V dějinách lidstva je tolik bolesti, že naše planeta musí být majákem pro celý vesmír. Tolik slz, že bychom jimi naplnili celé řeky. Tolik zlomených životů a přetrhaných pout, tolik smutku a zoufalství.
Slyšeli jste někdy o Arménské genocidě? Víte, že Turecko se v průběhu první světové války vypořádalo s Arménskou minoritou takovým způsobem, že bez soudu popravilo veškerou inteligenci, obyčejní lidé dostali příkaz, aby do několika hodin opustili své domovy, protože všichni budou deportováni. Zdraví muži byli zabíjeni ihned, ženy s dětmi a starými lidmi čekala několikaměsíční cesta přes hory, která měla za následek obrovské umírání vyčerpáním, hladem či nemocemi. Víte, že takovýmto způsobem zahynulo 1 000 000 až 1 500 000 Arménů? Dokážete si představit, kolik lidských osudů, tváří matek a otců, tváří malých dětí to bylo? Víte, že to byly dvě třetiny národa žijícího v tehdejší Osmanské říši?
Víte, že při bojích v první světové válce zemřelo na bojišti více vojáků Francie, Británie a Německa (Pruska) než v té druhé? Víte, že právě na západní frontě u města Ypres byly poprvé použity chemické zbraně? Ani sem nebudu psát, co způsobovaly. Víte, že jen při jedné bitvě, bitvě u řeky Marny, zemřelo na obou stranách kolem 250 000 vojáků? Víte kolik žen a dětí čekalo na svého milovaného zbytečně?
Víte, že říšský protektor Reinhard Heydrich přišel s myšlenkou plynových komor pro Židy, další nižší rasy a nepřátele národního socialismu kvůli lítosti na těžkou prací německých vojáků, kteří nebyli schopni v daném čase popravovat stanovené množství lidí?
Víte, že americká atomová bomba vybuchla 550 metrů nad Hirošimou, při výbuchu měla v epicentru větší teplotu než povrch Slunce? Že ihned zemřelo 130 000 lidí a dalších 100 000 později na následky ozáření? Víte, že už v padesátých letech sestrojené vodíkové pumy měly 500x větší účinnost? Jaké bomby mají státy atomového klubu dnes?
Víte, že civilisti si v průběhu války ve Vietnamu vytrpěli ponižování a nezákonnosti od obou bojujících stran? Partyzáni, Američané i Jihovietnamci tvrdili, že bojují za demokracii a lidská práva či za vietnamský lid. Komunistická armáda Vietkongu ale neváhala mrzačit a zabíjet i své krajany, používat je jako živé štíty a přitom ještě obviňovat Američany z barbarských válečných zločinů, které páchají na vietnamském lidu.
Víte, že sovětští vojáci v Afghánistánů polévali a zapalovali benzínem celé obyvatelstvo vesnic, nehledě na děti? Víte, že i malé děti bodaly noži do raněných ruských vojáků, kteří zůstali ležet na bojišti?
Víte, že v Africe bojují statisíce dětských vojáků, mladších 15 let? Že je učí zabíjet poprvé se šátkem na očích, aby pak zabíjeli i bez šátků? Víte, že právě tito vojáci jsou ti nejbezcitnější ze všech?
Už toho nechám. Čím více se začínám zajímat o historii, tím více zjišťuji, že to je historie zabíjení a krve. Ne, že bych to předtím nevěděl, jen to bylo mezi těmi letopočty trochu více schované. Jakmile se ale člověk ponoří hlouběji, vidí toho více a chce se mu brečet, utéct nebo ty oči navždy zavřít.
Najednou mě napadá, zda není zázrak, že žijeme v takové době, v jaké právě žijeme? Je to nějaká nová éra dlouhodobé stability nebo jde jen o jakousi bublinu v dějinách, mezihru, krátké nadechnutí, které předchází dalšímu šílenství, možná ještě horšímu, než o kterých jsme slyšeli a viděli? Máme takové štěstí, že nezažijeme hrůzy, které k nám promlouvají z každé strany knihy dějepisu? Dožijeme se klidného stáří, obklopeni svými dětmi a jejich vnoučaty? Nebo to bude jinak? A jak?
Nakonec docházím k jednomu jedinému.
Ano, bojím se přemýšlet, jak jinak by to mohlo vypadat…
Slyšeli jste někdy o Arménské genocidě? Víte, že Turecko se v průběhu první světové války vypořádalo s Arménskou minoritou takovým způsobem, že bez soudu popravilo veškerou inteligenci, obyčejní lidé dostali příkaz, aby do několika hodin opustili své domovy, protože všichni budou deportováni. Zdraví muži byli zabíjeni ihned, ženy s dětmi a starými lidmi čekala několikaměsíční cesta přes hory, která měla za následek obrovské umírání vyčerpáním, hladem či nemocemi. Víte, že takovýmto způsobem zahynulo 1 000 000 až 1 500 000 Arménů? Dokážete si představit, kolik lidských osudů, tváří matek a otců, tváří malých dětí to bylo? Víte, že to byly dvě třetiny národa žijícího v tehdejší Osmanské říši?
Víte, že při bojích v první světové válce zemřelo na bojišti více vojáků Francie, Británie a Německa (Pruska) než v té druhé? Víte, že právě na západní frontě u města Ypres byly poprvé použity chemické zbraně? Ani sem nebudu psát, co způsobovaly. Víte, že jen při jedné bitvě, bitvě u řeky Marny, zemřelo na obou stranách kolem 250 000 vojáků? Víte kolik žen a dětí čekalo na svého milovaného zbytečně?
Víte, že říšský protektor Reinhard Heydrich přišel s myšlenkou plynových komor pro Židy, další nižší rasy a nepřátele národního socialismu kvůli lítosti na těžkou prací německých vojáků, kteří nebyli schopni v daném čase popravovat stanovené množství lidí?
Víte, že americká atomová bomba vybuchla 550 metrů nad Hirošimou, při výbuchu měla v epicentru větší teplotu než povrch Slunce? Že ihned zemřelo 130 000 lidí a dalších 100 000 později na následky ozáření? Víte, že už v padesátých letech sestrojené vodíkové pumy měly 500x větší účinnost? Jaké bomby mají státy atomového klubu dnes?
Víte, že civilisti si v průběhu války ve Vietnamu vytrpěli ponižování a nezákonnosti od obou bojujících stran? Partyzáni, Američané i Jihovietnamci tvrdili, že bojují za demokracii a lidská práva či za vietnamský lid. Komunistická armáda Vietkongu ale neváhala mrzačit a zabíjet i své krajany, používat je jako živé štíty a přitom ještě obviňovat Američany z barbarských válečných zločinů, které páchají na vietnamském lidu.
Víte, že sovětští vojáci v Afghánistánů polévali a zapalovali benzínem celé obyvatelstvo vesnic, nehledě na děti? Víte, že i malé děti bodaly noži do raněných ruských vojáků, kteří zůstali ležet na bojišti?
Víte, že v Africe bojují statisíce dětských vojáků, mladších 15 let? Že je učí zabíjet poprvé se šátkem na očích, aby pak zabíjeli i bez šátků? Víte, že právě tito vojáci jsou ti nejbezcitnější ze všech?
Už toho nechám. Čím více se začínám zajímat o historii, tím více zjišťuji, že to je historie zabíjení a krve. Ne, že bych to předtím nevěděl, jen to bylo mezi těmi letopočty trochu více schované. Jakmile se ale člověk ponoří hlouběji, vidí toho více a chce se mu brečet, utéct nebo ty oči navždy zavřít.
Najednou mě napadá, zda není zázrak, že žijeme v takové době, v jaké právě žijeme? Je to nějaká nová éra dlouhodobé stability nebo jde jen o jakousi bublinu v dějinách, mezihru, krátké nadechnutí, které předchází dalšímu šílenství, možná ještě horšímu, než o kterých jsme slyšeli a viděli? Máme takové štěstí, že nezažijeme hrůzy, které k nám promlouvají z každé strany knihy dějepisu? Dožijeme se klidného stáří, obklopeni svými dětmi a jejich vnoučaty? Nebo to bude jinak? A jak?
Nakonec docházím k jednomu jedinému.
Ano, bojím se přemýšlet, jak jinak by to mohlo vypadat…
Žádné komentáře:
Okomentovat