Delší dobu jsem nic napsal. Je to dáno hlavně tím, že jsem měl spoustu příležitostí psát jiné věci (mimojiné třeba scénář na malé amatérské divadelní představení). To ale vůbec neznamená, že se u nás nic neděje. Naopak. Přesně naopak...
Skončily prázdniny a začal nový školní rok. Krátká věta, která má dlouhé důsledky :-). Ještě než jsme měli děti, nebo byly děti malé, nebyl pro nás přechod mezi školní rokem a prázdninami nijak důležitý. Spíše šlo o to, že léto a doba dovolených připadá zrovna na prázdniny. S nástupem Míši do školy a Verunky do školky se změnilo všechno, přibývají různé zájmové kroužky, domácí úkoly, mazání svačin, vyzvedávání a odvážení a nakonec jsou naše dny rozfázovány do časového plánu, který řeší otázky "Kdo - kdy - kam - co - koho a v kolik?
Na poslední víkend prázdnin trochu paradoxně, po několika přesunech případla víkendová návštěva kamarádů z Plzně. A bylo fajn, že tady byli zrovna tento víkend, protože jsme díky tomu zapomněli na takovou tu smutnou pachuť "posledního prázdninového víkendu". Díky jejich prosbě jsme se dokonce podívali na výstavu Země živitelka, kde jsme nebyli strašně moc dlouho, naposled snad jako teenageři. Díky záběru této výstavy také na zdravé potraviny, na prezentaci krajů, na prezentaci pekařů a zahradníků, mi přišly některé části této výstavy zajímavé. Děti také ocenily vystavovaná zvířátka, nejrůznějších druhů a plemen. Ale těch lidí! Těch lidí. Znovu jsem si uvědomil, že by pro mě byla tahle výstava o hodně atraktivnější, kdyby třeba 70% procent návštěvníků zmizelo. Výstaviště ani vystavovatelé by určitě neměli moc radost, ale já ano.
První víkend po prázdninách jsem se vydal s Míšou na letošní společný víkend, ale tomu vyhradím speciální zápis do deníku, takže tento víkend zatím přeskočím.
Stejně jako minulý rok, i tento podzim je ve znamení nejrůznějších školení. Minulý týden jsem byl v Praze na tři dni, tento jsem měl být zase na tři dni, ale kvůli rodině jsem to zkrátil pouze na jeden. Protože jsem byl minulý týden v Praze sám, bez kolegů z práce, snažil jsem se večery nějak smysluplně naplánovat. Kromě krásné prosluněné procházky po pražské náplavce, kde vládla úžasna kosmopolitní atmosféra, jsem se mohl znovu vidět s milými lidmi, na které jsem neměl dlouhou dobu čas. A to krásné na těchto setkáních je, že během krátké chvíle začínáme a cítíme se, jako kdyby nás od poslední schůzky nedělilo několik let, ale maximálně několik dní. Jsem za to moc rád. Bylo to moc fajn, ať už jsem seděl u Hamerského rybníku na Spořilově nebo v kavárně Slávie s výhledem na rozsvícející se panorama Hradu.
Před námi jsou další týdny postižené pracovní vytížeností. Hned ten další budu opět absentovat na třídenním školení v Praze, ale nudit se nebudu, Iva bude celý týden pracovně v Brně na veletrhu a tak bude tento týden s mými dětmi jistě pestrý tak, až mě to překvapí :-).
Dnes byl přízemní mrazík. Včera jsem přikrývali bylinky, které na zahrádce pěstujeme, aby nám nepomrzly. Taky jsem se konečně dostal k tomu, abych zprovoznil pilu a začal řezat dřevo, které mám od začátku léta připravené a neupraveně složené za domem. Po dvou hodinách jsem toho měl dost. Slunce se schovalo za obzor a citelně se ochladilo. Stíny se prodloužily a večer přicházel dřív, než by se mi líbilo. Je tady podzim ...
Skončily prázdniny a začal nový školní rok. Krátká věta, která má dlouhé důsledky :-). Ještě než jsme měli děti, nebo byly děti malé, nebyl pro nás přechod mezi školní rokem a prázdninami nijak důležitý. Spíše šlo o to, že léto a doba dovolených připadá zrovna na prázdniny. S nástupem Míši do školy a Verunky do školky se změnilo všechno, přibývají různé zájmové kroužky, domácí úkoly, mazání svačin, vyzvedávání a odvážení a nakonec jsou naše dny rozfázovány do časového plánu, který řeší otázky "Kdo - kdy - kam - co - koho a v kolik?
Na poslední víkend prázdnin trochu paradoxně, po několika přesunech případla víkendová návštěva kamarádů z Plzně. A bylo fajn, že tady byli zrovna tento víkend, protože jsme díky tomu zapomněli na takovou tu smutnou pachuť "posledního prázdninového víkendu". Díky jejich prosbě jsme se dokonce podívali na výstavu Země živitelka, kde jsme nebyli strašně moc dlouho, naposled snad jako teenageři. Díky záběru této výstavy také na zdravé potraviny, na prezentaci krajů, na prezentaci pekařů a zahradníků, mi přišly některé části této výstavy zajímavé. Děti také ocenily vystavovaná zvířátka, nejrůznějších druhů a plemen. Ale těch lidí! Těch lidí. Znovu jsem si uvědomil, že by pro mě byla tahle výstava o hodně atraktivnější, kdyby třeba 70% procent návštěvníků zmizelo. Výstaviště ani vystavovatelé by určitě neměli moc radost, ale já ano.
První víkend po prázdninách jsem se vydal s Míšou na letošní společný víkend, ale tomu vyhradím speciální zápis do deníku, takže tento víkend zatím přeskočím.
Stejně jako minulý rok, i tento podzim je ve znamení nejrůznějších školení. Minulý týden jsem byl v Praze na tři dni, tento jsem měl být zase na tři dni, ale kvůli rodině jsem to zkrátil pouze na jeden. Protože jsem byl minulý týden v Praze sám, bez kolegů z práce, snažil jsem se večery nějak smysluplně naplánovat. Kromě krásné prosluněné procházky po pražské náplavce, kde vládla úžasna kosmopolitní atmosféra, jsem se mohl znovu vidět s milými lidmi, na které jsem neměl dlouhou dobu čas. A to krásné na těchto setkáních je, že během krátké chvíle začínáme a cítíme se, jako kdyby nás od poslední schůzky nedělilo několik let, ale maximálně několik dní. Jsem za to moc rád. Bylo to moc fajn, ať už jsem seděl u Hamerského rybníku na Spořilově nebo v kavárně Slávie s výhledem na rozsvícející se panorama Hradu.
Před námi jsou další týdny postižené pracovní vytížeností. Hned ten další budu opět absentovat na třídenním školení v Praze, ale nudit se nebudu, Iva bude celý týden pracovně v Brně na veletrhu a tak bude tento týden s mými dětmi jistě pestrý tak, až mě to překvapí :-).
Dnes byl přízemní mrazík. Včera jsem přikrývali bylinky, které na zahrádce pěstujeme, aby nám nepomrzly. Taky jsem se konečně dostal k tomu, abych zprovoznil pilu a začal řezat dřevo, které mám od začátku léta připravené a neupraveně složené za domem. Po dvou hodinách jsem toho měl dost. Slunce se schovalo za obzor a citelně se ochladilo. Stíny se prodloužily a večer přicházel dřív, než by se mi líbilo. Je tady podzim ...
Žádné komentáře:
Okomentovat