Oproti všem předchozím rokům jsem letos nenapsal žádné vánoční zamyšlení, které by zde vystavené mohlo být inspirací pro náhodné kolemjdoucí i pro věrné čtenáře. Přiznávám, že jsem jeden článek měl už skoro napsaný, ale nakonec jsem s ním nebyl spokojený a tak se stal digitálním smetím. Stále ohranější písnička, že toho bylo před Vánoci mnoho a nebyl na nic čas, je žel skutečnost a já už si ani nechci stěžovat, protože za velkou část tohoto stresu a všemožných povinností si můžu já sám. Z vlastní vůle jsem se stal administrátorem dalších webů, takže toho psaní a hlídání aktualizací je více, z vlastní vůle se angažuji na velkém vánočním koncertě, zpívám na ulici i v domovech důchodců. A ono se to všechno společně s pracovními i osobními povinnostmi nasčítá a výsledkem je … radost i únava.
Koncert:
Přeplněný sál, možná ke třem stovkám lidí, kteří často marně hledají místa k sezení. První zpívání naší Verunky, které to zvládla naprosto skvěle a dojala spoustu lidí. Tolik známých tváří, tolik lidí, kteří se každoročně na tuhle chvíli těší. Tolik lidí, kteří za celý rok přijdou do těchto míst pouze jednou a právě teď mohou vychutnávat nejen vánoční atmosféru, ale i slyšet slovo o naději. Slovo, které způsobilo, že tohle všechno vůbec děláme. Slovo s velkým S.
Seniorský dům:
Když jsem přišel půl hodiny před začátkem našeho programu do seniorského domu, seděla tam dobrá polovina lidí. Nejprve jsem si myslel, že čekají na něco jiného, až mi pak jeden ze zaměstnanců řekl: "To čekají na vás. Oni se hrozně těší. Některé babičky tady sedí už hodinu a půl. Je to pro ně velká věc, aby jim někdo přišel zazpívat. To se tady nestává."
Co na to říct? Že mi bylo líto, když jsem viděl, jak je stáří trápí? Že vím, že si jednou vyměníme místa? Že budu jednou doufat, že mi také přijde někdo zazpívat a udělat radost? Zaplněná hala a lidé, kteří nám děkují tak, že je vidět, jak vzácné tohle pro ně je. Radost z dobré věci, kterou jsme právě udělali.
Ulice:
Tak zase ta nervozita a pocit, zda jsem se nezbláznil. Procházím centrem vánočně vyzdobeného města a vím, že za půl hodiny budeme zpívat na ulici. Je to něco, kde naprosto jasně překračuji své vlastní osobní hranice. Ale když vidíte, že to někomu udělalo radost, když vidíte, že lidé zpívají s vámi, když vše působí nenásilně a svobodně, stává se z nervozity pokoj a z obavy radost.
Opět zpíváme na ulici, navzdory šířícím se virózám mezi námi, navzdory mrazivému počasí a navzdory tmě, která se někdy kolem nás i v nás zabydluje. Přáli jsme všem krásné Vánoce a šťastný nový rok. Přáli jsme hodně Božího požehnání.
To byly tři krátké postřehy, které jsem chtěl zachytit pro další generace :-). Vánoce jako takové byly krásné a pokojné. Měli jsme čas si trochu odpočinout, i když více dní by určitě neškodilo. Letos to všechno vycházelo s volnými dny špatně. Nový rok připadl na neděli a tři vánoční svátky na víkend. Člověk potřeboval hodně dovolené, pokud chtěl vytvořit iluzi jednoho spojeného volna. Do toho snad ta hektičnost, vypětí před svátky provázené mrazivými dny, únava z nekončících příprav, zkoušení a vystoupení se skupinou způsobila, že na Štědrý den jsem se probudil s teplotou. Naštěstí to byla jen nějaká obyčejná viróza a ne poctivá chřipka a tak jsem si užil s Paralenem i ten Štědrý večer a za dva dny už jsem o nemoci nevěděl. Byly to vítané dny, které jsme strávili spolu s rodinou, ať už tou širokou nebo jen ve čtyřech. Opět jsme si užili nějaké dny bez toho, že někam nebo něco musíme, opět jsme jeli na Šumavu ke Kovářům a tentokrát se stavěli ve vyhlášené rybí restauraci, opět jsme byli u našich na slavnostním obědě a vyrazili tradičně na delší procházku. Tradicí se už také stalo, že děti nějaký den na Šumavě moc rádi zůstávají a tentokrát zažili konečně i sníh a zimní počasí.
Co bylo netradiční? Výlet do Prahy. Konečně jsme viděli vánoční Staroměstské náměstí, což si slibujeme už léta. K letošním narozeninám jsme dostali dva lístky na jeden známý muzikál a tak jsme se na něj vypravili a spojili to s procházkou po centru. Byla to odpolední akce, vyrazili jsme po práci (ano, mezi svátky jsme byli také v práci) a vrátili se po půlnoci domů. Další netradiční vánoční akce byla návštěva kina. Zjistili jsme, že máme doma volné lístky, které koncem roku vyprší a tak jsme i my podpořili režiséra Stracha a podíleli se na nečekaném miliónu diváků pohádky Anděl Páně 2. Možná jsme netradičně více chodili. Před Silvestrem začalo mrznout a všechno se obalilo do ledových krystalků a vypadalo jako zimní království. A tak jsme vyráželi na mnohakilometrové výlety, povídali si a kochali se tou nádherou. Po několika letech se na náměstí uprostřed vánočních trhů objevilo opět kluziště. Nikdy jsme tam nebruslili, až letos. Líbilo se nám to, má to svou zajímavou atmosféru, bruslit a kolem sebe mít osvětlené historické domy a všechny ty lidi. Určitě to příští rok zopakujeme.
Silvestr jsme strávili jen ve čtyřech, doma, v klidu a pohodě, přesně tak, jak to máme rádi. Kolikrát to ještě takhle zažijeme? Míšu už lákají druhý rok skauti, aby se k nim přidal. Necháváme to na něm. Letos chtěl být s námi. Tak uvidíme, jak tradiční bude Silvestr příště.
Do lednových pracovních dní se nám nechtělo, tak se povzbuzujeme těšením na jarní prázdniny a také na to, že leden bude určitě klidnější měsíc, než hektický prosinec.
Koncert:
Přeplněný sál, možná ke třem stovkám lidí, kteří často marně hledají místa k sezení. První zpívání naší Verunky, které to zvládla naprosto skvěle a dojala spoustu lidí. Tolik známých tváří, tolik lidí, kteří se každoročně na tuhle chvíli těší. Tolik lidí, kteří za celý rok přijdou do těchto míst pouze jednou a právě teď mohou vychutnávat nejen vánoční atmosféru, ale i slyšet slovo o naději. Slovo, které způsobilo, že tohle všechno vůbec děláme. Slovo s velkým S.
Seniorský dům:
Když jsem přišel půl hodiny před začátkem našeho programu do seniorského domu, seděla tam dobrá polovina lidí. Nejprve jsem si myslel, že čekají na něco jiného, až mi pak jeden ze zaměstnanců řekl: "To čekají na vás. Oni se hrozně těší. Některé babičky tady sedí už hodinu a půl. Je to pro ně velká věc, aby jim někdo přišel zazpívat. To se tady nestává."
Co na to říct? Že mi bylo líto, když jsem viděl, jak je stáří trápí? Že vím, že si jednou vyměníme místa? Že budu jednou doufat, že mi také přijde někdo zazpívat a udělat radost? Zaplněná hala a lidé, kteří nám děkují tak, že je vidět, jak vzácné tohle pro ně je. Radost z dobré věci, kterou jsme právě udělali.
Ulice:
Tak zase ta nervozita a pocit, zda jsem se nezbláznil. Procházím centrem vánočně vyzdobeného města a vím, že za půl hodiny budeme zpívat na ulici. Je to něco, kde naprosto jasně překračuji své vlastní osobní hranice. Ale když vidíte, že to někomu udělalo radost, když vidíte, že lidé zpívají s vámi, když vše působí nenásilně a svobodně, stává se z nervozity pokoj a z obavy radost.
Opět zpíváme na ulici, navzdory šířícím se virózám mezi námi, navzdory mrazivému počasí a navzdory tmě, která se někdy kolem nás i v nás zabydluje. Přáli jsme všem krásné Vánoce a šťastný nový rok. Přáli jsme hodně Božího požehnání.
To byly tři krátké postřehy, které jsem chtěl zachytit pro další generace :-). Vánoce jako takové byly krásné a pokojné. Měli jsme čas si trochu odpočinout, i když více dní by určitě neškodilo. Letos to všechno vycházelo s volnými dny špatně. Nový rok připadl na neděli a tři vánoční svátky na víkend. Člověk potřeboval hodně dovolené, pokud chtěl vytvořit iluzi jednoho spojeného volna. Do toho snad ta hektičnost, vypětí před svátky provázené mrazivými dny, únava z nekončících příprav, zkoušení a vystoupení se skupinou způsobila, že na Štědrý den jsem se probudil s teplotou. Naštěstí to byla jen nějaká obyčejná viróza a ne poctivá chřipka a tak jsem si užil s Paralenem i ten Štědrý večer a za dva dny už jsem o nemoci nevěděl. Byly to vítané dny, které jsme strávili spolu s rodinou, ať už tou širokou nebo jen ve čtyřech. Opět jsme si užili nějaké dny bez toho, že někam nebo něco musíme, opět jsme jeli na Šumavu ke Kovářům a tentokrát se stavěli ve vyhlášené rybí restauraci, opět jsme byli u našich na slavnostním obědě a vyrazili tradičně na delší procházku. Tradicí se už také stalo, že děti nějaký den na Šumavě moc rádi zůstávají a tentokrát zažili konečně i sníh a zimní počasí.
Co bylo netradiční? Výlet do Prahy. Konečně jsme viděli vánoční Staroměstské náměstí, což si slibujeme už léta. K letošním narozeninám jsme dostali dva lístky na jeden známý muzikál a tak jsme se na něj vypravili a spojili to s procházkou po centru. Byla to odpolední akce, vyrazili jsme po práci (ano, mezi svátky jsme byli také v práci) a vrátili se po půlnoci domů. Další netradiční vánoční akce byla návštěva kina. Zjistili jsme, že máme doma volné lístky, které koncem roku vyprší a tak jsme i my podpořili režiséra Stracha a podíleli se na nečekaném miliónu diváků pohádky Anděl Páně 2. Možná jsme netradičně více chodili. Před Silvestrem začalo mrznout a všechno se obalilo do ledových krystalků a vypadalo jako zimní království. A tak jsme vyráželi na mnohakilometrové výlety, povídali si a kochali se tou nádherou. Po několika letech se na náměstí uprostřed vánočních trhů objevilo opět kluziště. Nikdy jsme tam nebruslili, až letos. Líbilo se nám to, má to svou zajímavou atmosféru, bruslit a kolem sebe mít osvětlené historické domy a všechny ty lidi. Určitě to příští rok zopakujeme.
Silvestr jsme strávili jen ve čtyřech, doma, v klidu a pohodě, přesně tak, jak to máme rádi. Kolikrát to ještě takhle zažijeme? Míšu už lákají druhý rok skauti, aby se k nim přidal. Necháváme to na něm. Letos chtěl být s námi. Tak uvidíme, jak tradiční bude Silvestr příště.
Do lednových pracovních dní se nám nechtělo, tak se povzbuzujeme těšením na jarní prázdniny a také na to, že leden bude určitě klidnější měsíc, než hektický prosinec.
Žádné komentáře:
Okomentovat