Zítra jedeme do Prahy. Všichni, celá rodina. Chci Míšovi ukázat školu, udělat si její fotky, kdo ví, zda se tam ještě někdy vrátím. Poprvé do Prahy po třech letech, bez toho nepříjemného tlaku, bez strachu, který se nedá nijak vytěsnit. Poprvé po třech letech, kdy se tam těším.
Vrátil se mi můj starý život. Užívám si každý den, každé ráno, každý nádech. Užívám si slunce a horko, vůni obilí a vítr ve vlasech, to když si na skůtru sundám helmu. Chladivou vodu, dlouhé večery a vůni mojí Ivanky. Užívám si Verunky prstíky a dolíček, který se jí dělá na tváři, když se usmívá. Míšovy otázky a hlasitý smích, když ho lochtám. Užívám si život beze stresu, současný vyrovnaný stav, který se projevuje na skvělém zdravotním stavu a možnosti jíst skvělá jídla, která jsem předtím jíst nemohl. Užívám si muziky, začal jsem číst beletrii, čas od času si koupím noviny a snažím si je jen tak přečíst a nestudovat přitom podíly grafiky a textu a skrytou ideologii. Chodím zase jako dřív spát později než celá rodina a cvičím na kytaru nebo třeba píšu tyto řádky. Užívám si práci, které si najednou vážím a vstávám do ní s radostí.
Celý život je najednou nahlížen jinou optikou. Jde o kompletně jiné paradigma. A já si tento pohled, který mi zvedá koutky, užívám. Konečně se vrací to, co mi tolik chybělo. Najednou získávám klid potřebný pro má přemýšlení. Znovu se dokážu nořit do svých myšlenek a snít. Přemýšlet nad tím, co leží mezi nebem a zemí a kam v tomto pohledu patřím já.
Možná jste si nevšimli, že jsem v minulých třech letech nebyl tím, koho jste znali předtím. Bylo to ale jen díky tomu, že jsem to všemi svými silami nedával najevo. Raduji si, že tato hra skončila a já se mohu soustředit na důležitější věci v mém životě. I po 14 dnech od státnic mám chuť vykřiknout do světa, aby to slyšel každý, že jsem zpátky!
Vrátil se mi můj starý život. Užívám si každý den, každé ráno, každý nádech. Užívám si slunce a horko, vůni obilí a vítr ve vlasech, to když si na skůtru sundám helmu. Chladivou vodu, dlouhé večery a vůni mojí Ivanky. Užívám si Verunky prstíky a dolíček, který se jí dělá na tváři, když se usmívá. Míšovy otázky a hlasitý smích, když ho lochtám. Užívám si život beze stresu, současný vyrovnaný stav, který se projevuje na skvělém zdravotním stavu a možnosti jíst skvělá jídla, která jsem předtím jíst nemohl. Užívám si muziky, začal jsem číst beletrii, čas od času si koupím noviny a snažím si je jen tak přečíst a nestudovat přitom podíly grafiky a textu a skrytou ideologii. Chodím zase jako dřív spát později než celá rodina a cvičím na kytaru nebo třeba píšu tyto řádky. Užívám si práci, které si najednou vážím a vstávám do ní s radostí.
Celý život je najednou nahlížen jinou optikou. Jde o kompletně jiné paradigma. A já si tento pohled, který mi zvedá koutky, užívám. Konečně se vrací to, co mi tolik chybělo. Najednou získávám klid potřebný pro má přemýšlení. Znovu se dokážu nořit do svých myšlenek a snít. Přemýšlet nad tím, co leží mezi nebem a zemí a kam v tomto pohledu patřím já.
Možná jste si nevšimli, že jsem v minulých třech letech nebyl tím, koho jste znali předtím. Bylo to ale jen díky tomu, že jsem to všemi svými silami nedával najevo. Raduji si, že tato hra skončila a já se mohu soustředit na důležitější věci v mém životě. I po 14 dnech od státnic mám chuť vykřiknout do světa, aby to slyšel každý, že jsem zpátky!
7 komentářů:
tak konečně to máš za sebou :) já taky nestíhám nic :) tvoje shrnutí studia jsem četl jen do půlky, ale poznám se v tom, nemám sice rodinu, ale sresy a všechno kolem toho... aspoň už to máš za sebou :)
PavelP
Ahoj Luďo,
moc ještě jednou blahopřeju a zároveň tiše závidím. Když jsem četl shrnutí studia, tak v některých věcech se poznávám a taky trochu mne děsí, co vše ještě na mne čeká.V těchto dnech se snažím dopsat seminárky z managementu a pocitově se pohybuju ve vlnách,na jedné straně myšlenky sami skáčou na papír a na druhé straně marnost nad tím, že s tím nemohu hnout, aby vše mělo hlavu a patu, protože profesor moc rád čte a údajně má fenomenální paměť. Také jako ty objevuji své nové stránky osobnosti, někdy mám pocit, že jsem docela "nerv", chudáci lidi kolem mne. Ale před pár dny jsem se spolužáky shodl na tom,že první semestr jsme prožívali podstatně víc s většími nervy, než tenhle druhý, kdy mám pocit, že jsem jím proplul až moc ležérně. Snad možná o to víc prožívám výše zmíněnou tečku druhého semestru.
Ale je tu léto, tak se navzdory všemu pokusím si ho pořádně užít s rodinou, moc se i těším na konec července, kdy po řadě let se objevíme v Budějcích. Ono je to už 7 let, sám jsem plný očekávání, protože jsem zvědavý jak se vše změnilo nebo zůstalo stejné, kdo ví. Takže už se všichni z Habrmanky na Vás moc těšíme, mějte se všichni moc krásně,Radek.
Pavlíku, díky za komentář. A co děláš, že nic nestíháš? Pracuješ? Že by jednou byl ministr financí můj kamarád? :-)))
Radku, taky se moc těšíme. To je neuvěřitelný, že jsi tady nebyl tak dlouho. Držím palce na dopsání managementu :-)
já jsem si nechal učení na prázdniny a na poslední chvíli, jako každý správný student, takže teď: plné prázdniny - k nezaplacení :)
Ahoj Luďo,
musím upřesnit, že k tomuto příspěvku jsem ti zatím ještě vůbec nepsal. Takže já jsem asi jiný Pavel:-) - totiž tvůj bývalý kolega.
Jinak ti samozřejmě přeji ten čas "uklidnění". Užívej ho plnými doušky. Škoda, že ti zřejmě nezbyl čas se setkat při vaší poslední návštěvě naší metropole...
Pavel
Tak to je vtipný. Omlouvám se za přehlédnutí podpisu PavelP. I tak platí vše, co jsem napsal, akorát si to musíte nějak přebrat :-)
Co se týká setkání při naší poslední návštěvy Prahy, to si raději ani Pavle nepředstavuj :-)) S dvěma dětma, Verunkou, kterou jsme uklidňovali křupkama a kterou jsem zpocený vláčel na ramenou ... představa že tento malý cirkus směřuje na ministerstvo ... chacha :-) Ne, byly jsme rádi, že jsme zvládli dojít na Karlův most a přes "Staromák" zpět do auta.
Ale neboj, určitě se uvidíme, zase jsem začal mít Prahu rád :-)
Okomentovat