Ludas page

Otevírám oči a během několika málo vteřin si uvědomuji, kde jsem a proč se z dnešního dne radovat. Světlým stanem prochází více světla, než bych si přál a tak přivírám oči. Podvědomě se dívám vedle sebe na místo, které už navždy patří Ivě, ale ta tam není. Všechno je v pořádku, Iva za mnou dneska přijede. Dívám se na hodinky. Na to, jak je brzy, je už velké horko. Další horký letní den a já z něj nechci přijít ani o minutu. Opatrně vylézám ze stanu, tak abych nevzbudil ostatní, jediné co si s sebou beru je walkman a kazeta Craiga Davida.

Ráno je pokorně ztichlé a celý svět před výbuchem letního prázdninového dne. Procházím sám borovicovým lesem, skláním se k borůvkovým keřům a užívám si jediného druhu samoty, který mám rád. Samoty, která je spíše meditací a souzněním s tím, co je kolem, ve mně i nade mnou. Užívám si samoty, o které vím, že brzo skončí. Dneska přijede Iva a nás čeká společní víkend plný koupání, slunce a večerního povídání u praskajícího ohně.

Iva dodělala před dvěma měsíci školu a místo tolik vytoužených posledních prázdnin přišla pracovní nabídka, která se nedala odmítnout. Nemá tak dovolenou a přijíždí až na víkend. Já jsem tady už dva dny a raduji se z vnitřního těšení. Je totiž rok 2001 a já si myslím, že tohle je skvělý věk, protože nám tak trochu patří svět. Svět, ve kterém se těšíme, že jednou přijde čas a my budeme připraveni na to mít děti, svět, ve kterém vyprávím na rodinné oslavě, že jednou bude internet běžně používaný v každé domácnosti a nikdo mi to nevěří, svět, ve kterém je Světové obchodní centrum na americkém Manhattanu tou nejžádanější adresou pro nastartování pracovní kariéry.

Nastavuji tvář slunci, naslouchám zvukům lesa a vdechuji vůni borovicové smůly. Za chvíli sednu na skútr a pojedu se vykoupat na vzdálenou pískárnu. V tichu, samotě a s vodní hladinou připomínající zrcadlo odrážející malý bílý mráček plující po obloze, sundám ze sebe i ten poslední kousek oblečení a smyju ze sebe všechno špatné a smutné, co mě tíží. Funguje to, protože ono toho smutného zase tolik není. Proč se taky strachovat, když nám patří svět a svět, to je přeci nádherné místo k životu.