První z letošních dovolených je za námi. Znovu po roce celý týden na Šumavě. Každý den výlety, každý den večer sezení u ohně v kruhu lidí, se kterými nemám celý rok pořádně čas si popovídat. Ne, že bych to všechno za těch pár dní stihl napravit, ale alespoň jsem se o to pokusil.
Po třech letech poprvé nevyšla možnost zůstat jako hlídka na opuštěném skautském táboře a tak jsme si museli hledat jiné ubytování. Jako poslední možnost jsem stanovil rodinný kemp v Lesné u Znojma, kde jsme strávili před šesti lety krásné dny a kde, jak jsme doufali, bychom mohli strávit ještě nějaké další. Znojemská rovinatá krajina spálená sluncem, zvoucí k prozkoumání blízkých hradů a zámků, měst a městeček. Takový byl záložní plán. Vyzval jsem lidi, kteří měli jet na tento týden s námi, aby zkoušeli hledat další možnosti ubytování pro cca 20 lidí, ale z předběžných a někdy i zajímavých tipů nevyšlo nakonec nic. Vypadalo to tedy do poslední chvíle na kemp. Ale ve srovnání s přírodou Šumavy a pustým místem našeho tábořiště, zaručujícím tolik ceněné soukromí, nevycházel ten kemp a prohlídky měst a zámků zrovna nejlépe. Tak nějak jsme si za ty tři roky zvykli, že večer zpíváme u ohně a jsme sami, obklopeni kilometry čistého a krásného lesa. Že ten týden pro nás znamená útěk z civilizace, ne návrat do ní. I když jsem se sám uklidňoval, že to bude jiné a hezké, uvnitř jsem věděl, že to není ono. A že jsem neudělal maximum, abych našel něco lepšího. A tak jsem 14 dní před odjezdem na dovolenou sedl a začal na internetu znovu a vytrvale hledat možnost ubytování na Šumavě. A na jednom portálu, který nabízel pronájmy chalup a chat našel mezi Vimperkem a Kašperskými Horami neuvěřitelnou chalupu. Na polosamotě. Zatím nezamluvenou. Velký pozemek, 4 ložnice a každá svůj sociál se sprchou. Na zahradě bazén pro děti, gril a ohniště se dřevem k dispozici. Stanování na zahradě možné, stejně tak bylo možné si s sebou vzít psa. A to všechno v lokalitě mezi Vimperkem a Kašperskými Horami. Nechtělo se mi tomu věřit. A tak jsem všechny obvolal nebo obeslal a velmi rychle se ukázalo, že naše společná dovolená bude opět na Šumavě.
Každý den jsme vyráželi na výlety a opravdu jsme pokaždé, kromě jednoho volnějšího dne, našlapali nejméně deset kilometrů. To asi nikomu nevyrazí dech, ale je potřeba připomenout, že polovina naší výpravy byly děti. A některé z nich docela malé. Dostali jsme se do krásných koutů západní Šumavy (dvě trasy po zaniklých obcích), vylezli jsme na 3 tisícové vrcholy a navštívili dvě malá muzea (muzeum motocyklů, muzeum hraček). Nejvícekrát jsme ale při našich trasách navštívili cukrárnu v Kašperských Horách, kde dělali moc dobré zákusky a zmrzlinu :-). Na chalupě došlo také na bazén, protože první tři dny jsme měli krásné počasí a horko. V dalších dnech to bylo proměnlivé, ale nakonec jsme nikdy pořádně nezmokli, veškeré přívalové deště nebo bouřky se odehrávali večer nebo v noci.
Nesmím také zapomenout na milého člověka, bydlícího ve statku blízko nás. Každý večer jsme chodili pro mléko, čerstvě nadojené, a také pro domácí tvaroh. Od jeho sestry jsme nakonec získali i domácí sýr a dvakrát jsme si koupili čerstvé pstruhy v místních sádkách u Otavy. Obojí bylo skvělé. Čerstvý domácí tvaroh na dobrém chlebu se solí nebo s marmeládou v palačinkách byl pro mě nový objev. No a pstruh na grilu s citrónem a tymiánem, to nemusím komentovat...
Odjezd byl smutný, nikomu se moc nechtělo vrátit se do do vidiny pracovního života. Za sebou jsme nechali krásné místo, které zve k další návštěvě tohoto kraje a krásné dny plné povídání, nádherné přírody, pohybu a dětského smíchu.
Tak zase za rok … kde jinde, než na Šumavě ...
Po třech letech poprvé nevyšla možnost zůstat jako hlídka na opuštěném skautském táboře a tak jsme si museli hledat jiné ubytování. Jako poslední možnost jsem stanovil rodinný kemp v Lesné u Znojma, kde jsme strávili před šesti lety krásné dny a kde, jak jsme doufali, bychom mohli strávit ještě nějaké další. Znojemská rovinatá krajina spálená sluncem, zvoucí k prozkoumání blízkých hradů a zámků, měst a městeček. Takový byl záložní plán. Vyzval jsem lidi, kteří měli jet na tento týden s námi, aby zkoušeli hledat další možnosti ubytování pro cca 20 lidí, ale z předběžných a někdy i zajímavých tipů nevyšlo nakonec nic. Vypadalo to tedy do poslední chvíle na kemp. Ale ve srovnání s přírodou Šumavy a pustým místem našeho tábořiště, zaručujícím tolik ceněné soukromí, nevycházel ten kemp a prohlídky měst a zámků zrovna nejlépe. Tak nějak jsme si za ty tři roky zvykli, že večer zpíváme u ohně a jsme sami, obklopeni kilometry čistého a krásného lesa. Že ten týden pro nás znamená útěk z civilizace, ne návrat do ní. I když jsem se sám uklidňoval, že to bude jiné a hezké, uvnitř jsem věděl, že to není ono. A že jsem neudělal maximum, abych našel něco lepšího. A tak jsem 14 dní před odjezdem na dovolenou sedl a začal na internetu znovu a vytrvale hledat možnost ubytování na Šumavě. A na jednom portálu, který nabízel pronájmy chalup a chat našel mezi Vimperkem a Kašperskými Horami neuvěřitelnou chalupu. Na polosamotě. Zatím nezamluvenou. Velký pozemek, 4 ložnice a každá svůj sociál se sprchou. Na zahradě bazén pro děti, gril a ohniště se dřevem k dispozici. Stanování na zahradě možné, stejně tak bylo možné si s sebou vzít psa. A to všechno v lokalitě mezi Vimperkem a Kašperskými Horami. Nechtělo se mi tomu věřit. A tak jsem všechny obvolal nebo obeslal a velmi rychle se ukázalo, že naše společná dovolená bude opět na Šumavě.
Každý den jsme vyráželi na výlety a opravdu jsme pokaždé, kromě jednoho volnějšího dne, našlapali nejméně deset kilometrů. To asi nikomu nevyrazí dech, ale je potřeba připomenout, že polovina naší výpravy byly děti. A některé z nich docela malé. Dostali jsme se do krásných koutů západní Šumavy (dvě trasy po zaniklých obcích), vylezli jsme na 3 tisícové vrcholy a navštívili dvě malá muzea (muzeum motocyklů, muzeum hraček). Nejvícekrát jsme ale při našich trasách navštívili cukrárnu v Kašperských Horách, kde dělali moc dobré zákusky a zmrzlinu :-). Na chalupě došlo také na bazén, protože první tři dny jsme měli krásné počasí a horko. V dalších dnech to bylo proměnlivé, ale nakonec jsme nikdy pořádně nezmokli, veškeré přívalové deště nebo bouřky se odehrávali večer nebo v noci.
Nesmím také zapomenout na milého člověka, bydlícího ve statku blízko nás. Každý večer jsme chodili pro mléko, čerstvě nadojené, a také pro domácí tvaroh. Od jeho sestry jsme nakonec získali i domácí sýr a dvakrát jsme si koupili čerstvé pstruhy v místních sádkách u Otavy. Obojí bylo skvělé. Čerstvý domácí tvaroh na dobrém chlebu se solí nebo s marmeládou v palačinkách byl pro mě nový objev. No a pstruh na grilu s citrónem a tymiánem, to nemusím komentovat...
Odjezd byl smutný, nikomu se moc nechtělo vrátit se do do vidiny pracovního života. Za sebou jsme nechali krásné místo, které zve k další návštěvě tohoto kraje a krásné dny plné povídání, nádherné přírody, pohybu a dětského smíchu.
Tak zase za rok … kde jinde, než na Šumavě ...
Žádné komentáře:
Okomentovat