V tomto týdnu jsem sice napsal příspěvek do deníku, byl ale natolik osobní, že stále zvažuji, zda ho sem dát. Takže než to zvážím, napíšu o tom, co se s námi děje, co je nového atd.
Tak máme kompletní fasádu na domečku! Radujeme se z toho, protože obavy z toho, že jednotlivé barvy a prvky nebudou dohromady ladit, byly veliké. Naprosto chápeme a dokonce i počítáme s tím, že se nemusí a ani nebude všem lidem líbit, ale nám se prostě líbí a to je nejdůležitější. Celkově budou další týdny velmi hektické a práce budou pokračovat v ještě rychlejším tempu a pokud se něco nepokazí, pak opravdu nastávající zimu budeme prožívat v novém.
V pondělí jsem se vykašlal na sezení v práci a na angličtinu. Vyprovokovalo mě k tomu letní počasí a teploty šplhající ke 30 stupňům. Bylo mi líto nevyužít takového dne, zvlášť když jsem věděl, že zbytek týdne bude hlavně zásluhou stavby hektický a bez času na společně strávené odpoledne. A tak jsme odjeli do nedalekého Třísova a vydali se s baťohem na zádech a Míšou střídavě vpředu či vzadu, po červené ke zřícenině hradu. Poprvé bez kočárku na tak dlouhou cestu, měli jsme obavy, zda to Míša zvládne. Zvládnul, s přehledem a záviděníhodnou zásobou energie, která mu postačila na skotačení na hradě či odbíhání z cesty. Když jsme se blížili navečer zpět k autu, začal se šourat, tak jsem ho vzal a donesl ho zbývajících 200 metrů k autu s tím, že už je chudinka úplně uchozený a že alespoň padne do postele. Nepadnul, nechtěl ani domů do chaty. Zato my byli na spaní, utahaní jako kočky. I když je Míša unavený, stačí mu pár minut někde v klidu sednout a hned je zase čerstvý a připravený k pochodu. A s tím se nedá držet krok, je to nerovný, předem prohraný boj :-)
Snažíme se dělat si výlety každý týden. Minulý pátek jsem s ním byl odpoledne v lese, do kterého jsme jako děti dělali výpravy. S Míšou jsme se toulali, házeli kameny do potůčků, vylezli na posed. Bál jsem se, aby Míša nechytil klíště, když je mu tráva do pasu. Nechytil. Chytil jsem ho já :-)
V posledních dvou týdnech jsme ještě byli v Krumlově, Třeboni a znovu na Míšovo zamilované Hluboké, kde, jak sám říká, bydlí Popelka. Takže tam chce jezdit pravidelně. Ještěže to máme tak blízko.
Ve víru událostí a různých tlaků, upínáme se na několik momentů, na které se můžeme těšit. V červnu to budou dva dny strávené v Praze, určené mimo jiné návštěvě Ikey, centra a starých dobrých známých. Těším se zase na pseudoturistickou romantiku ve dvou. Hned týden na to několik let odkládaná návštěva otáčivého hlediště a večerního představení režírovaného Jiřím Menzlem v českokrumlovské zámecké zahradě. Pomyslným vrcholem je čtrnáctidenní dovolená v Chorvatsku, slibující mnoho chvil, vhodných pro nadechnutí a relax.
Tak máme kompletní fasádu na domečku! Radujeme se z toho, protože obavy z toho, že jednotlivé barvy a prvky nebudou dohromady ladit, byly veliké. Naprosto chápeme a dokonce i počítáme s tím, že se nemusí a ani nebude všem lidem líbit, ale nám se prostě líbí a to je nejdůležitější. Celkově budou další týdny velmi hektické a práce budou pokračovat v ještě rychlejším tempu a pokud se něco nepokazí, pak opravdu nastávající zimu budeme prožívat v novém.
V pondělí jsem se vykašlal na sezení v práci a na angličtinu. Vyprovokovalo mě k tomu letní počasí a teploty šplhající ke 30 stupňům. Bylo mi líto nevyužít takového dne, zvlášť když jsem věděl, že zbytek týdne bude hlavně zásluhou stavby hektický a bez času na společně strávené odpoledne. A tak jsme odjeli do nedalekého Třísova a vydali se s baťohem na zádech a Míšou střídavě vpředu či vzadu, po červené ke zřícenině hradu. Poprvé bez kočárku na tak dlouhou cestu, měli jsme obavy, zda to Míša zvládne. Zvládnul, s přehledem a záviděníhodnou zásobou energie, která mu postačila na skotačení na hradě či odbíhání z cesty. Když jsme se blížili navečer zpět k autu, začal se šourat, tak jsem ho vzal a donesl ho zbývajících 200 metrů k autu s tím, že už je chudinka úplně uchozený a že alespoň padne do postele. Nepadnul, nechtěl ani domů do chaty. Zato my byli na spaní, utahaní jako kočky. I když je Míša unavený, stačí mu pár minut někde v klidu sednout a hned je zase čerstvý a připravený k pochodu. A s tím se nedá držet krok, je to nerovný, předem prohraný boj :-)
Snažíme se dělat si výlety každý týden. Minulý pátek jsem s ním byl odpoledne v lese, do kterého jsme jako děti dělali výpravy. S Míšou jsme se toulali, házeli kameny do potůčků, vylezli na posed. Bál jsem se, aby Míša nechytil klíště, když je mu tráva do pasu. Nechytil. Chytil jsem ho já :-)
V posledních dvou týdnech jsme ještě byli v Krumlově, Třeboni a znovu na Míšovo zamilované Hluboké, kde, jak sám říká, bydlí Popelka. Takže tam chce jezdit pravidelně. Ještěže to máme tak blízko.
Ve víru událostí a různých tlaků, upínáme se na několik momentů, na které se můžeme těšit. V červnu to budou dva dny strávené v Praze, určené mimo jiné návštěvě Ikey, centra a starých dobrých známých. Těším se zase na pseudoturistickou romantiku ve dvou. Hned týden na to několik let odkládaná návštěva otáčivého hlediště a večerního představení režírovaného Jiřím Menzlem v českokrumlovské zámecké zahradě. Pomyslným vrcholem je čtrnáctidenní dovolená v Chorvatsku, slibující mnoho chvil, vhodných pro nadechnutí a relax.
Žádné komentáře:
Okomentovat