Ludas page

Na naši čtvrť se snesla tma, zase o minutu nebo dvě dříve než včera. Mrholí, nad loukou se převaluje mlha a podzim je něčím, co je vepsané do každého listu, do každého nádechu, do každého atomu kolem mě i ve mně. Cítím ho, stejně tak jako cítím, že dýchám. Tolik času uběhlo od červnových horkých dnů, kdy bylo přede mnou celé léto a já se cítil tak, jako by přede mnou byl celý život. Stejně jako už tolikrát nevím a jsem zmatený při pohledu zpět. Je vůbec možné, aby mi ty čtyři měsíce, dělící mě od státnic, připadaly krátké jako několik dnů a zároveň dlouhé jako několik let?

Přinesly mi osvobození od strachu z vlastní nedostatečnosti, neustálým zápasem v mé hlavě, zápasem mezi logickými argumenty studijních výsledků a pocity, které mě psychicky vyčerpávaly. Zároveň tyto čtyři měsíce přinesly zklamání z toho, že nemám dostatek vnitřní disciplíny, abych dokázal dostát svým předsevzetím a cílům, které jsem postupně v průběhu studia vzal za své.

Ale dost mých myšlenkových pochodů, které by při dalším rozvádění byly schopné zamotat hlavu nejen mě, ale i každému, kdo tyto řádky čte. Jeden z mých dluhů, které jsem dosud nestačil splatit, je vytvoření takového speciálního seznamu. A tak se dobrovolně hlásím, otevírám textový editor a píšu číslo 1, dvojtečku a píšu položku, která by asi mnoho lidí překvapila. Následuje číslo 2, dvojtečka a další položka.

Už ani nevím, zda jsem to četl kdysi před mnoha lety v knížce Roberta Fulghuma nebo mě to napadlo jen tak z čistého nebe. Každopádně si zakládám tajný seznam věcí, zážitků, přání či jako to mám nazvat. Prostě toho, co bych rád ještě v mém životě vyzkoušel, zažil nebo měl. Plánoval jsem ho napsat už na začátku léta, ale trvalo mi to až do podzimu. Můj seznam bude mít hodně položek a kdoví, zda na všechny dojde, protože nevím, kolik času na jeho splnění mám. Za pokus to ale určitě stojí.

Nedávno jsem si shodou okolností vyměnil sms s jedním známým, kterého jsem neviděl mnoho let a tak jsme si navzájem napsali, jak se máme, kolik máme dětí a co děláme. Znali jsme se dobře, ale teď jsou naše staré vzpomínky to jediné, co zbylo. A tak jsem napsal na konec té zprávy, že "jsme to pořád my, to jen vypadáme starší".

A protože jsem to pořád já, to jen vypadám pro ostatní starší, chci dělat takové věci, jako psát si seznam nesplněných přání, které chci ve svém životě uskutečnit. Nebojte, až na nějaký ten bod dojde a bude to aspoň trochu zajímavé nejen pro mě, určitě sem o tom napíšu.