Ludas page

Za sebou máme dvě velké události, na které jsme se dlouho těšili. No, popravdě, té druhé jsme se také trochu obávali. Nakonec to ale bylo všechno skvělé, máme spoustu hezkých vzpomínek a smutek z toho, že to tak rychle uteklo.

První událostí byly Vánoce. Byly očekávané a vytoužené. Poslední dny byly v práci tak hektické, že jsem potřeboval zvolnit a trochu vypnout. Štědrý večer jsme strávili doma, tentokrát k nám přijeli moji rodiče i s babičkou a myslím, že nám všem bylo fajn. Nejšťastnější byly děti, které měly početnější obecenstvo a více ochotníků, které mohly obsadit do svých her. V průběhu vánočních svátků jsme se také s radostí zúčastnili předávání dárků u Ivy rodičů, ve Střížově, u mladých v Havlindě a zažili jsme také milé návštěvy a chvíle, kdy nám rodiče hlídali děti a my měli zase nějaký čas pro sebe. Určité tradice, jako krmení zvířátek na Štědrý den v lese, jsme zachovali, jiné, jako společná večeře s kamarády, možná započali. Celkový dojem z vánočních svátků je jednoznačně kladný.

Druhá událost byla dovolená v Krkonoších. Vlastně to bylo poprvé, kdy jsme měli po mnoha letech možnost být s Ivou společně na horách a přitom lyžovat. Naposledy to bylo ještě, než byla Iva těhotná s Míšou. Ano, před dvěma roky jsme byli v Jizerských horách, ale to byla Iva těhotná s Verunkou a tak nelyžovala. Do Krkonoš jsme se těšili, ale zároveň jsme se báli, jak to zvládneme s Verunkou, zda se dovolená na horách nezmění spíše na přežití v jednom pokoji s rok a půl starým dítětem. Bylo potřeba vyřešit spaní přes den, jídlo pro Verunku, několika hodinovou cestu, zábavu pro děti a mnoho dalších okolností, z nichž většinu bylo nutné řešit až na místě, takzvaně za pochodu. Po dvou dnech se věci usadily a my za vydatného přispění babičky, která nám často hlídala děti, prožili hory s plnou parádou. Přestože na celém území republiky pršelo, nám sněžilo (s výjimkou posledního dne), sněhu bylo skoro metr a tak se jezdilo, až to fičelo. Protože Míša už umí lyžovat a sjede vlastně skoro všechno, bylo potřeba ho začít učit zlepšovat styl a techniku jízdy. Pokroky, které jsme udělali za těch pár dní, bychom stěží udělali za celý rok, kdy příležitostně odjíždíme na pár hodin do blízkých lyžařských (pidi)středisek. Znovu jsme si nenechali ujít cestu pod hřebeny a dobrotu na Lesní boudě, znovu jsme po večerech seděli a povídali v jídelně, často s Míšou usínajícím nám na klíně. Dvakrát jsem vytáhl snowboard a jízda po uzavřené večerní upravené sjezdovce patřila mezi ty nejlepší zážitky.

Když jsme odjížděli, nechtělo se nám pryč. Míša snad poprvé zažíval vnitřní smutek z odjezdu. Snad se sem zase někdy v budoucnu vrátíme. Tak ahóóój HORY !!!