Dneska zase něco o Míšovi, protože to je něco, co naplňuje naše životy. A to jak v přeneseném (máme pro co žít), tak doslovném (nemáme moc času) smyslu slova.
Míšu bodnula včela. Poprvé. Čekal jsem, kdy se to stane, protože u nás na zahradě k tomu má taková včela docela dost možností a tak jsem byl vlastně docela překvapený, že k tomu nedošlo už minulý rok. Nicméně, po počátečním šoku a několika minutovém sbírání psychických i fyzických sil, za vydatného povzbuzování ostatních a také díky Fidorce z bílé čokolády, se Míša uklidnil a začal zase běhat kolem. Měl jsem radost, že zřejmě v alergických reakcí na včelí a vosí bodnutí bude po mně. Já na rozdíl od Ivy nijak dramaticky neotékám.
Druhý den odpoledne ale začala Míšovi dramaticky noha otékat a v místě otoku se začal objevovat tmavě červený pruh, prostě vůbec to nevypadalo dobře. A jelikož se Míšovi všechny úrazy a nemoci stávají těsně před víkendem nebo přímo o víkendu, s výjimkou dovolené naší doktorky, to onemocní i během týdne, čekali jsme do druhého dne - pondělního rána. Doktorka nahmatala zvětšené uzliny a konstatovala infekci. Takže Míša vyfasoval svá první antibiotika a já se jen bojím pomyslet, co by se dělo, kdybychom se narodili o 100 let dříve a antibiotika by neexistovala. Míša vyžaduje na noze neustále obklady a je neuvěřitelné, že při jeho živosti opravdu na nohu nestoupá. Báli jsme se, jak ho udržíme někde na místě, aby nohu nezatěžoval, ale on se nechává všude nosit a vozit a mně až přijde, že si svou pracovní neschopnost užívá. Prostě klasický chlap, který potřebuje politovat a hlavně všechno dobře odléčit :-)
Jinak Míša víc a víc mluví. Používá jednotná a množná čísla, minulé i přítomné časy a většinu zájmen. Vždy se do něčeho nadchne a to je pak nejčastější téma hovorů a jeho zájmu. S Ivou to vždy nazýváme určitými obdobími. Dobře si vzpomínám na období sovy, období barev či písmenek. Teď zrovna prožíváme období bagrů a jeřábů. Nad zahradou totiž opravují trať a používají těžkou techniku. Míša se tam chodí dívat a je tím nadšený. Předvádí zdviženou rukou jeřáb a říká, že ta ruka jeřábu unese víc než Míša a maminka nebo tatínek, prostě podle toho, komu to zrovna povídá. Takže když jsme vezli v autě babičku, povídal jí, že jeřáb toho unese více než Míša i babička.
Taky už nám řekl, aby jsme neblbli. Nebo řekl, že se z toho zblázní a vůbec začíná přijímat to, co někdy vypustíme z pusy, aniž si to uvědomujeme. V pátek s sebou prásknul do postele a řekl "to bude můj konec". Iva se tomu smála a vyprávěla mi to s tím, že netuší, kde to vzal, od koho to mohl slyšet. Tak jsem se na Míšu obrátil a ptám se ho, kde že to slyšel. Míša nezaváhal a řekl "v pohádce". Tak se ho ptám dál, kdo to v té pohádce říkal? A on mi odpověděl "Íáček", což je postavička oslíka v příbězích medvídka Pú. Tak jsem se zase obrátil na Ivu a řekl jsem jí, že když neví, odkud to Míša má, ať se ho jednoduše zeptá :-)
Míšu bodnula včela. Poprvé. Čekal jsem, kdy se to stane, protože u nás na zahradě k tomu má taková včela docela dost možností a tak jsem byl vlastně docela překvapený, že k tomu nedošlo už minulý rok. Nicméně, po počátečním šoku a několika minutovém sbírání psychických i fyzických sil, za vydatného povzbuzování ostatních a také díky Fidorce z bílé čokolády, se Míša uklidnil a začal zase běhat kolem. Měl jsem radost, že zřejmě v alergických reakcí na včelí a vosí bodnutí bude po mně. Já na rozdíl od Ivy nijak dramaticky neotékám.
Druhý den odpoledne ale začala Míšovi dramaticky noha otékat a v místě otoku se začal objevovat tmavě červený pruh, prostě vůbec to nevypadalo dobře. A jelikož se Míšovi všechny úrazy a nemoci stávají těsně před víkendem nebo přímo o víkendu, s výjimkou dovolené naší doktorky, to onemocní i během týdne, čekali jsme do druhého dne - pondělního rána. Doktorka nahmatala zvětšené uzliny a konstatovala infekci. Takže Míša vyfasoval svá první antibiotika a já se jen bojím pomyslet, co by se dělo, kdybychom se narodili o 100 let dříve a antibiotika by neexistovala. Míša vyžaduje na noze neustále obklady a je neuvěřitelné, že při jeho živosti opravdu na nohu nestoupá. Báli jsme se, jak ho udržíme někde na místě, aby nohu nezatěžoval, ale on se nechává všude nosit a vozit a mně až přijde, že si svou pracovní neschopnost užívá. Prostě klasický chlap, který potřebuje politovat a hlavně všechno dobře odléčit :-)
Jinak Míša víc a víc mluví. Používá jednotná a množná čísla, minulé i přítomné časy a většinu zájmen. Vždy se do něčeho nadchne a to je pak nejčastější téma hovorů a jeho zájmu. S Ivou to vždy nazýváme určitými obdobími. Dobře si vzpomínám na období sovy, období barev či písmenek. Teď zrovna prožíváme období bagrů a jeřábů. Nad zahradou totiž opravují trať a používají těžkou techniku. Míša se tam chodí dívat a je tím nadšený. Předvádí zdviženou rukou jeřáb a říká, že ta ruka jeřábu unese víc než Míša a maminka nebo tatínek, prostě podle toho, komu to zrovna povídá. Takže když jsme vezli v autě babičku, povídal jí, že jeřáb toho unese více než Míša i babička.
Taky už nám řekl, aby jsme neblbli. Nebo řekl, že se z toho zblázní a vůbec začíná přijímat to, co někdy vypustíme z pusy, aniž si to uvědomujeme. V pátek s sebou prásknul do postele a řekl "to bude můj konec". Iva se tomu smála a vyprávěla mi to s tím, že netuší, kde to vzal, od koho to mohl slyšet. Tak jsem se na Míšu obrátil a ptám se ho, kde že to slyšel. Míša nezaváhal a řekl "v pohádce". Tak se ho ptám dál, kdo to v té pohádce říkal? A on mi odpověděl "Íáček", což je postavička oslíka v příbězích medvídka Pú. Tak jsem se zase obrátil na Ivu a řekl jsem jí, že když neví, odkud to Míša má, ať se ho jednoduše zeptá :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat