Za námi je několik událostí, o kterých bych rád napsal a zaznamenal je tak pro budoucí generace (naší rodiny :-)). Tím prvním je právě skončená dovolená, jen v kruhu rodinném a tentokrát bez šumění moře a cvrkání cikád. První týden jsme byli společně na chatě a ten druhý v Maďarsku. Kvůli mému nedostatku dovolené a plánům na příští rok jsem zaskočil každý týden na den nebo dva do práce a snažil se nemyslet na to, že si tak trochu nabourávám ten pocit dlouhé odluky mezi časem pracovním a odpočinkovým.
Do prvního týden se nám připletla jedna velká událost, první půlkulaté narozeniny Verunky. Narozeninový den jsme strávili nejprve v Pohádkové rezervaci v Hořicích na Šumavě, kde parta nadšenců provozuje divadlo neotřelým a vtipným způsobem (určitě o nich někdy napíšu něco víc). Pak jsme jeli na společný oběd do řízkové restaurace v Krumlově a pak se toulali vyhřátým městem a objevovali nová zákoutíčka tohoto malebného města. Nesmím samozřejmě zapomenout na dárečky, které jsme Verunce na chatě předali a také na babičku s dědou, kteří nás ještě před odjezdem do divadla, časně ráno, překvapili a přijeli holčičce popřát. Prostě moc hezký až idylický den.
A když už mluvím o narozeninách, zmíním ještě dětskou oslavu, kterou si Verunka tentokrát přála. Po vzoru své kamarádky ji chtěla uspořádat v jedné dětské herně a my jsme po zvážení všech pro a proti souhlasili. Chlebíčky, řízečky, kremrole, velký dort, všeho bylo dost a nakonec i lidí, kterých bylo, k překvapení našemu i majitel herny, kolem čtyřiceti. Když už jsme si celý ten prostor pronajali, přišlo nám líto někoho z Verunky kamarádů nepozvat. Sem jsme se v pohodě vešli ve větším počtu. Děti řádily, že ani po třech hodinách se jim nechtělo končit. Dospělí si spokojeně povídali, pili a jedli a svět byl alespoň na chvíli zase tím správný místem, kde je všechno tak, jak má být.
V celém tom cvrkotu jsme mohli alespoň na chvíli zapomenout, jak moc to letí, a jak velká naše "malá" už je.
Druhá část dovolené bylo Maďarsko. Zase ty roviny, jen při průběhu dnešního léta, ne tak vyhřáté a zkroucené horkem, jako jindy. Ano, předpověď počasí se zdála být největším nepřítelem. Naštěstí to nebylo tak zlé a my si nakonec sluníčko užili. Schováni před nepřízni počasí jsme museli být jen jeden den ve vnitřních bazénech, takže to vůbec nebylo tak zlé, jak jsme se obávali.
Minulý rok tady Verunka začala plavat a potápět se a tento roku tady začala plavat s hlavou nad vodou. V jejím věku jsem se vody bál, takže pro mě je to obdivuhodné. Pro Ivu je to normální, protože ta uměla plavat ještě dříve. Ukazuje se, jak je důležité, dát věcem správný čas. Těžko naučíte dítě plavat během dvou hodin odpoledne u jezu, těžko naučíte dítě lyžovat, když někam nahodile vystřelíte na večerní lyžování. Ale několik dní ve vodě nebo týden na horách, to už je jiný případ.
Vždy, když čtu zprávy o Maďarsku, jeho politické reprezentaci, jeho nacionalistických a autoritářských tendencích, kroutím hlavou a říkám si, do jakého Maďarska to vlastně tedy jezdíme? Místní lidé jsou v pohodě, turisti z celé Evropy taky, všechno funguje v hezké symbióze. Je tahle turistická část jiné Maďarsko? Jsou tohle trochu jiní Maďaři? Nevím, ale vrtá mi to hlavou.
Každopádně, pokud bude vše v pohodě i příští rok, rádi bychom sem jeli zase. A kdyby to vyšlo v takové sestavě lidí, jako letos, bylo by to moc fajn.
Do prvního týden se nám připletla jedna velká událost, první půlkulaté narozeniny Verunky. Narozeninový den jsme strávili nejprve v Pohádkové rezervaci v Hořicích na Šumavě, kde parta nadšenců provozuje divadlo neotřelým a vtipným způsobem (určitě o nich někdy napíšu něco víc). Pak jsme jeli na společný oběd do řízkové restaurace v Krumlově a pak se toulali vyhřátým městem a objevovali nová zákoutíčka tohoto malebného města. Nesmím samozřejmě zapomenout na dárečky, které jsme Verunce na chatě předali a také na babičku s dědou, kteří nás ještě před odjezdem do divadla, časně ráno, překvapili a přijeli holčičce popřát. Prostě moc hezký až idylický den.
A když už mluvím o narozeninách, zmíním ještě dětskou oslavu, kterou si Verunka tentokrát přála. Po vzoru své kamarádky ji chtěla uspořádat v jedné dětské herně a my jsme po zvážení všech pro a proti souhlasili. Chlebíčky, řízečky, kremrole, velký dort, všeho bylo dost a nakonec i lidí, kterých bylo, k překvapení našemu i majitel herny, kolem čtyřiceti. Když už jsme si celý ten prostor pronajali, přišlo nám líto někoho z Verunky kamarádů nepozvat. Sem jsme se v pohodě vešli ve větším počtu. Děti řádily, že ani po třech hodinách se jim nechtělo končit. Dospělí si spokojeně povídali, pili a jedli a svět byl alespoň na chvíli zase tím správný místem, kde je všechno tak, jak má být.
V celém tom cvrkotu jsme mohli alespoň na chvíli zapomenout, jak moc to letí, a jak velká naše "malá" už je.
Druhá část dovolené bylo Maďarsko. Zase ty roviny, jen při průběhu dnešního léta, ne tak vyhřáté a zkroucené horkem, jako jindy. Ano, předpověď počasí se zdála být největším nepřítelem. Naštěstí to nebylo tak zlé a my si nakonec sluníčko užili. Schováni před nepřízni počasí jsme museli být jen jeden den ve vnitřních bazénech, takže to vůbec nebylo tak zlé, jak jsme se obávali.
Minulý rok tady Verunka začala plavat a potápět se a tento roku tady začala plavat s hlavou nad vodou. V jejím věku jsem se vody bál, takže pro mě je to obdivuhodné. Pro Ivu je to normální, protože ta uměla plavat ještě dříve. Ukazuje se, jak je důležité, dát věcem správný čas. Těžko naučíte dítě plavat během dvou hodin odpoledne u jezu, těžko naučíte dítě lyžovat, když někam nahodile vystřelíte na večerní lyžování. Ale několik dní ve vodě nebo týden na horách, to už je jiný případ.
Vždy, když čtu zprávy o Maďarsku, jeho politické reprezentaci, jeho nacionalistických a autoritářských tendencích, kroutím hlavou a říkám si, do jakého Maďarska to vlastně tedy jezdíme? Místní lidé jsou v pohodě, turisti z celé Evropy taky, všechno funguje v hezké symbióze. Je tahle turistická část jiné Maďarsko? Jsou tohle trochu jiní Maďaři? Nevím, ale vrtá mi to hlavou.
Každopádně, pokud bude vše v pohodě i příští rok, rádi bychom sem jeli zase. A kdyby to vyšlo v takové sestavě lidí, jako letos, bylo by to moc fajn.
Žádné komentáře:
Okomentovat