Ludas page

Konečně jsme uskutečnili náš výlet. Plánovaný byl už od minulého roku, kdy jsme s Míšou vyrazili prozkoumávat kraj, odkud pochází polovina naší rodiny, kraj plný rybníků a zelené trávy. Tento rok jsme ale jeli do kraje plného krásných nespoutaných lesů odrážejících se v hladině jihočeského moře. Strávili jsme spolu pár dní na Šumavě, u Lipenského jezera. Nejprve jsme měli jet v červenci, ale Míšovi začalo být ráno špatně a tak jsem začal kvůli viróze vykládat naložené auto. Podruhé jsme měli jet na přelomu července a srpna, ale Míša si zlomil ruku. Poslední možný termín byl konec srpna. Počítal jsem s tím, že počasí bude už mít spíše podzimní ráz, ale bylo skvělé, že jsem se přepočítal a my zažili to pravé léto s teplotami nad 30 stupňů.

Pokud v našich životech existují ještě nějaké „velké věci“, pak jednou z nich je vztah mezi otcem a synem. Jakkoliv pateticky to může znít, je to velká věc a každý správný táta ví, o čem mluvím. V předchozích třech letech studia jsem byl roztěkaný a nesoustředěný na opravdu podstatné věci. V předchozích měsících jsem věnoval čtení a učení stovky hodin, které jsem vzal své rodině, které jsem vzal Míšovi. Ten se mezitím stal klukem, který má své kamarády, svoje zájmy, svůj svět a doba, kterou bude chtít trávit jen se svým tátou nebude trvat věčně. Před státnicemi jsem si sliboval, že kromě času stráveného s celou rodinou, chci věnovat několik dní jen a jen Míšovi.

A bylo to úžasné, protože já jsem přeci ten nejlepší táta na světě a Míša je ten nejlepší kluk na světě. Neexistuje nic mezitím, neexistuje žádné ale nebo možná. Bylo to úžasné, protože jsme spolu usínali u ohně, protože jsme spolu vylézali na skály, jezdili na kole, bruslích nebo bobové dráze, koupali se nejen za horkého dne, ale i když padala tma. Cestovali jsme po horách z obou stran hranic, ukazovali si souhvězdí na tmavé obloze a poslouchali nahlas v autě muziku. A tolik jsme si toho řekli. To když jsme spolu stavěli stan nebo zrovna obědvali, sbírali dřevo nebo stavěli z oblázků na pláži nejvyšší horu Šumavy.

A celý kraj, jakoby se radoval s námi a nastavoval nám přívětivou tvář a ukazoval oslnivou krásu. Měsíční svit odrážející se v drobných vlnkách jezera, pára stoupající z hustých lesů a třpytící se kapky rosy v ranním slunci.

A krásný pocit, že i když letní sezóna se pomalu chýlí ke konci, sezóna nás dvou, sezóna sdílení a zasvěcování, sezóna toho krásného, co mezi tátou a jeho synem může být, bude trvat ještě hodně ... hodně dlouho.