pondělí 20. července 2015

Před dvěma-třemi týdny nám začaly prázdniny. Ano, slyšíte dobře. I nám, ostříleným pracovníků, zvedajícím každý den svými bedry státní HDP, začaly prázdniny. Člověk by si to, dokud nemá děti, ani neuvědomoval, ale náhlá absence všech povinností točících se kolem školy a nejrůznějších zájmových aktivit svádí k pocitu bezstarostnosti a volné hlavy. S každodenním pracovním nasazením nelze sice o volné hlavě až tak mluvit, ale přesto to tak cítíme.

Děti se střídají na hlídání u babiček a dědečků, na víkend jsou s námi. Ano, víme, jak velkou výhodu oproti jiným rodinám máme. A nejen my. Hlavně děti, kteří si péči prarodičů užívají a prožívají chvíle a momenty, které se jim nezapomenutelně zapíší do jejich vzpomínek. Ale nejde jen o prarodiče, v těchto dnech tráví krásné chvíle na Šumavě s rodinou mé sestřičky. Do mobilů nám chodí fotky z různých výletů, společné fotky s horským jezerem nebo panoramatem hor za nimi. Máme z toho radost.

Léto se zatím povedlo. Je docela teplo a já to mám přes všechna negativa, která horko do pracovního života přináší, rád. Mám pak pocit, že léto neproběhlo kolem, i když jsem v práci. I dnes hlásí teploty vysoko přes třicet stupňů a tak se budeme snažit strávit alespoň chvíli u řeky. Stejně jako včera. Snažili jsme se nebýt v práci až do úplného večera a stihnout koupání v řece. Objednal a dojel jsem pro dobrou pizzu a měli jsme krásný večer. Dlouho jsem seděli venku a četli si. Ještě v osm hodin večer bylo kolem třiceti stupňů a tak jsme měli opravdu pocit, že jsme znovu daleko, daleko na jihu a zítra se nejde do práce.

Je to hezké období, kdy se vždy s dětmi na pár dní loučíme, abychom se na ně za chvíli těšili a zase s radostí shledávali. Období jakéhosi klidu a pokoje, sloužícího k nadechnutí do rozpačitého podzimu a hektického předvánočního období. Mám tenhle čas, přerušovaný dovolenými, moc rád….

Žádné komentáře: