Asi bychom posbírali tolik odpovědí, kolika bychom se ptali lidí. Dovedu si docela dobře představit celou jejich škálu:
- nemám čas poslouchat muziku
- poslouchám muziku maximálně tak v autě
- zvuková kulisa, aby mi práce utíkala
- mám rád hudbu, dobře se na ni paří
- poslouchám od každého stylu trochu
- miluju tento styl, a ten taky, tenhle je už trochu mimo
- poslouchám hudbu každý den
- nevynechám jeden jediný koncert ve městě
- je to celý můj život
Hudba je definována jako organizovaný systém zvuků. Výběr zvuků, jejich rytmické členění a jejich uspořádání určují kvalitu, funkci a estetické působení hudby. Existuje mnoho nejrůznějších druhů hudby. Dělit ji můžeme třeba podle původu, vztahu ke spiritualitě, podle formálních a obsahových charakteristik lze hudbu členit do žánrů a ještě užším členěním jsou pak jednotlivé hudební styly.
Tolik suchá teorie. Praxe je ale určitě mnohem mnohem barevnější. Víte, co? Pravděpodobně to už přede mnou řeklo mnoho lidí, ale já vnímám hudbu jako emoci. Jako pokus zakonzervovat a přenést pocit a náladu. Nevím, jak na vás, ale na mě to funguje bezvadně. Hudbu si musím dobře vybírat, protože na mě má velký vliv. Smutná mě rozesmutňuje, depresivní uvádí do zoufalství, zamilovaná rozechvívá tu správnou strunu, optimistická mi vytahuje koutky úst nahoru a taneční opravdu motivuje k tanci. Takže, co pro mě znamená hudba?
Už od mala jsem měl hudbu rád. Zdědil jsem po jedné straně mé rodiny hudební sluch. Byl jsem takovéto zpívavé dítě, které zpívá v autě, zpívá rodičům i příbuzným, zpívá s ostatními, zpívá, když je samo. Díky mým rodičům jsem tento dar rozvíjel a chodil do hudebky na kytaru. Po několika letech jsem s tím skončil a uklidil kytaru do skříně. Ležela tam rok, možná dva. Pak jsem ji vyndal a už nikdy nezandal zpět. Nejvíc jsem se naučil hrát sám, bez diktátu učitele a domácích úkolů. Už několik let hraju v amatérské skupině a hudba mě provází každý den. Sluchátka nosím u sebe stále. Ve svém telefonu mám nahrané desítky alb. V autě mám desítky cédéček, což neustále rozčiluje Ivu, protože je v nich nepořádek. Doma se nám často válí noty a zpěvníky. V práci už mě znají, protože si v kanceláři nebo po chodbách pískám nebo zpívám. Takže, co pro mě znamená hudba?
Když naši koupily těsně před revolucí přes jednoho známého ze západního Německa "dvojče" (pro mladší - kazetový stereo magnetofon, pro ještě mladší - kazeťák:-)), dostaly se ke mně ve 14 letech desky Depeche Mode, Pet Shop Boys, A-ha a dalších. Prostě tehdejší moderní pop. Byl to pro mě obrovský šok. Nový svět. Nové nazírání na hudbu jako takovou. Doposud nepoznané způsoby, jak používat zvuky, melodie nebo vokály. Trávil jsem večery tak, že jsem měl položenou hlavu mezi reproduktory přehrávače, neměl jsem tehdy ještě sluchátka. A protože jsem nerozuměl tomu, o čem např. Depeche Mode zpívá, vnímal jsem, jak na mě ta která píseň působí, a pak psal seznam písní s vlastními názvy (dnes pateticky a legračně znějící Osud, Láska, Čas běží, atd...). Takže, co pro mě znamená hudba?
Vždycky jsem měl blízko k věcem mezi nebem a zemí. Každý se ve svém životě rozhoduje, nakolik zůstane tomuto volání otevřený a nakolik odvrátí zrak. Každý člověk je citlivý na něco jiného a přesně tahle část jeho vnímání se často stává prostředkem ke kontaktu. A pro mě byla hudba tím mostem. Byla pro mě tím místem, kde jsem mohl zaslechnout tiché volání. Tak silné emoce, které jsem při hudbě cítil, emoce, které mě tak silně rozechvívaly, byly jedny z velkých argumentů, kterými jsem odmítl uvěřit tomu, že jsem jen hříčka chladného vesmíru, náhoda, která všechny vazby a chemické procesy poskládala za miliardy let do člověka, který cítí lásku a je ochotný se obětovat pro druhé.
Takže, co pro mě znamená hudba?
A co znamená pro vás?
1 komentář:
Hudba = nebýt sám. Nemám ji ráda jako kulisu, nemám ráda tu změť zvuků, tónů, hlasů. Ale třeba když se sejdem a vyndá se kytara, jak kdyby nás spojila neviditelná nit. Hudba umí vtáhnout jak kdyby do jiného světa. A tolik filmů bez hudby by bylo polovičních.
Markéta
Okomentovat