Dnešní příspěvek bude o počasí. Co jiného byste také v takovém horku chtěli. Je přeci okurková sezóna a okurky, jak je všeobecně známo, teplé počasí milují.
O čem tedy dnes budu psát? O létu. Neuvěřitelném. Horkém. Plném slunce. Nekonečném.
Ano, takové si ho pamatuji. Léto v mých dětských vzpomínkách má vždy nádech neskutečného tepla a nikdy nekončícího sluníčka. Prázdniny na vesnici, vůně sena, louky a lesy a úžasné a dlouhé léto. Letošní léto ... i bez nánosu nostalgie z dětství ... mi právě takové snové léto z mých vzpomínek nejvíce přípomíná.
Meterologové a klimatologové bijí na poplach. Sucho, globální oteplení, neúroda. Největší od roku 1947. Zatím. Dál se uvidí, protože pršet nemá ani v následujících 14 dnech. Už teď vysychají řeky, prameny, studny. Ano, chápu, to je zlé a nemám z toho radost. Ale … to samotné letní počasí, to horko, … přesně takhle to mám rád. Neříkám, že nemá pršet. Říkám, že se raduji z tepla a teplot, která překonávají všechny rekordy.
A jak se v naší subtropické středoevropské zemičce v současnosti žije?
Tak k mému všeobecnému překvapení jsme se všichni docela rychle adaptovali na vysoké teploty a posunuli práh jejich vnímání. Zatímco dříve byl den s teplotami kolem třiceti stupňů důvodem k tomu vzít si dovolenou, dnes se stává něčím naprosto normálním. Jejich počet stoupá od června ke čtyřiceti a kdoví, kde se zastaví. Stejně tak je naprosto normální, že v noci teplota neklesne pod dvacet stupňů. Kolem sebe už těžko mohu nalézt někoho, kdo by nebyl alespoň trochu opálený. Času se opálit, bylo a je stále dost a jen málokdo se může před sluncem schovat, zvlášť když pořád svítí. Všichni si zvykli na vyšší teploty, takže nikoho už nerozhází cokoliv, co má číslici dvě na začátku. Zrovna o víkendu jsme vpadli do domu, venku bylo přes 35 stupňů ve stínu a říkali si, jak je nám uvnitř dobře, jak je tam chladněji. Po chvíli jsem se došel podívat na teploměr, který máme položený v kuchyni a tam bylo těžko uvěřitelných 28 stupnů.
Nejvíce ze všeho přípomíná současný život v Česku třeba Chorvatsko nebo jih Slovinska. Tráva je spálená, co se nezaléva, to uschne. Když jedete po silnici, krajnice a příkopy jsou uschlé a celá krajina dostává žlutohnědý nádech. Kdokoliv jede letos na letní dovolenou, nejede za teplem, či za létem. Jede za mořem, za hezkým místem, jinou kulturou. Ale ne za létem. To máme doma větší než jinde. Tuzemské teploty přesahují často teploty turistických středozemních letovisek.
Je to zvláštní svět, když si uvědomíte, že za dva měsíce bude venku v noci mrznout.
Letošní léto mi dává zapomenout, že se blížíme polovině srpna. Dává zapomenout, že se už brzo ke slovu dostane podzim. A já, vyhlášený odpůrce podzimu, jsem mu za to vděčný...
O čem tedy dnes budu psát? O létu. Neuvěřitelném. Horkém. Plném slunce. Nekonečném.
Ano, takové si ho pamatuji. Léto v mých dětských vzpomínkách má vždy nádech neskutečného tepla a nikdy nekončícího sluníčka. Prázdniny na vesnici, vůně sena, louky a lesy a úžasné a dlouhé léto. Letošní léto ... i bez nánosu nostalgie z dětství ... mi právě takové snové léto z mých vzpomínek nejvíce přípomíná.
Meterologové a klimatologové bijí na poplach. Sucho, globální oteplení, neúroda. Největší od roku 1947. Zatím. Dál se uvidí, protože pršet nemá ani v následujících 14 dnech. Už teď vysychají řeky, prameny, studny. Ano, chápu, to je zlé a nemám z toho radost. Ale … to samotné letní počasí, to horko, … přesně takhle to mám rád. Neříkám, že nemá pršet. Říkám, že se raduji z tepla a teplot, která překonávají všechny rekordy.
A jak se v naší subtropické středoevropské zemičce v současnosti žije?
Tak k mému všeobecnému překvapení jsme se všichni docela rychle adaptovali na vysoké teploty a posunuli práh jejich vnímání. Zatímco dříve byl den s teplotami kolem třiceti stupňů důvodem k tomu vzít si dovolenou, dnes se stává něčím naprosto normálním. Jejich počet stoupá od června ke čtyřiceti a kdoví, kde se zastaví. Stejně tak je naprosto normální, že v noci teplota neklesne pod dvacet stupňů. Kolem sebe už těžko mohu nalézt někoho, kdo by nebyl alespoň trochu opálený. Času se opálit, bylo a je stále dost a jen málokdo se může před sluncem schovat, zvlášť když pořád svítí. Všichni si zvykli na vyšší teploty, takže nikoho už nerozhází cokoliv, co má číslici dvě na začátku. Zrovna o víkendu jsme vpadli do domu, venku bylo přes 35 stupňů ve stínu a říkali si, jak je nám uvnitř dobře, jak je tam chladněji. Po chvíli jsem se došel podívat na teploměr, který máme položený v kuchyni a tam bylo těžko uvěřitelných 28 stupnů.
Nejvíce ze všeho přípomíná současný život v Česku třeba Chorvatsko nebo jih Slovinska. Tráva je spálená, co se nezaléva, to uschne. Když jedete po silnici, krajnice a příkopy jsou uschlé a celá krajina dostává žlutohnědý nádech. Kdokoliv jede letos na letní dovolenou, nejede za teplem, či za létem. Jede za mořem, za hezkým místem, jinou kulturou. Ale ne za létem. To máme doma větší než jinde. Tuzemské teploty přesahují často teploty turistických středozemních letovisek.
Je to zvláštní svět, když si uvědomíte, že za dva měsíce bude venku v noci mrznout.
Letošní léto mi dává zapomenout, že se blížíme polovině srpna. Dává zapomenout, že se už brzo ke slovu dostane podzim. A já, vyhlášený odpůrce podzimu, jsem mu za to vděčný...
Žádné komentáře:
Okomentovat