Po krásných 14 dnech přišel další náraz reality, umocněný tentokrát ještě blížícím se zkouškovým a starostmi s kolaudací. K tomu se připojují i nepříjemné otázky týkající se budoucnosti, s ohledem na blížící se konec Ivy mateřské. Prostě jsem se včera celý den snažil nemyslet na to, že je leden, že ty dny a večery, na které jsem se tak dlouho těšil, jsou minulostí a že budoucnost není vůbec tak slibná.
Včera jsme byli poprvé s Míšou na lyžích. No..., to zní moc vzletně. Vzali jsme lyže, dojeli na jednou louku, kde byl ve stínu sníh a zkusili mu nazout lyžáky a pak pěkně do lyží. Míša se na to těšil a tak nadmíru spolupracoval a pak chvilku ťapal, chvilku se nechal tahat a po pár minutách oznámil, že je "unavenej". "Unavenej" jsem byl ve skutečnosti já, protože jsem s ním běhal, ale neprotestoval jsem, abych mu to nezošklivil a tak se jelo zase domu. Taková zdánlivě obyčejná chvilka, malé zastavení v průběhu jednoho dopoledne. Přitom chvíle nezapomenutelné, protože ono slovíčko "poprvé" dodává každé události punc jedinečnosti. I já teď vím, že celý život budu vědět, že poprvé můj Míša stál na lyžích na Nový rok na louce u Vrábče.
Musím se taky zmínit o jednom večeru, události staré asi 3 týdny. Tak nějak se to semlelo, Míša byl na hlídání u babičky a my jsme si byli s partou sednout v restauraci. Pak se nám ještě nechtělo domů, ale zároveň ani sedět tam a tak jsme rádi přijali pozvání a jeli se podívat na útulný byteček a taky si ještě chvíli sednout u čaje, ochutnat cukroví a popovídat. Nevím, čím to je...zda se musí setkat několik lidí s podobným nutkáním nebo zda je to prostě určitou atmosférou? Znáte ty chvíle, kdy se povídá, ale najednou nejde jen o takové klábosení, ale jde se víc do hloubky...lidé se otevírají, odkládají úsměvy a mluví o svých problémech, bolestech a trápeních. Tak přesně to se stalo. Najednou jsme se začali otevřeně bavit o svých trápeních, které si životem neseme a se kterými bojujeme. Ani nevím, kde se v nás vzalo najednou tolik odvahy k upřímnosti, kde se v nás vzalo tolik odvahy k otevření se a sdílení. Vím ale, že to byla moc pozitivní chvíle, že to byla očistná koupel, taková malá terapie a vzájemné sblížení. Zase o trochu více chápu některé postoje a chování některých v minulosti a vím, že i v budoucnosti uvidím věci jinak, s větším pochopením.
K tomu večernímu povídání došlo neplánovaně a já si pokládám otázku, zda by se takové chvíle daly naplánovat, načasovat, naaranžovat. Asi ne. Škoda ...
Včera jsme byli poprvé s Míšou na lyžích. No..., to zní moc vzletně. Vzali jsme lyže, dojeli na jednou louku, kde byl ve stínu sníh a zkusili mu nazout lyžáky a pak pěkně do lyží. Míša se na to těšil a tak nadmíru spolupracoval a pak chvilku ťapal, chvilku se nechal tahat a po pár minutách oznámil, že je "unavenej". "Unavenej" jsem byl ve skutečnosti já, protože jsem s ním běhal, ale neprotestoval jsem, abych mu to nezošklivil a tak se jelo zase domu. Taková zdánlivě obyčejná chvilka, malé zastavení v průběhu jednoho dopoledne. Přitom chvíle nezapomenutelné, protože ono slovíčko "poprvé" dodává každé události punc jedinečnosti. I já teď vím, že celý život budu vědět, že poprvé můj Míša stál na lyžích na Nový rok na louce u Vrábče.
Musím se taky zmínit o jednom večeru, události staré asi 3 týdny. Tak nějak se to semlelo, Míša byl na hlídání u babičky a my jsme si byli s partou sednout v restauraci. Pak se nám ještě nechtělo domů, ale zároveň ani sedět tam a tak jsme rádi přijali pozvání a jeli se podívat na útulný byteček a taky si ještě chvíli sednout u čaje, ochutnat cukroví a popovídat. Nevím, čím to je...zda se musí setkat několik lidí s podobným nutkáním nebo zda je to prostě určitou atmosférou? Znáte ty chvíle, kdy se povídá, ale najednou nejde jen o takové klábosení, ale jde se víc do hloubky...lidé se otevírají, odkládají úsměvy a mluví o svých problémech, bolestech a trápeních. Tak přesně to se stalo. Najednou jsme se začali otevřeně bavit o svých trápeních, které si životem neseme a se kterými bojujeme. Ani nevím, kde se v nás vzalo najednou tolik odvahy k upřímnosti, kde se v nás vzalo tolik odvahy k otevření se a sdílení. Vím ale, že to byla moc pozitivní chvíle, že to byla očistná koupel, taková malá terapie a vzájemné sblížení. Zase o trochu více chápu některé postoje a chování některých v minulosti a vím, že i v budoucnosti uvidím věci jinak, s větším pochopením.
K tomu večernímu povídání došlo neplánovaně a já si pokládám otázku, zda by se takové chvíle daly naplánovat, načasovat, naaranžovat. Asi ne. Škoda ...
7 komentářů:
Jasný, až bude kolombo lyžařská hvězda třeba jako Alberto Tomba tak mu bude stát na loučce u Vrábče pomník :-)
Lajos :-)
Jestli bych neměl tu louku vykoupit už dneska. Ona pak stoupne hodně v ceně ... :-)
Ty jo máte můj obdiv co všechno zvládnete stihnout a ještě v tom najít to pozitivní...jen to čtu a nestíham to.Jojo lyže to je důležitá věc.Vašek přestal v dětství lyžovat a vypadá to, že pojedu do Alp sama, což neni zrovna příjemný.Takže jen tak dááááááál Míšo:-)
Text z 2.1. a mně se objevil až dneska..moc hezkej článek, s těma zkouškama vám nezávidím, já se s nima teď taky peru a vy k tomu máte hromadu dalších věcí-nechápu. No a s tou návštěvou, jsem ráda, že jsme to vnímali podobně, já jsem si pak říkala, jestli k nám ještě někdy vůbec přijdete po takovýhle terapii:))) A návštěva se naplánovat určitě dá a jak se vyvrbí, to už záleží na atmosféře, ale mně se líbí jakákoli..jak jsme byli u vás, bylo to moc fajn, nebo kdykoli u Košů, prostě jsou tam lidi, ketrý mám ráda a to stačí:)
Karloska> Kájo, musíš to Vašíka učit. Já jsem s Ivou jezdil na Zadov a Kramolin a pak do Krkonoš a ona se za strašně krátkou dobu naučila moc dobře lyžovat a tak dneska můžeme jet spolu kamkoliv. Je to jen o tréninku. Takže nevzdávat, Vašíka povzbuzovat a motivovat :-)
Zuzka Š.> Zuzi, článek je sice psaný 2.1., ale na stránky jsme ho dal až 7.1., protože jsem ho neměl dopsaný. To je jen jeden z důsledků trochu větší absence času.
Na další návštěvu se těším. I když nečekám další "terapii" :-), vím, že to bude určitě fajn. Když tak se v sobotu domluvíme.
Jojo, Kolombo to holt bude mít v genech - po mě :-)))
Okomentovat