Čtenářský deník - Jo Nesbø
http://www.jonesbo.cz/#!knihy/c61v
Už nějakou dobu se trochu vyhýbám napsat do čtenářského deníku něco o jedné sérii knih. Proč? Protože těžko tyto knihy mohu doporučit? Ne, že by byly z hlediska literárního horší než jiné … to naopak, patří mezi nejúspěšnější ve své kategorii, spíše kvůli rozporuplnému vztahu, který k hlavnímu hrdinovi mám. To je ten důvod, proč se zdráhám něco takového doporučit a zároveň důvod, proč se k němu znovu a znovu vracím.
Ještě před třemi nebo čtyřmi lety bych vám řekl, že jsem za svůj život nepřečetl ani jednu detektivku. Pokud mám být upřímný, tak myslím, že jsem snad přečetl jednu od P. D. Jamesové a asi dvě od A. Christie. Obojí bylo zajímavé a dobré. Ale já vždy upřednostňoval něco jiného a na tento druh literatury se nějak nedostávalo času.
A pak přišla švédská trilogie Milénium. Stieg Larsson a zejména jeho první díl “Muži, kteří nenávidí ženy” mě nasměroval na dnes možná módní vlnu severských detektivek. Dodnes si vzpomínám na šokující odhalení, na pocit, jak všechno do sebe zapadne, na odhalení drsné a hrozné pravdy, která je po desetiletí skrývána a na můj zrychlený puls při této četbě. Jenže Stieg Larsson zemřel dříve, než dokázal dokončit čtvrtou knihu. Více, než uvedenou trilogii, toho nenapsal.
Zkusil jsem tedy někoho, o kom se mluví jako o jeho nástupci. Norský spisovatel Jo Nesbø. Za sebou už řádku knih, většina z nich v čele s vrchním komisařem Harry Hollem. Tak jsem začal od začátku. Tou první, co napsal. A pokračoval další a další. Citelně jsem vnímal, jak se autor zlepšuje, jazyk se stává bohatším a zápletky komplikovanější. Někdy mě děsí syrovost či spíše surovost některých dějů a popisů, někdy bezostyšná upřímnost v intimních detailech, někdy mě fascinuje živé vykreslení postav a detailů, které je oživují a jindy se nechávám strhnout dedukcemi hlavní postavy a jeho postupem při vyšetřování.
Největší pnutí ale přichází kvůli démonu, se kterým hlavním autor bojuje stejně urputně a stejně beznadějně, jako se zločinem, totiž alkoholismus. Hlavní hrdina je alkoholik, který se snaží abstinovat, ale stejně tak, jako někdy vítězí zlo nad dobrem, vítězí i závislost nad vůlí. Každá kniha tak nepopisuje jen vyšetřování zločinu nebo zločinů, korupčních skandálů a podvodů, ale také boj vrchního komisaře se sebou samým. Tento boj je niterní, zoufalý a nekonečný a dodává celému vnitřnímu světu hlavní postavy další rozměr určitého smutku a neustálé nejistoty.
Přesto všechno Harry Hole vyznívá jako kladná postava, která s nenapravitelnou a sebezničující touhou po spravedlnosti obětuje sebe sama a ubližuje si svým šlapáním po všech autoritách ...
http://www.jonesbo.cz/#!knihy/c61v
Už nějakou dobu se trochu vyhýbám napsat do čtenářského deníku něco o jedné sérii knih. Proč? Protože těžko tyto knihy mohu doporučit? Ne, že by byly z hlediska literárního horší než jiné … to naopak, patří mezi nejúspěšnější ve své kategorii, spíše kvůli rozporuplnému vztahu, který k hlavnímu hrdinovi mám. To je ten důvod, proč se zdráhám něco takového doporučit a zároveň důvod, proč se k němu znovu a znovu vracím.
Ještě před třemi nebo čtyřmi lety bych vám řekl, že jsem za svůj život nepřečetl ani jednu detektivku. Pokud mám být upřímný, tak myslím, že jsem snad přečetl jednu od P. D. Jamesové a asi dvě od A. Christie. Obojí bylo zajímavé a dobré. Ale já vždy upřednostňoval něco jiného a na tento druh literatury se nějak nedostávalo času.
A pak přišla švédská trilogie Milénium. Stieg Larsson a zejména jeho první díl “Muži, kteří nenávidí ženy” mě nasměroval na dnes možná módní vlnu severských detektivek. Dodnes si vzpomínám na šokující odhalení, na pocit, jak všechno do sebe zapadne, na odhalení drsné a hrozné pravdy, která je po desetiletí skrývána a na můj zrychlený puls při této četbě. Jenže Stieg Larsson zemřel dříve, než dokázal dokončit čtvrtou knihu. Více, než uvedenou trilogii, toho nenapsal.
Zkusil jsem tedy někoho, o kom se mluví jako o jeho nástupci. Norský spisovatel Jo Nesbø. Za sebou už řádku knih, většina z nich v čele s vrchním komisařem Harry Hollem. Tak jsem začal od začátku. Tou první, co napsal. A pokračoval další a další. Citelně jsem vnímal, jak se autor zlepšuje, jazyk se stává bohatším a zápletky komplikovanější. Někdy mě děsí syrovost či spíše surovost některých dějů a popisů, někdy bezostyšná upřímnost v intimních detailech, někdy mě fascinuje živé vykreslení postav a detailů, které je oživují a jindy se nechávám strhnout dedukcemi hlavní postavy a jeho postupem při vyšetřování.
Největší pnutí ale přichází kvůli démonu, se kterým hlavním autor bojuje stejně urputně a stejně beznadějně, jako se zločinem, totiž alkoholismus. Hlavní hrdina je alkoholik, který se snaží abstinovat, ale stejně tak, jako někdy vítězí zlo nad dobrem, vítězí i závislost nad vůlí. Každá kniha tak nepopisuje jen vyšetřování zločinu nebo zločinů, korupčních skandálů a podvodů, ale také boj vrchního komisaře se sebou samým. Tento boj je niterní, zoufalý a nekonečný a dodává celému vnitřnímu světu hlavní postavy další rozměr určitého smutku a neustálé nejistoty.
Přesto všechno Harry Hole vyznívá jako kladná postava, která s nenapravitelnou a sebezničující touhou po spravedlnosti obětuje sebe sama a ubližuje si svým šlapáním po všech autoritách ...
Žádné komentáře:
Okomentovat