Jako každý rok, i letos za sebou máme narozeninové období. Míša měl kulaté výročí a tak jsme se snažili, aby měl na co vzpomínat a uspořádali dětskou oslavu v největší místní dětské herně. Míša si pozval dostatek kamarádů a kamarádek. I když strávili ve hrách přes tři hodiny, bylo jim to málo a nechtělo se jim při zavíračce domů.
Jako pozvánku na akci jsem dal dohromady koláž několika fotek z oslavy před dvěma lety. Konala se také na tomto místě a z větší části zde byly ty samé děti. Bylo zajímavé, jak moc se za ty dva roky děti změnily. Nešlo přímo o jejich rysy ve tvářích, změnilo se spíše celkové vzezření. Jako by opouštěly vzhled dětí a začínaly se pomalu a jistě posunovat k vzhledu dospívajících. Snažím se moc nemyslet na to, jak rychle to běží a jak moc nám děti stárnou, protože je mi to líto více, než jsem schopný unést. A tak před tím sám v sobě trochu utíkám...
Kromě oslavy s kamarády jsme doma hostili zvlášť obě dvě strany rodiny, které čítají čím dál tím více lidí a tak je pokaždé veselo a živo. Tentokrát jsme tyto dvě sešlosti využili i k tomu, abychom povyprávěli o naší nedávné dovolené, ukázali fotky a pustili videa. Bylo to fajn. Konečně viděli všichni, kde jsme byli a jak to, o čem jsme již dříve vyprávěli, vypadalo.
My si Emiráty připomínat nemusíme, byl to pro nás tak silný zážitek, že zatím nepřišel den, kdy bychom na ně nevzpomínali. Ale k tomu se vrátím v některém z dalších zápisů do blogu.
Poslední měsíc a půl je ve znamení zrychleného tepu, což na jednu stranu miluju, na druhou si říkám, že by bylo fajn trochu vydechnout.
Třeba minulý prodloužený víkend. Tři dny před začátkem víkendu jsme se rozhodli, domluvili a odjeli na klasický jarní víkend v Praze k našim dlouholetým kamarádům. Byla to docela spontánní akce, protože díky napěchovanému kalendáři hrozilo, že tato tradice bude přerušena. A to jsme ani my, ani naši milí v Praze, nechtěli.
Už ani nějak neřešíme, zda to tam bude fajn, zda se vyplatí domluvit hlídání pro děti a jet do Prahy, protože víme, že to tam fajn bude. A že je to přesně ten typ návštěvy, kdy i kdybyste byli celý den v bytě a udělali jen procházku po okolí, tak nic víc nepotřebujete. Jedete tam hlavně za těmi lidmi. A to je na tom skvělé. Všechno ostatní je bonus, něco navíc. Mezi bonusy patřila skvělá večeře ve stylové restauraci nebo procházka centrem a konečně i návštěva jednoho z posledních známých míst v Praze, kde jsme ještě nebyli - vyhlídka na Letné u velkého metronomu. Pro mě osobně byla bonusem i procházka s Pavlem v místech, odkud pocházel s následným vyhříváním se na sluníčku na terase jedné milé hospůdky. Povídali jsme, vraceli se ve vyprávění do dětství nebo na místa, kam bychom se chtěli znovu podívat, holky zatím spolu vařily a pekly a svět se zdál být, stejně jako ještě několikrát během tohoto víkendu, krásným místem pro život.
Víkend utekl jako voda a my máme před sebou ten další. Strávíme ho v Mnichově. V Německu jsme pořádně nikdy nebyli a tak jsme využili pozvání a jedeme za našimi slovinskými přáteli, kteří v současnosti žijí a pracují v Německu. Chceme využít možnost vidět se a také se podívat na tuto metropoli, než se kamarádi vrátí opět na jih.
O dalším víkendu nás čeká výlet do Hradce Králové a ten další, ten snad už budeme doma... :-)
Jako pozvánku na akci jsem dal dohromady koláž několika fotek z oslavy před dvěma lety. Konala se také na tomto místě a z větší části zde byly ty samé děti. Bylo zajímavé, jak moc se za ty dva roky děti změnily. Nešlo přímo o jejich rysy ve tvářích, změnilo se spíše celkové vzezření. Jako by opouštěly vzhled dětí a začínaly se pomalu a jistě posunovat k vzhledu dospívajících. Snažím se moc nemyslet na to, jak rychle to běží a jak moc nám děti stárnou, protože je mi to líto více, než jsem schopný unést. A tak před tím sám v sobě trochu utíkám...
Kromě oslavy s kamarády jsme doma hostili zvlášť obě dvě strany rodiny, které čítají čím dál tím více lidí a tak je pokaždé veselo a živo. Tentokrát jsme tyto dvě sešlosti využili i k tomu, abychom povyprávěli o naší nedávné dovolené, ukázali fotky a pustili videa. Bylo to fajn. Konečně viděli všichni, kde jsme byli a jak to, o čem jsme již dříve vyprávěli, vypadalo.
My si Emiráty připomínat nemusíme, byl to pro nás tak silný zážitek, že zatím nepřišel den, kdy bychom na ně nevzpomínali. Ale k tomu se vrátím v některém z dalších zápisů do blogu.
Poslední měsíc a půl je ve znamení zrychleného tepu, což na jednu stranu miluju, na druhou si říkám, že by bylo fajn trochu vydechnout.
Třeba minulý prodloužený víkend. Tři dny před začátkem víkendu jsme se rozhodli, domluvili a odjeli na klasický jarní víkend v Praze k našim dlouholetým kamarádům. Byla to docela spontánní akce, protože díky napěchovanému kalendáři hrozilo, že tato tradice bude přerušena. A to jsme ani my, ani naši milí v Praze, nechtěli.
Už ani nějak neřešíme, zda to tam bude fajn, zda se vyplatí domluvit hlídání pro děti a jet do Prahy, protože víme, že to tam fajn bude. A že je to přesně ten typ návštěvy, kdy i kdybyste byli celý den v bytě a udělali jen procházku po okolí, tak nic víc nepotřebujete. Jedete tam hlavně za těmi lidmi. A to je na tom skvělé. Všechno ostatní je bonus, něco navíc. Mezi bonusy patřila skvělá večeře ve stylové restauraci nebo procházka centrem a konečně i návštěva jednoho z posledních známých míst v Praze, kde jsme ještě nebyli - vyhlídka na Letné u velkého metronomu. Pro mě osobně byla bonusem i procházka s Pavlem v místech, odkud pocházel s následným vyhříváním se na sluníčku na terase jedné milé hospůdky. Povídali jsme, vraceli se ve vyprávění do dětství nebo na místa, kam bychom se chtěli znovu podívat, holky zatím spolu vařily a pekly a svět se zdál být, stejně jako ještě několikrát během tohoto víkendu, krásným místem pro život.
Víkend utekl jako voda a my máme před sebou ten další. Strávíme ho v Mnichově. V Německu jsme pořádně nikdy nebyli a tak jsme využili pozvání a jedeme za našimi slovinskými přáteli, kteří v současnosti žijí a pracují v Německu. Chceme využít možnost vidět se a také se podívat na tuto metropoli, než se kamarádi vrátí opět na jih.
O dalším víkendu nás čeká výlet do Hradce Králové a ten další, ten snad už budeme doma... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat