Prožili jsme několik krásných dní stanování na Klatovsku. Po zkušenosti jedné noci s Míšou ve stanu, to když jsme byli za kamarády na vodě, jsme se tentokrát rozhodli pro delší pobyt a zůstaly na 3 dni. Blízkost Šumavy a velké množství hradů v okolí, zajišťovalo náplň výletů. Byli jsme v eurocampu, takže asi poprvé jsem se v kempu neděsil veřejných záchodů, které svou čistotou připomínali záchody někde v restauraci. Na poslední chvíli jsme koupili nový stan, připravený i pro další přírůstky do budoucna a byli jsme z něj naprosto nadšeni. Po 13 letech spaní v malinkém "iglú" jsme měli pocit, že spíme v obýváku. Míša byl nadšený ze všeho, hlavně že se pořád něco dělo a nestálo se na místě, kolem něj děti a hodně z nich starší než on, což je přesně to, co má rád. Kdo má děti, ví že rovnice "spokojené dítě = spokojený rodič" funguje, takže spokojenost vládla na obou stranách. Společně s Chorvatskem to byla taková první dovolená, která se dá nazvat dovolenou i pro nás.
Včera jsem objednal draka. Podzim tu bude co nevidět a musíme být na něj připraveni. Pouštění draka, návštěva výstavy mašinek nebo závodů motorek - to jsou přesně ty události, pro které se každý tatínek s radostí obětuje, aby byl syn spokojený:-) Když jsem ho na kamarádem doporučených stránkách vybíral, našel jsem si draka s popisem "malý dráček pro děti". Pak jsem se podíval na rozměry a on má 150 cm rozpětí! Trochu se děsím, co je pak velký drak pro dospělý. Aby se nakonec člověk bál, že ho to odnese někam za město.
Když píšu někdy o stavbě našeho nového domu, většinou se zmíním jen o času, který nám to zabírá, jak nestíháme a tak. Je zvláštní, jak čas postupně zahlazuje všechny ty vzpomínky na starosti a nervy se stavbou spojené. Někdy si začnu prohlížet fotky a jsem v šoku z toho, kolik práce a starostí jednotlivé kapitoly stavby měly, kam jsme všude museli jet, co tahat, koho přemlouvat, co domlouvat atd.atd. Když se mě někdo zeptá: "Tak co? Jaký to je stavět barák? Je to hodně náročný?", skoro mám až pocit říct, že to tak hrozné zase není. Ale přitom, když se zpětně podívám, kolik problémů jsme za poslední rok řešili, tak to trochu hrozné je :-). Minulý týden jsme vlastně veškeré hlídání Míši využívali k tomu, abychom vyřídili věci okolo domu. Už jsme si na to skoro zvykly že ke každému týdnu patří ježdění po obchodech a skladech, uklízení na stavbě, neustále tahání nářadí a pytlů a neustále telefonování. Jediné, proč to člověk snáší, je cíl které v dálce vidí a těší se na něj. Tím je dána smysluplnost té činnosti, té spousty času, které tomu věnoval.
Ještě jsem se chtěl zmínit o jedné věci. Nemohu si nevšimnout, že v průběhu psaní tohoto deníku, jsem postupně opustil nespisovné výrazy a začínám psát spisovně. Nedávno mi Iva řekla, že některé věty zní jako z čítanky. No, nejhorší na tom je, že to vidím, vím to, ale nemohu to změnit. To, co bych chtěl všem říct, je že to není póza. Prostě mi najednou nepřijde správný napsat místo "bylo to moc milé" "bylo to moc milý". Prostě mi to najednou nezní dobře. A není to najednou, je to vývoj posledních několika let, který jsem nijak neplánoval, který byl přirozený a proto mi přijde správný. Neznamená to, že si začnu dávat pozor na to, abych i ve svém mluvení byl vždy spisovný (jednoho takové znám a nerad bych znal i druhého), neznamená to, že se teď ze mě stane mravokárce a dohlížitel používání českého jazyka (i tady jednoho takového znám), který vás bude kontrolovat. Ne, prostě tohle je teď taková fáze a uvidím, jak to budu vnímat v budoucnu.
Takže doufám, že je to všem jasný, páč to nebudu podruhý vopakovat!
Včera jsem objednal draka. Podzim tu bude co nevidět a musíme být na něj připraveni. Pouštění draka, návštěva výstavy mašinek nebo závodů motorek - to jsou přesně ty události, pro které se každý tatínek s radostí obětuje, aby byl syn spokojený:-) Když jsem ho na kamarádem doporučených stránkách vybíral, našel jsem si draka s popisem "malý dráček pro děti". Pak jsem se podíval na rozměry a on má 150 cm rozpětí! Trochu se děsím, co je pak velký drak pro dospělý. Aby se nakonec člověk bál, že ho to odnese někam za město.
Když píšu někdy o stavbě našeho nového domu, většinou se zmíním jen o času, který nám to zabírá, jak nestíháme a tak. Je zvláštní, jak čas postupně zahlazuje všechny ty vzpomínky na starosti a nervy se stavbou spojené. Někdy si začnu prohlížet fotky a jsem v šoku z toho, kolik práce a starostí jednotlivé kapitoly stavby měly, kam jsme všude museli jet, co tahat, koho přemlouvat, co domlouvat atd.atd. Když se mě někdo zeptá: "Tak co? Jaký to je stavět barák? Je to hodně náročný?", skoro mám až pocit říct, že to tak hrozné zase není. Ale přitom, když se zpětně podívám, kolik problémů jsme za poslední rok řešili, tak to trochu hrozné je :-). Minulý týden jsme vlastně veškeré hlídání Míši využívali k tomu, abychom vyřídili věci okolo domu. Už jsme si na to skoro zvykly že ke každému týdnu patří ježdění po obchodech a skladech, uklízení na stavbě, neustále tahání nářadí a pytlů a neustále telefonování. Jediné, proč to člověk snáší, je cíl které v dálce vidí a těší se na něj. Tím je dána smysluplnost té činnosti, té spousty času, které tomu věnoval.
Ještě jsem se chtěl zmínit o jedné věci. Nemohu si nevšimnout, že v průběhu psaní tohoto deníku, jsem postupně opustil nespisovné výrazy a začínám psát spisovně. Nedávno mi Iva řekla, že některé věty zní jako z čítanky. No, nejhorší na tom je, že to vidím, vím to, ale nemohu to změnit. To, co bych chtěl všem říct, je že to není póza. Prostě mi najednou nepřijde správný napsat místo "bylo to moc milé" "bylo to moc milý". Prostě mi to najednou nezní dobře. A není to najednou, je to vývoj posledních několika let, který jsem nijak neplánoval, který byl přirozený a proto mi přijde správný. Neznamená to, že si začnu dávat pozor na to, abych i ve svém mluvení byl vždy spisovný (jednoho takové znám a nerad bych znal i druhého), neznamená to, že se teď ze mě stane mravokárce a dohlížitel používání českého jazyka (i tady jednoho takového znám), který vás bude kontrolovat. Ne, prostě tohle je teď taková fáze a uvidím, jak to budu vnímat v budoucnu.
Takže doufám, že je to všem jasný, páč to nebudu podruhý vopakovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat