Jestliže v závěru dvacátého století existuje nějaký fenomén týkající se mezilidské komunikace, pak je to kromě nástupu internetu mobilní komunikace. Ač si to asi málokdo uvědomuje, mobilní komunikace proměnila celá schémata chování lidí. Zatímco pro dnešní mladou generaci je používání mobilních telefonů něčím naprosto normálním, pro nás byla možnost zavolat si v podstatě odkudkoliv něčím naprosto novým. Srazy, schůzky a rande se domlouvaly několik dnů, někdy i týdnů dopředu a čas se dodržet musel, jinak jste se s nikým nesešli. Posílaly se dopisy a psaníčka a hodně se používaly telefonní budky. Když se něco stalo a člověk nebyl k dosažení na pevné lince, dozvěděl se to se zpožděním několika hodin, většinou až když přišel domu z práce či školy. Čas plynul pomaleji.
V devadesátých letech také nelze nezmínit sociologický aspekt mobilní komunikace. Než se rozjela síť druhé generace - GMS, byla v provozu sít NMT. Ta sice neumožňovala posílat SMS zprávy, ale volat se s ní dalo, když byl signál, což byla tehdy největší bolest budovaných sítí. Vzhledem k tehdejším platům byla tato komunikace velmi drahá a platilo se v ní i za příchozí hovory (pozor, nemluvím o roamingu, ale o telefonování v rámci České republiky). To vedlo k tomu, že používání mobilních telefonů byla výsada těch nejbohatších v české společnosti. Mobil se stal ikonou bohatých, stal se měřítkem úspěchu a poznávacím znamením bohatství, což vedlo k velké nevoli většinové české společnosti k tomuto typu komunikace. Důvod nevole asi můžeme hledat v jednom z typických rysů české společnosti - závisti a také v maloměstském chování některých zbohatlíků, kteří dávali volání z mobilu na odiv. S uvedením předplacených karet a tedy s možností telefonovat bez drahého měsíčního paušálu se situace změnila, začaly fungovat sms zprávy, začala fungovat konkurence (do Česka přišel druhý operátor Paegas - dnešní T-mobile) a mobily se pomalu stávaly součástí běžného vybavení domácností. Zprvu to byl jeden do rodiny, který si bral vždy ten, který vyrážel na nějaké cesty, postupně se mobil dokupoval všem členům domácnosti.
Mé první telefonování a pocit údivu z této technologie byl asi během povodní na Moravě v roce 1997. Pomáhal jsem tam s Ivou jako dobrovolník a byl mi zapůjčený mobil od člověka, který pracoval v Eurotelu. V okolí byly všechny komunikace zničené a jinak než z mobilu se nedalo dovolat. Protože byl signál slabý, musel jsem vylézt ve škole, kde jsme byli ubytováni, až půdu, kde jsem si našel lavici a na té jsem stál. Až tak se mi podařilo získat signál dostatečný na to, aby se dal hovor uskutečnit. Vytočil jsem číslo pevné linky k mamce do práce a dodnes si vzpomínám na údiv, když se mi mamka ozvala a já jí mohl říct, jak se máme a jak to kolem vypadá. První roaming jsem vyzkoušel na dovolené v roce 1999. Kamarád, tehdy velký nadšenec do mobilní komunikace mi ho tam půjčil a my s Ivou mohli poprvé volat z ciziny bez nakupování tamních telefonních karet a házení drobných do telefonního automatu. Kvůli signálu jsme jeli dva kilometry na pole plné slunečnic a odtud slyšeli rodiče tak, jako bychom byli doma a ne u Černého moře.
Stejně jako mnoho věcí v mém životě, i mobil je jakýmsi artefaktem rámující určité etapy mého života.
První byl stařičký Alcatel One Touch Easy s dvouřádkovým displayem. Byla to doba po naší svatbě, doba Ivanky zkoušek a našich výletů. Nadšení z možnosti s Ivou mluvit ze ztichlého pokoje ubytovny v Praze na vstupním školení v mé nové práci. Nadšení ze sms zpráv, které nejsou tak drahé, protože volání bylo na naše poměry tehdy drahé strašně. A také doba, kdy jsme se s mobilem styděli volat na veřejnosti, protože to působilo snobsky.
Druhý mobil byl Siemens S10, drahý manažerský telefon, který jsem vyfasoval v práci. Měl na tu dobu neuvěřitelný a snad jako jediný telefon na trhu barevný display (rok 1999). K tomu tarif, kde jsem mohl posílat sms za korunu, což byla tehdy skvělá cena. Kuriózní na něm je jeho smrt v
záchodové míse. Rozepínal jsem si kalhoty a mobil mi sjel na sponě po opasku. Vzpomínám si, že jsem se bál reakce šéfa, kterého jsem tím k mému příjemnému překvapení pobavil a rozesmál. Byl to také poslední mobil, který se ještě nechával doma, když se jelo na dovolenou, poslední mobil, který nebyl každodenní součástí mého života.
Po předchozí zkušenosti byl další mobil vodě, prachu a nárazu odolný. Jmenoval se Siemens M35i a na svou dobu roku 2000 byl maličký, kompaktní a designově vyladěný mobil. Byl to první telefon, se kterým se dalo připojit na internet, i když to nikdo nedělal, protože to bylo drahé a nabídka textových stránek bídná. První telefon, který měl v sobě hry a také sms s obrázky, které byly kompatibilní s ostatními telefony Siemens. Mohl jsem do sms Ivě vložit srdíčko a měl jsem z toho klukovskou radost. Stal se z něj každodenní doplněk, který jsem nevypínal ani v noci. Charakteristický pro bezstarostnou dobu, kdy Iva dodělala školu, začala pracovat a peníze nebyly naším problémem.
V roce 2002 jsem stávající mobil nahradil jeho nástupcem Siemensem M45 , dalším odolným telefonem, avšak šlo o telefon vyšší třídy, takže jsem poprvé mohl využít vnitřní flash pamět a do telefonu nahrát nějaký textový dokument, mohl jsem použít slovník T9 nebo hlasové vytáčení. Display měl netypickou žlutohnědou barvu, text výrazný a animovaný. Telefon byl opravdu odolný, jednou jsem ho zapomněl na střeše auta a až po půl kilometru v zatáčce viděl, jak něco kolem mě letí a skáče po silnici. Měl jen pár škrábanců a fungoval vesele dál. Byl to mobil, který jsem měl v dobách, když se objevila moje chronická nemoc a tak to byl po několika letech mobil, který jsem se znovu naučil vypínat na noc a často i přes den.
V roce 2005 jsem přešel na všemi preferované Nokie (Siemens přestal mobilní telefony vyrábět) a dostal první chytrý telefon (telefon s vlastním operačním systémem Symbian) Nokia N70 . Asi největší výkonnostní skok. Provázel mě první roky Míšova života a nafotil jsem s ním hodně Míšovo fotek a videí. Přečetl jsem na něm hodně knížek a když jsem pracoval sám na baráčku, používal ho jako rádio. První dojem byl šok z obrovského a barevného displaye, z mnoha možností jak do telefonu dohrávat libovolné programy a hry. Také první surfování po internetu, který už připomínal internet tak, jak ho známe z počítačů.
Na podzim minulého roku vystřídal Nokii kultovní telefon Iphone 3G od Apple. Další obrovský výkonostní skok. Absence tlačítek a dotykové ovládání, komfortní sledování filmů a spojení telefonu a špičkového mp3 přehrávače. 16 GB vestavěné paměti. Nonstop připojení na internet a plnohodnotné brouzdání po něm. Iphone je závan budoucnosti z nových technologií, které teprve přijdou.
Nedávno představil Microsoft vizi, jaké technologie budou běžně používány v roce 2019. Můžete se na ní podívat na této adrese: http://www.youtube.com/watch?v=rxVS5nYFnkA. Když se podívám na mobil, který jsem používal před deseti lety a na svůj Iphone dnes, nemám důvod představám Microsoftu nevěřit. Mobilní komunikace změnila charakter komunikace mezi lidmi. Žel, stejně jako všechny technologie, které přijdou, nevyřeší problémy mezilidských vztahů, natož problémy lidstva. Jen společnost ovlivní a posunou ji trochu jinam, než byla předtím. Zbývá jen doufat, že ji posunou dobrým směrem. Směrem ke světu, kde k sobě lidi mohou mít blíž, kde technika usnadňuje život namísto světa, kde jsou sdílené osobní informace ovládnuty a zneužity státní autoritou a technologie používány primárně pro vojenské účely.
Ale zpět k mému osobnímu seznamu mobilních telefonů. Těžko se rozhodovat, který z nich my nejvíce přirostl k srdci, protože to z mého pohledu nezáleží až tak na přístroji, jako na období, které jsem v danou část svého života prožíval a mobil měl přitom v kapse. Každý z nich v sobě nese pečeť té doby, těch pocitů, které jsem prožíval při psaní zpráv nebo volání. Některé zprávy byly hrozné, u některých telefonátů mi bylo do pláče, u jiných tomu bylo přesně naopak. Ano, mobily jsou tišší svědci našich soukromých životů, vzestupů a pádů. Díky tomu jsou výjimečnější než ostatní předměty, které denně používáme. Díky tomu jsem jim věnoval dnešní zápis do blogu.
A co vy a mobily ve vašem životě? A měli jste nějaký, který vám obzvlášť přirostl k srdci?
V devadesátých letech také nelze nezmínit sociologický aspekt mobilní komunikace. Než se rozjela síť druhé generace - GMS, byla v provozu sít NMT. Ta sice neumožňovala posílat SMS zprávy, ale volat se s ní dalo, když byl signál, což byla tehdy největší bolest budovaných sítí. Vzhledem k tehdejším platům byla tato komunikace velmi drahá a platilo se v ní i za příchozí hovory (pozor, nemluvím o roamingu, ale o telefonování v rámci České republiky). To vedlo k tomu, že používání mobilních telefonů byla výsada těch nejbohatších v české společnosti. Mobil se stal ikonou bohatých, stal se měřítkem úspěchu a poznávacím znamením bohatství, což vedlo k velké nevoli většinové české společnosti k tomuto typu komunikace. Důvod nevole asi můžeme hledat v jednom z typických rysů české společnosti - závisti a také v maloměstském chování některých zbohatlíků, kteří dávali volání z mobilu na odiv. S uvedením předplacených karet a tedy s možností telefonovat bez drahého měsíčního paušálu se situace změnila, začaly fungovat sms zprávy, začala fungovat konkurence (do Česka přišel druhý operátor Paegas - dnešní T-mobile) a mobily se pomalu stávaly součástí běžného vybavení domácností. Zprvu to byl jeden do rodiny, který si bral vždy ten, který vyrážel na nějaké cesty, postupně se mobil dokupoval všem členům domácnosti.
Mé první telefonování a pocit údivu z této technologie byl asi během povodní na Moravě v roce 1997. Pomáhal jsem tam s Ivou jako dobrovolník a byl mi zapůjčený mobil od člověka, který pracoval v Eurotelu. V okolí byly všechny komunikace zničené a jinak než z mobilu se nedalo dovolat. Protože byl signál slabý, musel jsem vylézt ve škole, kde jsme byli ubytováni, až půdu, kde jsem si našel lavici a na té jsem stál. Až tak se mi podařilo získat signál dostatečný na to, aby se dal hovor uskutečnit. Vytočil jsem číslo pevné linky k mamce do práce a dodnes si vzpomínám na údiv, když se mi mamka ozvala a já jí mohl říct, jak se máme a jak to kolem vypadá. První roaming jsem vyzkoušel na dovolené v roce 1999. Kamarád, tehdy velký nadšenec do mobilní komunikace mi ho tam půjčil a my s Ivou mohli poprvé volat z ciziny bez nakupování tamních telefonních karet a házení drobných do telefonního automatu. Kvůli signálu jsme jeli dva kilometry na pole plné slunečnic a odtud slyšeli rodiče tak, jako bychom byli doma a ne u Černého moře.
Stejně jako mnoho věcí v mém životě, i mobil je jakýmsi artefaktem rámující určité etapy mého života.
První byl stařičký Alcatel One Touch Easy s dvouřádkovým displayem. Byla to doba po naší svatbě, doba Ivanky zkoušek a našich výletů. Nadšení z možnosti s Ivou mluvit ze ztichlého pokoje ubytovny v Praze na vstupním školení v mé nové práci. Nadšení ze sms zpráv, které nejsou tak drahé, protože volání bylo na naše poměry tehdy drahé strašně. A také doba, kdy jsme se s mobilem styděli volat na veřejnosti, protože to působilo snobsky.
Druhý mobil byl Siemens S10, drahý manažerský telefon, který jsem vyfasoval v práci. Měl na tu dobu neuvěřitelný a snad jako jediný telefon na trhu barevný display (rok 1999). K tomu tarif, kde jsem mohl posílat sms za korunu, což byla tehdy skvělá cena. Kuriózní na něm je jeho smrt v
záchodové míse. Rozepínal jsem si kalhoty a mobil mi sjel na sponě po opasku. Vzpomínám si, že jsem se bál reakce šéfa, kterého jsem tím k mému příjemnému překvapení pobavil a rozesmál. Byl to také poslední mobil, který se ještě nechával doma, když se jelo na dovolenou, poslední mobil, který nebyl každodenní součástí mého života.
Po předchozí zkušenosti byl další mobil vodě, prachu a nárazu odolný. Jmenoval se Siemens M35i a na svou dobu roku 2000 byl maličký, kompaktní a designově vyladěný mobil. Byl to první telefon, se kterým se dalo připojit na internet, i když to nikdo nedělal, protože to bylo drahé a nabídka textových stránek bídná. První telefon, který měl v sobě hry a také sms s obrázky, které byly kompatibilní s ostatními telefony Siemens. Mohl jsem do sms Ivě vložit srdíčko a měl jsem z toho klukovskou radost. Stal se z něj každodenní doplněk, který jsem nevypínal ani v noci. Charakteristický pro bezstarostnou dobu, kdy Iva dodělala školu, začala pracovat a peníze nebyly naším problémem.
V roce 2002 jsem stávající mobil nahradil jeho nástupcem Siemensem M45 , dalším odolným telefonem, avšak šlo o telefon vyšší třídy, takže jsem poprvé mohl využít vnitřní flash pamět a do telefonu nahrát nějaký textový dokument, mohl jsem použít slovník T9 nebo hlasové vytáčení. Display měl netypickou žlutohnědou barvu, text výrazný a animovaný. Telefon byl opravdu odolný, jednou jsem ho zapomněl na střeše auta a až po půl kilometru v zatáčce viděl, jak něco kolem mě letí a skáče po silnici. Měl jen pár škrábanců a fungoval vesele dál. Byl to mobil, který jsem měl v dobách, když se objevila moje chronická nemoc a tak to byl po několika letech mobil, který jsem se znovu naučil vypínat na noc a často i přes den.
V roce 2005 jsem přešel na všemi preferované Nokie (Siemens přestal mobilní telefony vyrábět) a dostal první chytrý telefon (telefon s vlastním operačním systémem Symbian) Nokia N70 . Asi největší výkonnostní skok. Provázel mě první roky Míšova života a nafotil jsem s ním hodně Míšovo fotek a videí. Přečetl jsem na něm hodně knížek a když jsem pracoval sám na baráčku, používal ho jako rádio. První dojem byl šok z obrovského a barevného displaye, z mnoha možností jak do telefonu dohrávat libovolné programy a hry. Také první surfování po internetu, který už připomínal internet tak, jak ho známe z počítačů.
Na podzim minulého roku vystřídal Nokii kultovní telefon Iphone 3G od Apple. Další obrovský výkonostní skok. Absence tlačítek a dotykové ovládání, komfortní sledování filmů a spojení telefonu a špičkového mp3 přehrávače. 16 GB vestavěné paměti. Nonstop připojení na internet a plnohodnotné brouzdání po něm. Iphone je závan budoucnosti z nových technologií, které teprve přijdou.
Nedávno představil Microsoft vizi, jaké technologie budou běžně používány v roce 2019. Můžete se na ní podívat na této adrese: http://www.youtube.com/watch?v=rxVS5nYFnkA. Když se podívám na mobil, který jsem používal před deseti lety a na svůj Iphone dnes, nemám důvod představám Microsoftu nevěřit. Mobilní komunikace změnila charakter komunikace mezi lidmi. Žel, stejně jako všechny technologie, které přijdou, nevyřeší problémy mezilidských vztahů, natož problémy lidstva. Jen společnost ovlivní a posunou ji trochu jinam, než byla předtím. Zbývá jen doufat, že ji posunou dobrým směrem. Směrem ke světu, kde k sobě lidi mohou mít blíž, kde technika usnadňuje život namísto světa, kde jsou sdílené osobní informace ovládnuty a zneužity státní autoritou a technologie používány primárně pro vojenské účely.
Ale zpět k mému osobnímu seznamu mobilních telefonů. Těžko se rozhodovat, který z nich my nejvíce přirostl k srdci, protože to z mého pohledu nezáleží až tak na přístroji, jako na období, které jsem v danou část svého života prožíval a mobil měl přitom v kapse. Každý z nich v sobě nese pečeť té doby, těch pocitů, které jsem prožíval při psaní zpráv nebo volání. Některé zprávy byly hrozné, u některých telefonátů mi bylo do pláče, u jiných tomu bylo přesně naopak. Ano, mobily jsou tišší svědci našich soukromých životů, vzestupů a pádů. Díky tomu jsou výjimečnější než ostatní předměty, které denně používáme. Díky tomu jsem jim věnoval dnešní zápis do blogu.
A co vy a mobily ve vašem životě? A měli jste nějaký, který vám obzvlášť přirostl k srdci?
5 komentářů:
Čau bráško, no, já asi nikdy mobil, který by mi přirostl k srdci neměla. Vystřídala jsem celkem 4 mobily. Určitě máš pravdu v tom, že v dnešní době komunikace bez mobilu není možná, ale na druhou stranu - já mám mobily dva, jeden můj a jeden pracovní. A to je docela opruz, pořád nosit 2 aparáty...takže někdy si říkám, že bych byla radši nemít ani jeden. Když se ale pak podívám na počet provolaných minut a poslaných sms za jeden týden, vidím, že bych to bez mobilu nikdy nezvládla :-) L.
Luci, já si dobře vzpomínám na tvůj mobil (nevím, zda to byl první mobil?) Ericsson T10. A taky si vzpomínám, jak se ti potom úplně rozpadal. Takový malý barevný teenage telefon :-)
Jojo, ten žlutý, odklápěcí...pak už jsem byla věrná Nokii a teď mám Samsunga a jsem taky docela spokojená :-))jen se na něm tak dobře nedatluje, jako na Nokiích.. L.
Ahoj Luďo,
mobilní technologie, když si nadhodil toto téma, tak nejdřív jsem si vzpomenul na situaci, to jak jsme v prosinci 1998 pátrali v lesích kolem Větřní po Petrovi Marků a Vašek Vonášků mobilem obvolával různé lidi a my jsme přemýšleli nad tím, jak ta technika jde dopředu, o tom, že před pár lety bylo nemyslitelné volat odněkud z lesa na druhý konec republiky. A to dnes je to technický pravěk.
Můj první mobil byl firemní PHILIPS, někdy na rozhranní 1996-7 V Purkarci snad první. Kvůli signálu jsem musel vybíhat na kopec. Přes víkendy jsem ho vypínal, ale v pracovní dny byl pro mne velký pomocník, protože do té doby jsem musel v každém městě hledat telefonní budky, abych mohl obvolat spedice. Po mém přestěhová- ní do Plzně v roce 1999 jsem dva roky fungoval bez něj ale pak jsem si pořídil opět Philips. V roce 2003 to byl Siemens C 60.Ten mi vydržel až do loňska, kdy jsem ho utopil. A tak v loni k vánocům mi přiletěl nový SonyEricsson C 702. Tyto dva posledně jmenované jsou svým způsobem moje srdeční záležitost. I když souběžně vastním posledních 5 let i firemní Nokie.
Ten klip ohledně budoucnosti se mi dost líbil. A to je ještě možná dost střízlivý odhad.
Ještě přemýšlím nad tím, jak nás mobilní telefony změnili. Dřív když nebyly, tak se domluvené věci dodrželi a dalo se na to spolehnout, dnes mohu i pět minut před zavolat, že to ruším, a důvodem může být i moje lenost.
Pak je tu naprostá závislost, stačí ho zapomenout doma a už se necítíme dobře.
Technika jde v posledních letech děsně dopředu, to vidím ve své branži, je otázkou jak rychlý bude vývoj, nakolik nás pohltí a o čem si bedeme psát za deset let. Radek.
Radku,díky za další pohled na soužití lidí a telefonů :-) Znovu jsi se dotkl kapitoly, kterou jsem jen zlehka naznačil a která by vystačila na mnoho dalších příspěvků do blogu. Je to za prvé téma určité závislosti a za druhé změna chování lidí.
To první - závislost, není dána přímo telefonem (ten slouží pouze jako jakýsi hmotný zástupný objekt), jde spíše o závislost na možnosti okamžité komunikace, na možnosti zastihnout a být zastižen kdykoliv a kdekoliv. Ukazuje se, že tato nadvláda nad místem a vzdáleností je trochu návyková a člověk se musí naučit mít jí pod kontrolou, jinak má ona pod kontrolou jeho.
Změna chování a zvyků lidí - bylo by asi zajímavé, jak moc velký vliv měla tato komunikace na přemýšlení lidí. Na plánování věcí dopředu a na schopnosti dostát svému slovu a svým závazkům. Život bez mobilní komunikace vyžadoval větší řád a pořádek v denním rozvrhu i ve vlastním životě. S jejím příchodem se vše stává flexiblní a pružné, vše se dá odložit, posunou či dodatečně domluvit.
Oba dva aspekty vedou jednoznačně k větší dynamice jednotlivých okamžiků, událostí a zážitků. Vedou k větší rychlosti života, což lze vnímat jak pozitivně, tak negativně.
PS. Je mnoho dalších aspektů mobilní komunikace, které změnily svět. Ví o tom své teroristé a lidé například z Londýna nebo Madridu.
Okomentovat