Něco končí, něco začíná. Všechno má svůj počátek i konec. Každá píseň má svou gradaci a potom utichá. Končí den, končí seriál v televizi, končí minimální trvanlivost na mléku, které jsem včera otevřel. Končí dovolené i prázdniny.
Ke konci se nachylují věci, které často obecně člověk vnímá jako stálé a neměnné. Lidé překvapivě přicházejí o práci i o své blízké. Rozbíjí se věci, které léta bez problému fungovaly, auta se zastavují a mobily ztrácejí signál. Začínají bolet záda nebo jiné části těla, o kterých ani člověk nevěděl, že je má. Najednou se ztrácejí jistoty, které, jak se ukazuje, žádnými jistotami nikdy nebyly.
Četl jsem článek, který odkazoval na blížící se krizi a konec společnosti a s tím i fungování světa tak, jak ho známe. Lidi se prý vždy k něčemu upínali, a když nějaká éra končila, hleděli na tu druhou. Po první světové válce to bylo vlastenectví, poté fašismus nebo naopak boj proti němu, potom obnova rozbité Evropy a komunismus, touha rozbít nebo udržet bipolární rozdělení světa, nakonec evropská integrace. A teď? Chybí jakékoliv nosné společenské téma. A svět se tak blíží situaci před první světovou válkou, která začala (jak by vám asi většina historiků potvrdila) bez nějakého většího impulzu a tak trochu zbytečně. Napětí ve společnosti narůstalo a politické špičky využily válku jako prostředek odvedení pozornosti od vlastní neschopnosti řešit aktuální problémy.
Článek v časopisu jsem znechuceně odložil. Ne, že by byl neopodstatněný a fantaskní. Právě proto, že v něm věci do sebe zapadaly, do mě vlil neklid. Tak nějak už ani nevím, jak si přečíst noviny, časopis nebo se podívat v televizi, abych neslyšel slovo KRIZE. I kdyby žádná krize nebyla, díky tomu, že si to neustále opakujeme do zblbnutí, nakonec být musí. Všichni se bojí ekonomické krize, mě ale připadá, že nebezpečnější je krize společnosti, kdy se na povrch dostávají názory a přesvědčení, kterým je najednou dopřáváno sluchu a kdy se k moci dostávají lidé, kteří by měli být spíše pod dozorem než volně na svobodě.
Přitom na celou dnešní krizi existuje jednoduchý recept. Návrat k větší skromnosti a pokoře. U politiků i u všech vrstev společnosti. A čím výše postavená ta vrstva je, tím větší skromnost a pokora by byla třeba.
Právě proto mám v sobě neklid a obavy, protože si uvědomuji, jak moc velká utopie to je. A taky proto, že jsem se i tímto krátkým zápiskem přidal na stranu lidí, kteří píšou o nastávající krizi.
3 komentáře:
Ahoj Luďo,
Když jsem si přečetl tvé zamyšlení o krizi, vzpoměl jsem si na slova, která řekl Tomáš Baťa ve 30.letech minulého století. Oslovilo mě to když jsem na to narazil,když jsem psal seminárku do školy. Tady jsou.
"To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina. Hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledků tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a k veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy. Pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry. Technickými zásahy finančními a úvěrovými ji však překonat nelze. Důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."
Dle mého, by se měli tyto slova vytesat do kamene a řada lidí, by si je měla uvědomit. Bohužel lidé jsou nepoučitelní. Tahle krize je doopravdy důsledkem mravního úpadku lidí, které svou roztažností a s prominutím nenažraností to dotáhli do těchto konců. Vypadá to že jsem trochu rozhorlen, ale svým způsobem mi to vadí a hlavně způsob jak povolaní tuto krizi prozatím řešili, nemohlo dopadnout jinak, než tím že svět se obává její druhé vlny.
Co má člověk s toho, že získá celý svět, ale ztratí svou duši. Jasná biblická matematika,s jasnou výsledovku, na stranách má dáti / dal. Bohužel řada lidí si ji neuvědomuje a snad ani nechce znát.
Ale už dost sýčkování,jenomjsem reagoval na tvoje přemýšlení.měj se moc krásně,samozřejmě celá rodinka auž se moc na vás všechny těšíme v září v Plzni, už jdu hledat recept na Míša buchtu :-)) .Radek
Radku, moc se těšíme na viděnou. Děkuji za moc zajímavý příspěvek, se kterým nelze, než souhlasit. Zvláštní a smutné, jak se historie opakuje a jak se lidé nemění.
PS. Jo a na Míša-buchtu se mi už sbíhají sliny :-)
Okomentovat