Minulý prodloužený víkend jsme strávili opět na naší milované Šumavě. Z kdysi ojedinělé akce jsme stvořili potřebný rituál. Jeden prodloužený víkend, pouze my dva, termín vybraný tak, aby sliboval Šumavu méně přeplněnou turisty a náš oblíbený hotel, kam nás nikdy neomrzí se vracet.
Tyhle výlety jsou často zásadně ovlivňované počasím, ale my jsme se po těch letech opravdu naučili vážit si výhod, které i špatné počasí nabízí. Jsme dobře oblečení, připraveni na zimu, déšť nebo sníh a tak jsou často výlety v tom zvláštním, nevlídném a mlžném nečase jedinečnou šancí zažít Šumavu opuštěnou, pustou a bez lidí. A s trochou fantazie vám před očima jednoduše ožije ta dnes už zapomenutá Klostrmannovská Šumava.
Ona opuštěnost je natolik veliká, že i tak frekventované cesty jako okolí Zlaté Studny jsou pusté a bez lidí. A zvlášť v listopadu, kdy skončila sezóna turistů a kolařů a sezóna běžkařů a lyžařů ještě nezačala. Většina hotelů má zavřeno, opravuje se a jezdí na dovolenou, než prosinec přinese sníh a s ním i novou klientelu.
I náš oblíbený hotel s bohatou historií a nadmořskou výškou nad 1100 metrů bývá obvykle v listopadu zavřený. Letos ale v půlce listopadu na prodloužený víkend otevřeli a to byla naše šance. Říjen byl pro nás náročný a bylo těžké v rodinném střídání služebních cest zvládat chod rodiny, natož pak odjíždět na prodloužený víkend bez dětí. Proto se nám listopadový termín hodil. Jen ta obava z počasí zůstávala, až mě musela Iva uklidňovat, a ano, bylo to zbytečné. Počasí ukazovalo mnoho tváří, od slunečné, přes deštivou a až dokonce po zasněženou.
Znovu jsme měli čas být spolu a mluvit spolu, ne se jen domlouvat. Znovu jsme byli na místech, která nám dodávají energii, opět jsme hledali nové cesty a tipy na výlety pro letní dovolenou s velkou partou a radovali se z nečekaných objevů lesních cest a výletů mimo turistické trasy. Bylo to také první setkání se sněhem v nastávající zimní sezóně.
Bylo to skvělé a nikdy toho nebudeme mít dost...
Tyhle výlety jsou často zásadně ovlivňované počasím, ale my jsme se po těch letech opravdu naučili vážit si výhod, které i špatné počasí nabízí. Jsme dobře oblečení, připraveni na zimu, déšť nebo sníh a tak jsou často výlety v tom zvláštním, nevlídném a mlžném nečase jedinečnou šancí zažít Šumavu opuštěnou, pustou a bez lidí. A s trochou fantazie vám před očima jednoduše ožije ta dnes už zapomenutá Klostrmannovská Šumava.
Ona opuštěnost je natolik veliká, že i tak frekventované cesty jako okolí Zlaté Studny jsou pusté a bez lidí. A zvlášť v listopadu, kdy skončila sezóna turistů a kolařů a sezóna běžkařů a lyžařů ještě nezačala. Většina hotelů má zavřeno, opravuje se a jezdí na dovolenou, než prosinec přinese sníh a s ním i novou klientelu.
I náš oblíbený hotel s bohatou historií a nadmořskou výškou nad 1100 metrů bývá obvykle v listopadu zavřený. Letos ale v půlce listopadu na prodloužený víkend otevřeli a to byla naše šance. Říjen byl pro nás náročný a bylo těžké v rodinném střídání služebních cest zvládat chod rodiny, natož pak odjíždět na prodloužený víkend bez dětí. Proto se nám listopadový termín hodil. Jen ta obava z počasí zůstávala, až mě musela Iva uklidňovat, a ano, bylo to zbytečné. Počasí ukazovalo mnoho tváří, od slunečné, přes deštivou a až dokonce po zasněženou.
Znovu jsme měli čas být spolu a mluvit spolu, ne se jen domlouvat. Znovu jsme byli na místech, která nám dodávají energii, opět jsme hledali nové cesty a tipy na výlety pro letní dovolenou s velkou partou a radovali se z nečekaných objevů lesních cest a výletů mimo turistické trasy. Bylo to také první setkání se sněhem v nastávající zimní sezóně.
Bylo to skvělé a nikdy toho nebudeme mít dost...
Žádné komentáře:
Okomentovat