Jsme zpět. Znovu jsme mohli navštívit místa, která stojí za to vidět. Místa, se kterými se člověk při odjezdu loučí a slibuje sobě i jim, že se vrátí.
Než jsem uklidil v práci svůj stůl a rozloučil se s kolegy, jedna známá mi vyprávěla, jak se vrátila z dovolené s cestovní kanceláří. Prý to bylo úžasné. Byli tam totiž skvělí animátoři, kteří se starali o jejich dvě děti tak, že je celý den neviděli. Ráno je odevzdali a večer si je převzali.
Tak takhle ne, řekl jsem si. Odjíždím na dovolenou, abych si své děti užil. Ne, abych je odevzdal "do školky". Naše dovolená bude čas, který chceme využít k tomu, abychom ještě více stmelili a posílili to, co je mezi námi. Abychom společně snídali, koupali se, dělali výlety, povídali si, hráli si a usínali.
Jsme zpět. S pocitem, že jsme využili uplynulé dny a že jsme si zase o kousek blíž.
Než jsem odjížděl, našel jsem v jedné knížce krátký článek, který mě zaujal.
Kdybych měla své dítě vychovat znovu
Kdybych měla své dítě vychovat znovu, vybudovala bych pro něj nejdřív sebeúctu a pak teprve dům.
Prstem bych víc malovala a míň hrozila.
Méně bych ho opravovala a víc si s ním vykládala.
Nedívala bych se na hodinky, ale prostě bych se dívala.
Nestarala bych se tak o učení, ale prostě bych se starala.
Chodila bych víc na procházku a pouštěla víc draků na provázku.
Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála.
Proběhla bych víc polí a viděla víc hvězd.
Víc bych ho objímala a míň s ním "válčila".
Viděla bych v žaludu častěji dub.
Nebyla bych přísná, ale přístupná.
Neučila bych ho lásce k síle, ale naučila bych ho síle lásky.
Diane Loomans
Žádné komentáře:
Okomentovat