čtvrtek 12. listopadu 2009

Ivanky deník

7.11. Sobota
Verunka se probouzí s úsměvem až v 7,15 h - což je dobré znamení. Dobrá nálada ji neopouští celý den. Asi se dobře vyspinkala. To se nedá říct o jiných dětičkách. Ve vedlejším pokoji za sklem je 2 měsíční miminko, které slyšíme často plakat a pak chlapeček asi 4 letý. Už několik dní má čtyřicítky horečky a vůbec se neví, co mu je. Teploty se jim daří srazit jen chvilkově. V noci je vedle živo - malej naříká, ráno mi zoufalá maminka říká, že je její chlapeček na kapačkách a má za sebou lumbálku. Dělali mu celou noc zábaly, podařilo se jim ho podchladit, ale teplota teď už zase neomylně směřuje nahoru. Tak si říkám, jak jsem šťastná, že aspoň vím, co nám je. I když takhle dlouho jako my tady na oddělení nikdo nezůstává. Dopoledne za námi přijíždí kamarádka Šárka, tak povídáme a já přijdu aspoň na jiné myšlenky. Kluci jsou ve sboře, Luďa přijíždí dřív a Míšu mi přiveze děda až po cvičení zpěvu na vánoční koncert. Vyrážím s ním na naší tradiční procházku, pak frčí do Střížova. Odpoledne přijíždí Lucka a statečně hlídá Verunku - my s Luďou vyrážíme do světa :- ) Spolu, sami! Z nemocničního prostředí ... Jdeme do kavárny v areálu a na procházku. Máme za sebou moc hezký den!

8.11. Neděle
Luďa je doma strašně nerad sám, tak jezdí spát za Míšou do Střížova. Dopoledne ho čekají na baráčku kany, které je potřeba dostat pryč ze země, aby nezmrzly. Máme jich požehnaně, takže se nenudí. Za námi na celé dopoledne přijeli babi Dana s dědou. Jsem překvapená, že mamka nese pohled na zavěšenou Verunku těžce. Já jsem jako miminko byla do 1 roka přivázaná ke strojku. Dnes už se, protože to bylo dost drastické, nepoužívá. Proto jsem si myslela, že to mamce už ani nepřijde ... Celkově mám dnes takový splín. V půl třetí nečekaně přichází pan doktor Nevšímal (to je opravdu jeho jméno) a mění polohu naší holčičky - další abdukce, jak tomu říkají. Nepláče. Je zvědavá, co se s ní děje. Jen mezi řečí se dozvídáme, že tu budeme o další 2 dny déle. Doktor posunul kontrolní UTZ z úterý na čtvrtek. Myslím, že se mi to jen zdá. Prý to nesmíme uchvátat a chce to trpělivost. Přesně to, co vůbec nemám.

Žádné komentáře: