, které jsem požádal či prosil a oni pomohli, protože v konečném důsledku to byla teamová práce.
A co já a mé dojmy a pocity? Řekl bych, že jsem šťastný a uvolněný, že to dobře dopadlo. Vnímám pocit uspokojení a naplnění, že i díky mně teď budou v myslích dvou lidí existovat nezapomenutelné vzpomínky na vlastní svatbu a že to je dobrý vstup do manželství a důležitá věc, když přijdou do manželství mraky. A stejně jako můj kamarád bych asi volil slova, že "celý projekt mě posunul zase o kus dál".
K tomu všemu bylo nutné soustředění a volné ruce. Proto musel Míša putovat během víkendu od jedněch prarodičů k druhým. Ne, že by mu to vadilo, to spíš postupem času nám. Ale všechny chmury jsme zaháněli myšlenkou na mou pondělní dovolenou a úterní svátek - dny, které jsme chtěli strávit spolu.
V přípravách na svatbu, s vědomím, že se nesmí nic pokazit, protože v sázce je příliš mnoho, snažil jsem se na nic nezapomenout, nic nepodcenit, spolehnout se na své pomocníky až ve chvíli, kdy si budu alespoň trochu jistý, že se na ně spolehnout dá. Kromě mnoha pomocníků, bez kterých by svatba v této podobě nemohla proběhnout, jsem byl závislý na pomoci dvou klíčových lidí.
Prvním byl kamarád, který byl schopný vybrané písně převést do not, rozepsat do hlasů pro celý sbor, vymyslet aranžmá a pro závěrečnou píseň dokonce zkomponovat celou orchestrální hudbu. K tomu se samozřejmě přidávají hodiny strávené nacvičováním jak s dětmi, tak s námi dospělými. Jen ono komponování závěrečné skladby ho stálo mnoho desítek hodin práce, ale jak sám řekl, celý projekt ho posunul zase o kus dál a tak celé toto pracovní šílenství hodnotil nakonec kladně.
Tím druhým byla moje Iva, která znovu jako obvykle, vědomě v mém stínu, svým přirozeným cítěním a několika návrhy, které jsem shledal jako skvělé, měnila zásadně podobu programu. Stejně tak se nabídla a vzala si na starost kompletní výzdobu, která byla, za vydatné pomoci a nečekané invence ostatních, vkusná, nepřeplácaná, elegantní a velmi líbivá.
Někdy mě napadalo, zda to s tím vším nějak nepřeháníme. Zda kvůli jedné chvíli už moc neblázníme. Zda ta námaha a stres za těch pár pomíjivých okamžiků vůbec stojí. Ale nakonec, když jste přímo tam, svatba probíhá a vy vidíte, že se alespoň trochu přibližuje těm snům, které má každá holka už od malička, přibližuje se té vysněné pohádce a romantice, která někdy v životě tolik chybí, v tu chvíli vidíte, že by byla obrovská škoda nevyužít potenciál, který je v lidech kolem vás, který je ve vás. A ten rozdíl mezi rutinním obřadem s cizím oddávajícím, trvajícím několik minut, se nemůže rovnat hodinovému programu, během něhož si ti dva opravdu uvědomují, že to co právě prožívají, je na celý život a že je to slib a závazek.
Svatba podle všech komentářů, rozhovorů, mailů a telefonátů dopadla dobře. Pro mě bylo nejdůležitější, aby se líbila nevěstě a ženichovi a také jejich rodičům. A tak jsem rád a vděčný všem, které jsem požádal či prosil a oni pomohli, protože v konečném důsledku to byla teamová práce.
A co já a mé dojmy a pocity? Řekl bych, že jsem šťastný a uvolněný, že to dobře dopadlo. Vnímám pocit uspokojení a naplnění, že i díky mně teď budou v myslích dvou lidí existovat nezapomenutelné vzpomínky na vlastní svatbu a že to je dobrý vstup do manželství a důležitá věc, když přijdou do manželství mraky. A stejně jako můj kamarád bych asi volil slova, že "celý projekt mě posunul zase o kus dál".
Žádné komentáře:
Okomentovat