Včerejší ráno znovu ukázalo, že zima stále ještě neodchází. Má dost síly, snad nastřádané za minulé dva roky a jaro je tak ještě v nedohlednu. Všude bylo bílo, krajina i teplota vhodná spíše pro lednový den a květináče s vysázenými narcisy byly už po několikáté narychlo uklizené v garáži. Letošní rok je prostě zima dlouhá a vytrvalá. Moc se těším na jaro, ale popravdě řečeno, tento rok jsme dlouhou zimu opravdu využili.
Od jarních prázdni v půlce února jsme s jednou jedinou výjimkou každý týden s Míšou na lyžích. Dvakrát s námi byla Iva, aby filmovala nebo udělala fotku a dvakrát jsem byl s Míšou sám. Pokaždé vidím u Míši zlepšení a říkám si, jak úžasné by to bylo, kdybychom si i v dospělosti mohli uchovat tu úžasnou schopnost vstřebávat informace, rychle se učit, zdokonalovat a k tomu se ještě tak rychle dokázat regenerovat. Asi bychom si najednou připadali, jako kdybychom měli nějaké nadpřirozené schopnosti. Jeden čtvrtek jezdíme hodinu a já mu pomáhám, jezdím těsně za ním nebo před ním. Neustále zastavujeme, protože ho bolí nohy, motivuju ho jak slovně, tak za pomocí karamelek a Kinder čokolády. Po 14 dnech na mě křičí, ať nezastavuju a jedu, stavíme jen na mé výslovné přání, protože se bojím, aby si nenamlátil a křičím, ať nejezdí tak rychle. Obrovský pokrok. Mám z toho velkou radost.
V neděli jsme výjimečně nejeli k mým rodičům, ale navštívili jsme solné lázně v rakouském Gmündu, kam už jsme se dlouho chtěli podívat. Zařízení nabízející něco mezi aquaparkem, plovárnou a wellnessem. Míša ve svém živlu, nezastavil se ani na minutu a po dvou hodinách jsem ho musel od bazénů doslova odtáhnout. Nakonec přestal dělat problémy až po slibu, že sem ještě někdy pojedeme a že ještě večer přeci jenom zajedeme za babičkou a dědou. Ceny lázní podobné těm našim, služby a personál o úroveň výše. Už druhý den se mě Míša ptal, kdy tam zase pojedeme a v jeho dotazování pravidelně pokračuje po celou část týdne. Takže si myslím, že než přijde doba koupání v řece, ještě do Gmündu zavítáme.
Od jarních prázdni v půlce února jsme s jednou jedinou výjimkou každý týden s Míšou na lyžích. Dvakrát s námi byla Iva, aby filmovala nebo udělala fotku a dvakrát jsem byl s Míšou sám. Pokaždé vidím u Míši zlepšení a říkám si, jak úžasné by to bylo, kdybychom si i v dospělosti mohli uchovat tu úžasnou schopnost vstřebávat informace, rychle se učit, zdokonalovat a k tomu se ještě tak rychle dokázat regenerovat. Asi bychom si najednou připadali, jako kdybychom měli nějaké nadpřirozené schopnosti. Jeden čtvrtek jezdíme hodinu a já mu pomáhám, jezdím těsně za ním nebo před ním. Neustále zastavujeme, protože ho bolí nohy, motivuju ho jak slovně, tak za pomocí karamelek a Kinder čokolády. Po 14 dnech na mě křičí, ať nezastavuju a jedu, stavíme jen na mé výslovné přání, protože se bojím, aby si nenamlátil a křičím, ať nejezdí tak rychle. Obrovský pokrok. Mám z toho velkou radost.
V neděli jsme výjimečně nejeli k mým rodičům, ale navštívili jsme solné lázně v rakouském Gmündu, kam už jsme se dlouho chtěli podívat. Zařízení nabízející něco mezi aquaparkem, plovárnou a wellnessem. Míša ve svém živlu, nezastavil se ani na minutu a po dvou hodinách jsem ho musel od bazénů doslova odtáhnout. Nakonec přestal dělat problémy až po slibu, že sem ještě někdy pojedeme a že ještě večer přeci jenom zajedeme za babičkou a dědou. Ceny lázní podobné těm našim, služby a personál o úroveň výše. Už druhý den se mě Míša ptal, kdy tam zase pojedeme a v jeho dotazování pravidelně pokračuje po celou část týdne. Takže si myslím, že než přijde doba koupání v řece, ještě do Gmündu zavítáme.
1 komentář:
koukám, že za rok, za dva už mě bude Míša na Špičáku míjet a gestikulovat na mě, že ty lyže umí jet i rycheji :D
Okomentovat