Už to zase jede. Sviští. Život se rozjel s intenzitou, na kterou jsem byl zvyklý před podzimem, kdy jsem byl vyřazen z toho proudu, který nás všechny unáší. Povinnosti, radosti, starosti, zájmy a záliby, to všech v rychlém střídání. Necítím se tak, že bych zase začal po večerech běhat, ale cítím se docela dobře. Nesrovnatelně lépe než dřív.
Kromě povinností kolem dětí se tak dostává na provozní věci, které jsme dlouho odkládali. Třeba nákup matrací, které jsme poctivě vybírali, dokonce si nějaké půjčili a doma na nich spali na zkoušku, a nakonec koupili. A teď se můžeme každý večer těšit, že místo těch našich starých proleželých, leháme na krásné nové a příjemné. Taky se dostáváme k práci na zahradě. Dali jsem do pořádku pískoviště (včetně kompletní výměny písku), pleli, sázeli, sekali trávu, zdobili zahradu na velikonoce a spoustu dalších drobných prací.
Postupně ale máme čím dál méně času, což je vidět i na četnosti zápisů do deníku. Blíží se totiž svatba naší neteře. Ta má v našich životech důležité místo. Nejstarší z dětí Ivy bráchy, kterou jsme s sebou začali od nějakých čtrnácti let brát na všechny akce, kterých jsme se účastnili s naší partou. Zažili jsme toho spolu spoustu a těžko se tyhle věci dají zapomenout. Nejde zapomenout, že nám kdysi šla jako malá holčička za družičku, nebo že žalovala rodičům, že si večer při odchodu s Ivou dáváme pusu. To, když jsme spolu ještě chodili a ona, blonďatá princezna byla na hlídání u prarodičů a měla oči na vrch hlavy, že její teta - Iva, má známost.
Svatba, která bude tento víkend, je pro nás nejen důležitá osobně, ale také organizačně. Dostali jsme totiž za úkol ji připravit a chceme, aby tahle svatba byla krásná. A tak budeme zdobit celý kostel a pojali jsme to, myslím ve srovnání s obecnými měřítky, velkolepě. Rozdělili jsme si s Ivou jednotlivé části, každý z nás má něco na starost, každý z nás oslovil a nabalil na sebe další lidi a vytvořil jakési buňky, které se dál rozrůstají. Na výzdobě budou spolupracovat desítky lidí. Objednané a nakoupené jsou květiny všech možných druhů, k tomu stuhy, přehozy, záclony. Další věci a dekorace mnoho lidí po večerech vyrábí. Stejně tak i samotný svatební obřad bude podobný spíše tomu, co známe z amerických filmů, kde se na svatbách zpívá, vzpomíná a mluví více, než že by se jen pronášely fráze a formule dané zákonem. Už měsíc a půl se schází zpěváci a hudebníci. Vybrané písně se nejprve upravovaly, pak rozepisovaly do not a vymýšlely party pro nejrůznější nástroje od klavíru a smyčcových nástrojů až po kytary a jednotlivé hlasy. Všechno musí fungovat jako na drátku. Zítra mě čeká schůzka s ceremoniářem a oddávajícím kazatelem, poté cvičení zpěvu, potom setkání s lidmi, kteří budou technicky připravovat celý sál (zavěšovat závěsy, posunovat lavice, instalovat sloupy, na kterých budou květiny, atd.). Další den mám schůzku s budoucími manželi a jejich svědky. Budeme nacvičovat svatební pochod. Ten také nebude úplně tradiční a já chci, aby už on byl součástí celého programu, ne jen obyčejným příchodem. Potom mě čeká schůzka s lidmi, kteří mají na starosti ozvučení a video techniku a potom s dalšími účinkujícími, o kterým zde nemohu mluvit, protože existuje malá šance, že by tento blog mohl ještě před svatbou číst ženich nebo nevěsta. V pátek pak velká zkouška jednotlivých částí programu, kde samozřejmě vystupují i děti, s plným ozvučením na mikrofony s odposlechy. V sobotu pak generálka se všemi nástupy a detaily programu, jako je například svatební video, které jsem asi před měsícem a půl natočil s novomanželi a které teď všichni uvidí. Pozval jsem si je zvlášť a s každým natočil odpovědi na stejné otázky. Pak jsem měsíc střihal a hledal formu a nakonec z hodiny dvacet minut sestřihal 12 minutový dokument, který všem představí a přiblíží ženicha a nevěstu a možná některé lidi v sálu dojme. Doufám, že budou všichni spokojeni. Během všech těch setkání bude Iva objíždět obchody a nakupovat a vyzvedávat nejrůznější věci, dekorace, květiny nebo šaty. Organizovat výzdobu a pomáhat mi svolávat a kooperovat činnost všech, kteří se na svatbě i jejím programu podílejí. Dáváme do toho spoustu času a síly, ale víme, proč a pro koho to děláme.
V neděli jedeme naostro. Tak nám držte palce!
Kromě povinností kolem dětí se tak dostává na provozní věci, které jsme dlouho odkládali. Třeba nákup matrací, které jsme poctivě vybírali, dokonce si nějaké půjčili a doma na nich spali na zkoušku, a nakonec koupili. A teď se můžeme každý večer těšit, že místo těch našich starých proleželých, leháme na krásné nové a příjemné. Taky se dostáváme k práci na zahradě. Dali jsem do pořádku pískoviště (včetně kompletní výměny písku), pleli, sázeli, sekali trávu, zdobili zahradu na velikonoce a spoustu dalších drobných prací.
Postupně ale máme čím dál méně času, což je vidět i na četnosti zápisů do deníku. Blíží se totiž svatba naší neteře. Ta má v našich životech důležité místo. Nejstarší z dětí Ivy bráchy, kterou jsme s sebou začali od nějakých čtrnácti let brát na všechny akce, kterých jsme se účastnili s naší partou. Zažili jsme toho spolu spoustu a těžko se tyhle věci dají zapomenout. Nejde zapomenout, že nám kdysi šla jako malá holčička za družičku, nebo že žalovala rodičům, že si večer při odchodu s Ivou dáváme pusu. To, když jsme spolu ještě chodili a ona, blonďatá princezna byla na hlídání u prarodičů a měla oči na vrch hlavy, že její teta - Iva, má známost.
Svatba, která bude tento víkend, je pro nás nejen důležitá osobně, ale také organizačně. Dostali jsme totiž za úkol ji připravit a chceme, aby tahle svatba byla krásná. A tak budeme zdobit celý kostel a pojali jsme to, myslím ve srovnání s obecnými měřítky, velkolepě. Rozdělili jsme si s Ivou jednotlivé části, každý z nás má něco na starost, každý z nás oslovil a nabalil na sebe další lidi a vytvořil jakési buňky, které se dál rozrůstají. Na výzdobě budou spolupracovat desítky lidí. Objednané a nakoupené jsou květiny všech možných druhů, k tomu stuhy, přehozy, záclony. Další věci a dekorace mnoho lidí po večerech vyrábí. Stejně tak i samotný svatební obřad bude podobný spíše tomu, co známe z amerických filmů, kde se na svatbách zpívá, vzpomíná a mluví více, než že by se jen pronášely fráze a formule dané zákonem. Už měsíc a půl se schází zpěváci a hudebníci. Vybrané písně se nejprve upravovaly, pak rozepisovaly do not a vymýšlely party pro nejrůznější nástroje od klavíru a smyčcových nástrojů až po kytary a jednotlivé hlasy. Všechno musí fungovat jako na drátku. Zítra mě čeká schůzka s ceremoniářem a oddávajícím kazatelem, poté cvičení zpěvu, potom setkání s lidmi, kteří budou technicky připravovat celý sál (zavěšovat závěsy, posunovat lavice, instalovat sloupy, na kterých budou květiny, atd.). Další den mám schůzku s budoucími manželi a jejich svědky. Budeme nacvičovat svatební pochod. Ten také nebude úplně tradiční a já chci, aby už on byl součástí celého programu, ne jen obyčejným příchodem. Potom mě čeká schůzka s lidmi, kteří mají na starosti ozvučení a video techniku a potom s dalšími účinkujícími, o kterým zde nemohu mluvit, protože existuje malá šance, že by tento blog mohl ještě před svatbou číst ženich nebo nevěsta. V pátek pak velká zkouška jednotlivých částí programu, kde samozřejmě vystupují i děti, s plným ozvučením na mikrofony s odposlechy. V sobotu pak generálka se všemi nástupy a detaily programu, jako je například svatební video, které jsem asi před měsícem a půl natočil s novomanželi a které teď všichni uvidí. Pozval jsem si je zvlášť a s každým natočil odpovědi na stejné otázky. Pak jsem měsíc střihal a hledal formu a nakonec z hodiny dvacet minut sestřihal 12 minutový dokument, který všem představí a přiblíží ženicha a nevěstu a možná některé lidi v sálu dojme. Doufám, že budou všichni spokojeni. Během všech těch setkání bude Iva objíždět obchody a nakupovat a vyzvedávat nejrůznější věci, dekorace, květiny nebo šaty. Organizovat výzdobu a pomáhat mi svolávat a kooperovat činnost všech, kteří se na svatbě i jejím programu podílejí. Dáváme do toho spoustu času a síly, ale víme, proč a pro koho to děláme.
V neděli jedeme naostro. Tak nám držte palce!
Žádné komentáře:
Okomentovat