Tak už zase vstávám do tmy. Nemám to rád. Tma, měnící se v šero, krajina jen pomalu dostává svůj tvar a obrys, lampy pouličního osvětlení ještě svítí a v dálce jsou vidět světla aut. Už je to tady zase. S takovou radostí vždy na jaře vítám první známky světla a každý rok mě utvrzuje v tom, že se světlem se vstává lépe, radostněji a s chutí. Stejně tak mě konec léta a přicházející podzim utvrzují o opaku. Ale co se dá dělat. Do práce jezdím nejdříve, jak jen to jde a odměnou za toto vstávání je mi delší odpoledne strávené s rodinou. Nakonec vždy skončím u toho, že jsem rád, že bych neměnil.
Verunce byly včera tři týdny. Zatím se zdá, že to nějak zvládáme, hlavně díky nasazení Ivy, která narozdíl od situace s Míšou před čtyřmi roky, je na miminko sama a také díky doznívajícímu prázdninovému provozu, který využívá s radostí Míša a tráví s bratrancem o 10 let starším krásné dny na chatičce u babičky s dědou. Chytají ryby, chodí na procházky, koupají se v řece, prostě taková klukovská idyla.
Tento týden pořádal Míša, samozřejmě za naší vydatné podpory, oslavu Verunčina narození. Pozvaní byli kamarádi z nejbližšího okolí (nemyslím geograficky:-)) a oslava proběhla na zahradě v Hodějcích. Průběh a pohoda překonaly naše očekávání, bylo nás tam i s miminky skoro dvacet, Míša řádil na suchu i ve vodě s dalšími 6 dětmi a my ostatní měli čas si po delší době v klidu popovídat a možná i přibrat trochu na váze:-) Vůbec myšlenka na dětskou oslavu vznikla opravdu v Míšově hlavě, když zjistil, že dospělí takhle narození dětí slaví a řekl, že on chce také jako dítě narození slavit a pozvat si děti. Tak jsme si řekli, proč vlastně ne a rozjeli to. Jenže mezitím byl Míša týden v Chorvatsku, tak proto se oslava udála až teď. Takže velká spokojenost a díky všem, kteří přišli a také díky, že jste zůstali tak dlouho, protože to bylo to největší potvrzení, že je vám s námi dobře.
Když už jsem se zmínil o Chorvatsku, tak snad pár vět o Míšovi a jeho dovolené. Tak za prvé, tuto dovolenou si domluvil on. Někdy po zimě přišel za dědou s babi a se samozřejmostí jemu vlastní oznámil, že se strašně těší, jak s nimi pojede tento rok znovu do Chorvatska. I když tato dovolená nebyla jistá, zklamání, které by z odmítnutí pramenilo, by děda s babičkou neunesli a tak bylo rozhodnuto. Hledalo se dlouho kam jet a pak z toho vítězně vyšel ostrov i město Krk. Míša se vrátil šťastný a plný sil, naši se vrátili šťastní také, jen těch sil trochu po týdnu s Míšou ubylo. Prý byl neunavitelný, ale užásný :-) Tak to je charakteristika, která rodiče potěší. Rodič se raduje ze štěstí dítěte, které ale unavuje někoho jiného :-)
Příští týden začíná škola, školka a kdoví co ještě. Mě však škola začíná až v říjnu a Míša do školky příští týden také nejde. Kvůli Verunce a možný infekcím, které by mohl domů přinést, zůstává zatím doma. A tak mám radost, že si trochu toho prázdninového provozu odneseme i do září.
Verunce byly včera tři týdny. Zatím se zdá, že to nějak zvládáme, hlavně díky nasazení Ivy, která narozdíl od situace s Míšou před čtyřmi roky, je na miminko sama a také díky doznívajícímu prázdninovému provozu, který využívá s radostí Míša a tráví s bratrancem o 10 let starším krásné dny na chatičce u babičky s dědou. Chytají ryby, chodí na procházky, koupají se v řece, prostě taková klukovská idyla.
Tento týden pořádal Míša, samozřejmě za naší vydatné podpory, oslavu Verunčina narození. Pozvaní byli kamarádi z nejbližšího okolí (nemyslím geograficky:-)) a oslava proběhla na zahradě v Hodějcích. Průběh a pohoda překonaly naše očekávání, bylo nás tam i s miminky skoro dvacet, Míša řádil na suchu i ve vodě s dalšími 6 dětmi a my ostatní měli čas si po delší době v klidu popovídat a možná i přibrat trochu na váze:-) Vůbec myšlenka na dětskou oslavu vznikla opravdu v Míšově hlavě, když zjistil, že dospělí takhle narození dětí slaví a řekl, že on chce také jako dítě narození slavit a pozvat si děti. Tak jsme si řekli, proč vlastně ne a rozjeli to. Jenže mezitím byl Míša týden v Chorvatsku, tak proto se oslava udála až teď. Takže velká spokojenost a díky všem, kteří přišli a také díky, že jste zůstali tak dlouho, protože to bylo to největší potvrzení, že je vám s námi dobře.
Když už jsem se zmínil o Chorvatsku, tak snad pár vět o Míšovi a jeho dovolené. Tak za prvé, tuto dovolenou si domluvil on. Někdy po zimě přišel za dědou s babi a se samozřejmostí jemu vlastní oznámil, že se strašně těší, jak s nimi pojede tento rok znovu do Chorvatska. I když tato dovolená nebyla jistá, zklamání, které by z odmítnutí pramenilo, by děda s babičkou neunesli a tak bylo rozhodnuto. Hledalo se dlouho kam jet a pak z toho vítězně vyšel ostrov i město Krk. Míša se vrátil šťastný a plný sil, naši se vrátili šťastní také, jen těch sil trochu po týdnu s Míšou ubylo. Prý byl neunavitelný, ale užásný :-) Tak to je charakteristika, která rodiče potěší. Rodič se raduje ze štěstí dítěte, které ale unavuje někoho jiného :-)
Příští týden začíná škola, školka a kdoví co ještě. Mě však škola začíná až v říjnu a Míša do školky příští týden také nejde. Kvůli Verunce a možný infekcím, které by mohl domů přinést, zůstává zatím doma. A tak mám radost, že si trochu toho prázdninového provozu odneseme i do září.
Žádné komentáře:
Okomentovat